Maratón

Málo známý film věnující se květnovým dnům roku 1945, a to chvílemi vážně a chvílemi odlehčeně, aniž by to vypadalo hloupě. Příběh ústřední dvojice je sice naivní, ale uvěřitelný a neotravující, navíc s trochu překvapivým koncem. Ano, podání Pražského povstání je poplatné předlistopadovému výkladu dějin, účast ROA či zmínky o Pattonovi stojícím bezmocně na demarkační čáře byste zde hladali marně. Maratón má ale rozhodně co nabídnout, například velmi slušné přestřelky a bojové scény včetně impozantních záběrů na desítky tanků T-34/85 najednou či originální dobovou německou techniku jako PzKpfw IV, Sturmgeschütz III a sFH 18 150mm. Kupodivu mi zde moc nesedla liškova hudba, i když jinde se mi líbí. A také jak už zde bylo napsáno, bylo by fajn kdyby ve filmu Němci mluvili německy a Rusové rusky, celou dobu, ne jen občas nějakou frázi. (07.01.2014)

Československé válečné drama odehrávající se během Pražského povstání. Snímek se zaměřuje na mladou dvojici, již tvoří J. Hanzlík, upchlý vězeň s velkou snahou se aktivně zapojit do revoluce a J. Brejchová, cestující na venkov s přetěžkým zavazadlem. Díky této dvojici procházející revoluční květnovou Prahou lze sledovat stavění barikád, lynčování jednotlivých Němců, ba i ozbrojený odpor vůči stále nesmírně disciplinovaným okupantům. Ve druhé půli snímku se snímek více zabývá válečnou aktivitou na frontě, nechybí četné přestřelky mezi sovětskými tanky a německým dělostřelectvem, dokonce se nabízí i pohled do sovětského velitelského štábu vedeném sympatickým generálem K. Högerem. Pro vykreslení válečné atmosféry jsou zobrazeny prostory uvnitř tanků a také jsou použity záběry přes tankový zaměřovač. Ve snímku se objevuje neskutečná spousta známých hereckých jmen, vskutku jsem při úvodních titulcích nevěřil svým očím, bohužel však naprostá většina hereckých osobností hrála role pouze epizodní a nebyly tak absolutně využity jejich schopnosti. Snímek má zajímavou myšlenku zobrazit průběh Pražského povstání z pohledu mladých milenců, zpracování válečných akcí však na mě působí značně neuceleně a rozkouskovaně, ač z militaristického hlediska jistě zajímavá byla. Průměrné hodnocení náleží snímku za nevyužití hereckého potenciálu a jakési nedostavení se očekávaného. (17.03.2014)

"Víš, teď se bude hodně křičet. Radši míň řvi a víc namáhej tohle, hlavu." už tento dialog, na samém začátku filmu, nás ubezpečí, že na nás nečeká unifikovaná prorežimní propaganda. Linka Pražského povstání (Hanzlík - mladší bratr) a linka spěchání na pomoc povstání (Menšík - starší bratr) jsou sice propojeny poměrně uměle, ale nakonec přeci jen splynou v jedno. A obě mají co nabídnout! Poetiku Nové vlny hledejme spíše v té první, druhá nám ale nabídne řadu velice kvalitně nasnímaných válečných sekvencí nepůsobících směšně, včetně autentické techniky a opravdu masových scén. (07.07.2020)

Předpokládanou křehkou komorní osu snímku ta rozvětvená dějinná nerámcuje, ale bezohledně ji atakuje, a to nejen dějově, což je přirozeně očekávatelné (jak jinak, za války?), ale i vizuálně a vypravěčsky. Veškerá probouzející se intimita mezi Rudou a Karlou, je snímána chladně, odbývána v běhu dějin, které zde kvaltují tak, že se ani nechce uvěřit, že se v ty dny něco zrodilo. Toto nepochopitelné splývání, v němž vše působí tak nelidsky, se marně snaží neutralizovat odlehčený, humorný tón, nicméně i ten zní poněkud krotce, opatrně. Film tak působí, jako by současně mířil na všechny strany s tím, že každý si přijde na své: tvar, který ale takto vzniká je spíše rosolovitým - a v monochromní průsvitnou hmotu se rozpouštějí všechny klady, od hereckých výkonů po Liškovu originální hudbu. PS: Nemohl jsem si nevzpomenout na starší Procházkovo Zatoulané dělo: podobně jako jeho neslavný scénáristický debut mi i tento pozdější film připadá, jako by byl složen z několika scénářů. (28.12.2017)

Vůbec jsem nevěděl, že tenhle film existuje - a překvapení pokračovala. Podle obsazení se zdá, že v tom hraje snad „každej“. To, jestli se sbíhající se dějové linie dvou bratrů (mladší se zapojuje do pražského povstání, starší sem míří s Rudou armádou) protnou, představuje slušný dramatický prvek. Taky výprava je u tohohle nenápadného filmu velkorysá – střílí se ostošest, Olmer nouzově přistává s letadlem a sovětské tanky míří ku Praze (tady přitom filmařům stačilo pár měsíců počkat). Druhá dějová linka zase nabízí civilní a zpočátku nehrdinské postavy, které bloudí městem s kufrem cementu, vedou kousavé dialogy jak z Formanových filmů a do toho (později) Hanzlík střílí nácky jak ve Wolfensteinovi (a časem získá i lepší zbraň). Ani Liškova hřmící, až příliš „heroická“ hudba, která mi obzvlášť k některým scénám neseděla a u některých působila až parodicky, neoslabila řadu působivých momentů – úvodní vzpoura, obléhání bytu nebo role Vlasty Chramostové, které k sehrání mrazivé scény stačily asi tři vteřiny pobytu ve filmu. (21.03.2015)