Anička jde do školy

Cesta Aničky na rozestavěném sídlišti je pěknou dobovkou. A to se vším všude. Těžko říct, zda dnešní dítě, již vycvičené jinými pořady u tohodle vydrží. Co by ho mohlo zaujmout? Že se dříve taky chodilo do školy, že i dříve se stěhovali lidé z vesnice do měst a obráceně, že pes není jen na darebnosti, ale taky čtyřnohým přítelem, a že v koletivu se děti měly a naštěstí mnohé z nich mají i dneska rády. (12.09.2010)

1 2 3 4 5 jablek. 1 2 3 4 5 aut. 1 2 3 4 5 raket. Gagarin! Výborně Pepíčku, máš pentagram. Ehm, teda co to plácám. Hvězdičku, že. Otylý ulízaný Hrušínský koupe malou holčičku - ňák z toho nemám dobrý pocit. Tak děti, za chvíli tu budou Vánoce. Možná vám babička říkala, že to je křesťanský svátek. A přesto je my komunisté slavíme také. - A proč soudružko učitelko? - No prostě to tak je, zbytečně se nevyptávejte a rači utíkejte pro stromeček, ať se máte čemu o Štědrém večeru klanět. Hláška filmu: "Dělníci v Rusku vyhnali pány. A u nás jsme vyhnali pány v roce 1948." Havelka lehce za očekáváním. (28.10.2020)

Košíčky od pionýrů a červená křída na revoluci. Jo, to baštím. "Já bych nemusela být žákyní, já už skoro včecko umím. Počítat do desíti a umím napsat E a A." "Tak co, děti, zatleskáme Lidce? Je vidět, že si doma čte. A Olda ne." "Anička dostane hvězdičku za to, že napsala krásně úkol a že se smířila s Lidkou. Pavel se konečně dočkal košíčku, zatleskáme mu." Na tomhle filmu se dá ujet na tripu. A kromě brilantních výkonů dětských jsou tu i za srdce beroucí výkony Hrušínského, Slunéčkové a Fialy. Bohdalové učitelka je pak variací na její učitelku předešlou ve Škole otců, ovšem tuto si zahrála s extrémním gustem. Inu první třída. V Ať žije kocour už ta kantorština bude zase o něčem jiném. (23.02.2009)

Ačkoliv zde hraje spousta slavných herců (Bohdalová, Hrušínský, Štěpánková, Menšík, Zázvorková, Fiala...), tak tento film televize vůbec nevysílají, a proto je absolutně neznámý. Ten důvod je prostý. Jedná se o vyloženě dětský film, který dnešnímu divákovi kromě pár nostalgických výjimek (staré autobusy ČSAD, pasoucí se kráva u cesty a především rozestavěná pražská sídliště s obrovskými jeřáby) nemá co dát. Středem filmu je Anička, která jde poprvé do školy a s partou dětí si především hraje na rozestavěném sídlišti. Film končí prvním vysvědčením. Roku 1962 to mohlo na dětské publikum zabrat, dneska už to nezapůsobí. [227. hodnocení, 16. komentář, 60%] (08.10.2019)

"Odtud můžeš volat kam chceš. Do Ameriky nebo na Smíchov." Většina zdejších recenzentů zapomíná, že jedním ze spolutvůrců této optimistické sondy byl scénárista Ota Hofman, který patří mezi nekorunované krále žánru filmů pro děti a mládež. Samozřejmě, jaká doba, takoví lidé. Poetiku idylického venkova kolchoznického rozkvětu stále mladé gottwaldovské republiky z tematicky příbuzné Honzíkovy cesty vystřídal možná až příliš oddětštěný svět panelového sídliště, kde vládnou úplně jiná pravidla. Ale zaměříme-li se na linii setkání nastávajících žáků první třídy se školním prostředím a s novým řádem, nemůže nám uniknout nezpochybnitelná nadčasová kvalita, reprezentovaná zejména různorodým kolektivem, v němž se vyskytují upovídaná děvčata i zlomyslní chlapci. Špílce o bolševické revoluci a vyhnaných pánech nebo básničky o pionýrech a jiskrách zůstávají spíše hořkoúsměvným dokumentem doby, ve které film vznikal (po uskutečněném banskobystrickém kongresu a v předjaří tzv. nové vlny) a zredukované na absolutní minimum. Jako přínosný vklad bych viděl hravý Havelkův hudební doprovod i civilně pojatou roli starostlivého otce, hraného Rudolfem Hrušínským. Vnímat nástup nových generací v rámci bezmála čtyřicetileté epochy totalitního systému je určitě nesnadné, ale minimálně naši rodičové a prarodičové jsou s to schopni dodatečně zhodnotit takto prožitá dětská léta. A zdá se, že to byla šťastná léta. (06.09.2010)