Třicet jedna ve stínu

,,Duše některých lidí jsou tak silné, že jsou schopni obětí, jejichž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistí štěstí." - Honoré de Balzac. A já se ptám „pourquoi?“ A není nikdo, kdo by mi odpověděl. Proč si mladá krásná žena sáhne na život kvůli čtyřiceti lahvím koňaku? Proč skutečný viník zůstane nepotrestán a jediné, co jej může trápit, je jeho vlastní svědomí? Dr. Kůrka, pronásledovaný nespravedlivě, ale o to silněji, pocitem viny, bude jeho svědomím. Stačí jediný pohled, pohled, na něž je mistr Hrušínský mistrem. Nechtěla bych být pronásledována… Vynikající režisér Jiří Weiss rozehrává další své mimořádné psychologické drama. Příběh nevelký rozsahem, ale s charaktery propracovanými do nejmenších detailů. Zajímavá spolupráce nejlepších českých herců s herci anglickými. Skvělá jazzová hudba v podání kdysi populárního Kraugartnerova orchestru se silným vokálem Marty Kubišové. Další perla československé kinematografie let šedesátých. (27.05.2015)

čaj místo třiceti sedmi a půl v lahvi, to by mě taky nasralo... ale že bych se kvůli tomu trávil, to zas ne... nicméně k věci: zahraniční herci mi do jisté míry trochu vadili - v tu dobu jsme měli jistě adekvátní a kvalitní alternativy v našich luzích, jejichž klapání ústy by souhlasilo s tím, co říkají... k příběhu není třeba moc dodávat - linie je poměrně jednoduchá a jasná, karty se postupně rozdávají v podobě lehce psychózních flashbacků a dramatický závěr je prakticky nevyhnutelný... filmu hodně prospívá hudba - Krautgartnerův jazzík příjemně místy odlehčuje těžší momenty, které naopak ještě umocňuje teskné vytí Marty Kubišové - dobrá volba. suma: audit byl, je a bude svinstvo, takže to chce mít flašku po ruce, ve který se nachází to, co má... k filmu se hodí ale i vzhledem k názvu a tematice spíš studený pivko. 70% (28.06.2012)

„Je to na mě silný kafe…“ Na mě to tedy takto silně rozhodně nezapůsobilo. Snad možná jen ve chvíli, kdy kontrolor Kurka vede rozhovor s prodavačkou Alenou a říká "já nejsem soudce, já jsem kontrolor.“ Jinak mi ten způsob vyprávění se spoustou retrospektivit přišel takový spíš průměrný. Možná to u mě souvisí i s tím, že tu člověk až na výjimky neuvidí známé české herce, ale zato řadu herců anglických. To samozřejmě je jistá zvláštnost tohoto filmu. Ale rozhodně to nečiní film ničím výjimečný. Co mě určitě zaujalo byla pěkná jazzová hudba. Ale asi jsem celkově čekal trošku víc. (29.10.2017)

Já jsem si myslela, že Alena a vedoucí prodejny Vorel jsou polští herci. Fakt by mě nenapadlo, že to jsou Angličani. Na první poslech jsem poznala, kdo je předaboval do českého jazyka. Na obyčejnou kriminálku mi tady něco chybělo. Tohle je velmi působivé psychologické drama. Vorel byl pěkný hajzl. Ovšem Kurka ho bude dlouho strašit. Přišlo mi jako by Rudolf Hrušínský neměl ani moc co hrát, protože vždycky přišel, zatvářil se neutrálně, něco pronesl a pak odešel nebo byl záběr na něco jiného. (19.03.2012)

„Nechcete trochu kafe?“ - „Ne děkuji, nejsme v kavárně.“ Kontrolor Rudolfa Hrušínského. O co větší chaos má doma (zaneřáděný byt, neutěšený vztah se synem a ženou alkoholičkou), o to více akurátní a pořádkumilovný je při výkonu svého zaměstnání. Nakonec až moc. Jeho postava je nepříjemná, smutná, ale přesto víc než zajímavá. Což už se ovšem moc nedá říct o ostatních protagonistech. Výraznější jsou jen ti britští, kteří ovšem mají handicap skrz nepříliš dobré nadabování (hlavně představitel Bažanta, v kterém jsem stejně celou dobu viděl Řandu, a toho mám spojeného s úplně opačným druhem rolí). Nejlépe z nich si stojí asi Alena v podání Anne Heywood, i když s jejím zkratovitým jednáním jsem měl poněkud problém. Za zmínku pak stojí ještě depresivní a díky hudbě až deptající atmosféra, která tragický příběh podtrhuje. A na závěr je tu ten již mnohými zmiňovaný Kůrkův maximálně mrazivý pohled… Jinak mám ale z tohoto raritního snímku trošku rozpačitý dojem, nebýt skvělého Hrušínského, na slabší 4* by to asi už nebylo. (25.11.2017)