Vladimír Menšík
nar. 09.10.1929
Ivančice, Československo
zom. 29.05.1988
(58 rokov)
Brno, Československo
Zaujímavosti (130)
- Jeho dobrý kamarád a častý kolega Jiří Sovák vzpomínal, jak Menšíkův mozek "nedokázal utlumit žádnou šanci pro srandu. Ani ve výrazně smutných chvílích. (...) Měl dědečka, pětadevadesát let. Věk jistě poženhaný a žádná tragédie, když takový člověk v klidu zemře. Jen pokora, že ho Pán Bůh nechal na světě tak dlouho. Menšík jednou sedí v kuchyni u svý stařenky na Moravě, příjemně se baví, staříček si hoví vedle na vikslavantovým kanapi. Stařenka najednou povídá: 'Laďušenko, podívej, jak se ten náš staříček dneska pěkně usmívá!' Láďa se otočí a povídá: 'No jo, ale takhle se bude usmívat už furt. Je mrtvej!' Stařenka v tu chvíli propagačně zaplakala, zavolala nějaké to pravnouče, aby utíkalo pro doktora, pak si sedla a povídá: 'Laďušenko, teď pojď, převlékneme staříčka do černého, než nám ztuhne!' Společným úsilím ho převlékli. V jedné chvíli stařenka sepjala ruce a povídá: 'Ježišmarjá, co kdyby se staříček probudil, co mu povíme?' Láďa na to: 'No, co bychom povídali? Že jde do divadla!'" (NIRO)
- Chalupu měl v Dolní Polici v okrese Česká Lípa. (sator)
- S první manželkou Věrou Šimšovou (2. 4. 1929 – 14. 6. 1988) měl dvě děti – syna Petra (*1955) a dceru Vladimíru Michlíčkovou (*1957). S druhou manželkou Olgou Strnadovou, zpěvačkou v hudebních souborech a pozdější výtvarnicí (13. 3. 1930 – 1996), měl také dvě děti – syna Jana (*1962), který pracoval jako vedoucí filmového týmu na Barrandově, a dceru Martinu Menšíkovou. Jeho vnuky jsou: Petr, Tomáš, Martin, Robin. (sator)
- Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze, část IX, oddělení 1, číslo hrobu 143. (sator)
- Někdy v šedesátých letech ztratil občanský průkaz a když si vyřizoval nový, tak mu příslušná úřednice při vypisování roku narození 1929 napsala druhou devítku tak nedbale, že z ní Menšík po malé úpravě snadno udělal čtyřku. Jeho motivem bylo jít dřív do penze. Jeho podvod se rozrostl do takových rozměrů, že v roce 1974 dostal k „padesátinám“ titul zasloužilého umělce a v roce 1984 mu k „šedesátinám“ poslal blahopřejný dopis tehdejší prezident Gustáv Husák. (raininface)
- Jeho původní křestní jméno bylo po otci Vladislav. Změnil si ho na Vladimír na radu E. F. Buriana, v jehož divadle působil v 50. letech. (raininface)
- Jeho první hranou rolí byla jeho účast ve školní besídce s názvem „Zelenina je zdravá“. Měl sedm let a zahrál si v ní bramboru. Roli ale nedokončil, protože před besídkou snědl několik zelených jablek, která zapil vodou ze studny, a dostal silný průjem. (raininface)
Anjel Pána (2005)
- Ivan Trojan (Petronel) popsal atmosféru natáčení: "Na Andělovi Páně vzniklo něco, co podle mě fungovalo v éře Menšíků a Sováků, kdy se ješě jezdily točit exteriéry. Dneska se hodně šetří a na exteriéry se prakticky už vůbec nejezdí. (...) Vyprávěly se historky, vzpomínalo se, bylo to nádherný. A i když se někdo musel večer vracet do Prahy na představení, tak všichni na něj až do noci čekali. A když už přijel, tak jim bylo líto se rozejít a povídalo se a pilo dál. Ačkoliv jsme takhle hýřili často až do rána, nestalo se, že by někdo něco zmotal. Práce tím rozhodně netrpěla, naopak." (NIRO)
Dobří holubi se vracejí (1988)
- Když zemřel Vladimír Menšík, Milan Kňažko poslal amatérský filmový záznam, který vytvořil v průběhu natáčení, jeho rodině. (sator)
Dobří holubi se vracejí (1988)
- Během čekání mezi záběry se Milan Kňažko rozhodl, že si soukromou videokamerou zvěční Vladimíra Menšíka, jak o přestávkách baví filmový štáb. Díky tomu Kňažko dodnes pečlivě opatruje ve svém domácím archivu čtyřicetiminutový amatérský záznam zákulisního Menšíkova vyprávění. Ten tehdy svolil, aby Kňažko natáčel – s podmínkou, že se záznam nezveřejní. (SONY_)
Dobří holubi se vracejí (1988)
- Během natáčení si Vladimír Menšík musel píchat injekce. V nedalekém Humpolci bydlel v hotelu s Mariánem Labudou. Ten mu pomáhal hledat místečka na těle, kam se ještě dala jehla přiložit. (SONY_)
Dobří holubi se vracejí (1988)
- Ve filmu se poprvé na plátně jako komparzistka objevila Aňa Geislerová. První svůj záběr zkazila, když vrazila do pánů Menšíka a Kňažka. (morgos)
Dobří holubi se vracejí (1988)
- Vladimír Menšík nechtěl ve filmu hrát kvůli scéně s peřím, protože byl astmatik. Režisér ho ale nakonec přesvědčil. (jenik71)
Hurá za ním (1988)
- Ve stejném roce, co byl snímek uveden, zemřel představitel hlavní role Vladimír Menšík. (M.B)
Co takhle svatba, princi? (1986)
- Postava moudrého vychovatele Matěje byla psána na tělo Vladimíru Menšíkovi. Jeho zdravotní stav mu ale nedovolil se natáčení zúčastnit, a tak byl nahrazen Karlem Černochem. (Fenk)
Kdo se bojí, utíká (1986)
- Yveta Blanarovičová během natáčení jednou zaspala a zmeškala odvoz z Prahy. Zavolala proto své kamarádce Martině Menšíkové, ale zvedl to její otec Vladimír Menšík, který jí nakonec na natáčení odvezl a režisérovi namluvil, že Yveta u nich spala a on zapoměl natočit budík a tím jí zachránil. [Zdroj: časopis Můj čas na kafíčko] (Duoscop)
Vesničko má středisková (1985)
- Autorem myšlenky doktora Skružného (Rudolf Hrušínský) o tom, že „když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak musí“, nepochází z hlavy scenáristy Zdeňka Svěráka, nýbrž od herce Vladimíra Menšíka. Jednou v noci totiž zazvonil v bytě jejich společného přítele, režiséra Vladimíra Svitáčka, telefon. Na druhém konci byl Menšík, který telefonoval z restaurace při jednom ze svých proslulých několikadenních tahů, že mu došly peníze a potřeboval by půjčit, protože vrchní trvá na zaplacení poměrně velké útraty. Svitáček, který měl peníze schované na nákup nového auta, se bránil, ale Menšík právě tehdy pronesl větu o tom, že on jediný mu může půjčit. A když je někdo jediný, kdo může, tak prostě musí. Svitáček příhodu po letech vypravoval právě Svěrákovi a tomu se to tak zalíbilo, že ji ve filmu použil. (cundak)
Videostop (1985)
- Do Videostopu byl pozván i Vladimír Menšík, ale zrovna nikdy neměl čas. Bohužel v roce 1988 zemřel, takže později už ho nebylo možné pozvat. (TomasSlach)
ABECEDA (1984)
- 8. časť s písmenami I plus M bola ako jediná neskôr zostrihaná o 9 minút pôvodného záznamu. Dôvodom bolo zostrihnutie 15 minútového monológu Vladimíra Menšíka, ktorý kvôli chorobe už iba sedel na pódiu, kde už sťažka dýchal a vystúpenie mu robilo značné problémy. (Raccoon.city)
Jako kníže Rohan (1983)
- Vladimír Menšík (Špáta) ve filmu hrál trochu i sám sebe, jelikož měl v té době problémy s alkoholem. (Nick321)
Súvisiace novinky
Zemřel herec Lubomír Kostelka
Ve věku 91 let zemřel známý herec Lubomír Kostelka (Což takhle dát si špenát, Dívka na koštěti). O jeho úmrtí poprvé informoval server Blesk. Přestože ve své kariéře neměl mnoho zásadních rolí, byl… (viac)
Blažena Holišová: 1930 - 2011
Dlouholetá členka činohry Národního divadla Blažena Holišová zemřela po dlouhé nemoci v jedné z pražských nemocnic ve věku 80 let. Mladičká Blažena, tehdy ještě Zálešáková, pracovala nejdříve jako… (viac)
Herec
Dokumentárne | |
---|---|
2016 |
Věčná Slavia - a.z. |
2014 |
Hrdý na svůj klub - a.z. |
2012 |
Zpátky se Sobotou (seriál) - a.z. |
2005 |
Nezničitelný Vladimír Menšík (TV film) |
2001 |
Příběhy slavných (seriál) - a.z. |
Nespoutaný živel - a.z. (S02E16) |
|
1980 |
Jak se dělá smích |
1975 |
Kamarádi až za vlastní hrob |
1961 |
Zasloužilý umělec Eman Fiala |
1960 |
Jak se chovati? |
1957 |
Pokušení |
1956 |
Křivé zrcadlo |
Hudobné videoklipy | |
---|---|
2021 |
Vystřelená - a.z. |
2004 |
Tata Bojs - Virtuální duet |
Hosť
Scenárista
Filmy | |
---|---|
1971 |
Kam slunce nechodí... (TV film) |
Relácie | |
---|---|
1979 |
Silvestr 1979 - Hrajeme si jako děti |
1978 |
Silvestr hravý a dravý |
1977 |
Silvestr na přání aneb Čí jsou hory Kavčí |
Súvisiace novinky
Zemřel herec Lubomír Kostelka
Ve věku 91 let zemřel známý herec Lubomír Kostelka (Což takhle dát si špenát, Dívka na koštěti). O jeho úmrtí poprvé informoval server Blesk. Přestože ve své kariéře neměl mnoho zásadních rolí, byl… (viac)
Blažena Holišová: 1930 - 2011
Dlouholetá členka činohry Národního divadla Blažena Holišová zemřela po dlouhé nemoci v jedné z pražských nemocnic ve věku 80 let. Mladičká Blažena, tehdy ještě Zálešáková, pracovala nejdříve jako… (viac)