105% alibi

Příležitost dělá zloděje. A někdy také vraha. Zdánlivě obyčejný krimifilm s poněkud prvoplánovým morálním pozadím, ale precizní scénář jej v jistém ohledu posouvá o laťku výš. V dialozích je znát určitá ironie a předvedené postavy oplývají nepopiratelnou autenticitou (sic!) i nemalými sympatiemi. Což je vzhledem k době, která zdaleka nebyla tak svobodomyslná, jak se může zdát, malý zázrak. Napětí stupňované atmosférou vlastního strachu, v němž rezonuje jak mladická nerozvážnost, jíž se dopustili nezkušení chlapci toužící po výhře snů, tak zkušenost a moudrost policejních vyšetřovatelů se daří udržet až do úplného závěru a film má navíc velkou oporu jak ve vynikající práci s kamerou, tak především v hereckých výkonech, které 105% alibi trvale zařazují mezi to nejkvalitnější, co na konci padesátých let u nás vzniklo. (10.03.2012)

Na tú dobu plnú sračkových propagandistických filmov to mohlo byť celkom fajn. Temná krimi s prvkami noir. Po čase je to ale taká slabšia jednohubka. Najviac mi vadil na filme Hoger, ktorý sa na tú úlohu vôbec nehodil. Ostatní boli fajn. Dokonca aj Bek, ktorý mi vo všetkých filmoch pripadá ukričane a primitívne, tuto hral výborne a pôsobil konečne ako naozajstný herec. (14.03.2021)

O režiséru Vl. Čechovi jsem dosud neměl valného mínění, tímto filmem si mě však zcela získal. Asi budu za kacíře, ale kam se hrabou Hříšní lidé i s radou Vacátkem. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl českou kriminálku, která by této mohla konkurovat. Především nebývá samozřejmostí, že logika zločinu ani logika vyšetřování v žádném bodě nekulhá. 105% alibi má však ještě daleko silnější zbraně. Naprosto odzbrojující Högerův kpt. Tůma, jemuž Bek coby npr. Líbal skvěle sekunduje. Lackovič s Vinklářem brilantní. Vrah je jenom jeden, ale čisté svědomí nemá nikdo. Psychologická přesvědčivost všech možných podezřelých a hlavně výslechy patří k tomu zdaleka nejlepšímu, co znám. Odhlížím ovšem od toho, že jde samozřejmě o neautentickou fikci, pokud budeme srovnávat s dobovou realitou. Nicméně ani stopa po soudružské propagandě. Rok 1959. Mezidobí. Gottwaldovský teror se už přehnal, do pražského jara daleko. Zřejmě ta správná doba, kdy mohly dostávat prostor neangažovaná psychologie, ryze soukromé problémy, ryze soukromé zločiny. Arciže na pozadí fabrik a v rámci socialisticky zestátněné společnosti. Také v této době ulice a restaurace nějak vypadají, lidé se nějak strojí. Je příjemné to vidět. Nebyla to ostatně tak zlá doba, když mohlo u výslechu v policejní kanceláři zaznít: - Smím si zakouřit? - Ano, samozřejmě. To už by dnes asi nešlo. SPOILER Ani skutečnost, že vrah je z prostředí „buržoazních přežitků“, tady nevadí. Příležitost pro kavárenský band. A jediná diverze, totiž roztomile pokleslé zápaďácké časopisy ve stole pana vedoucího – prostě nádhera. (18.08.2011)

Černobílá detektivka s charizmatickým Högerem, ranařsky nekompromisním Bekem a zápletkou, která naštěstí není nijak rušivě zasažená budovatelskou atmosférou, takže funguje i dnes. To, že se mi film líbí i po několikerém zhlédnutí, samozřejmě přisuzuji především hereckému umu zúčastněných, ale i zdařilé práci režiséra Čecha, který tak vytvořil jen pomalu stárnoucí detektivní klasiku. 80% (11.10.2008)

"To je detektiv. Ten je za to placenej, aby se tvářil nepříjemně." Kriminálka je to dobrá, klamavejch stop i motivací je dostatek, nejedna scéna se tváří dostatečně dramaticky, ale kpt. Tůma s npor. Líbalem na můj vkus ještě moc žerou subordinaci a chybí jim ten jejich budoucí nadhled. Prostě kdybych takhle zapeklitej případ řešil já, tak bych s výherním Spartakem zatkl i zloděje losu, gumoléčbou bych z něj dostal přiznání k vraždě a bylo by vyřešeno. Statistika objasněnosti by byla uspokojena a jestli chce někdo hledat skutečnýho vraha, tak ať ten případ přidělí Tůmovi. Já se na to jednou za deset let mrknu. (18.11.2021)