Vražda po našem

Hrusinsky v sestasedesatem zahral dve role, ktere snad nemuzou byt vzdalenejsi. V obou je naprosto presvedcivy a je jen skoda, ze prostacek Pokorny narozdil od majora Kalase nema poradny film. Weiss natocil nezazivny slepenec, ktery neni ani krimi, ani komedie, neni vlastne nic... a vetsinou pusobi, ze ani na place se nevedelo, co se to toci. A tak kdyz Hrusinsky cca po hodine zarve 'dost', protoze se mu vyvoj pribehu nelibi, mel misto vraceni do pulky odejit z placu ke schopnejsim tvurcum. (04.02.2010)

Šílený DIALOG : ALICE SOCHOROVÁ - Promiňte nemáte sirku ? FRANTIŠEK POKORNÝ - Promiňte, nemám, nezlobte se. ALICE - Se nezlobim.......... CITÁT - Čest práci, soudruhu náměstku........... Film z dob, kdy obnažené koleno bylo na R - 18 a šokující byl polibek na .... ruku. Mě to tak vzrušilo...... František Pokorný má sice pěknou ženu, ale týdny utíkají a on ještě nezasunul. Je přece taky člověk a má chuť vraždit. Stop!!!!! Zpět !!!!!!!! Jako v americké filmu - tady to někde začalo. A JEDEM ZNOVU. Ve filmu je vidět spousta aut té doby. Simca, Tatra 603, MB 1000 nebo Zástava 750. (21.09.2011)

Jsem trošku na rozpacích. Dvě třetiny je film naprosto výbornej, jak pro stránce herecké (jako vždy neodolatelný Rudolf Hrušínský v roli "malého českého člověka"), tak po stránce skvělé budované dusné atmosféry (podpořené tísnivou hudbou Zdeňka Lišky - zejména mě dostal opakovaný téměř minimalistický motiv klarinetu a flétny). Ovšem jakmile se to dostane do polohy těch alternativních konců, z nichž ten poslední mi přišel trošku jako fraška (i díky skoku od černobílého filmu k barevnému), je to takové divné. Prostě mám pocit, jako bych sledoval dva zcela odlišné filmy. Protože zážitek z toho prvního je výrazně delší, a protože mě zde opravdu dostala Liškova hudba, přimhuřuji oči a dávám čtyři hvězdičky. Ale je to hodně s odřenýma ušima... (07.05.2017)

Tak černá komedie to byla. A taky trošku moralita o tom, že když nám něco nevyjde, často chceme vrátit čas. O tomhle snímku platí vlastně skoro totéž, jako o Weissově předchozím filmu, závěrečné hrátky s časem působí jako příprava na Vraždu po našem. A moc by mě zajímalo, jakým vkladem do scénáře přispěl spisovatel Jan Otčenášek, pro jeho tvorbu je tohle téma dost netradiční. (24.03.2020)

(2x) ,,Ani zabít neumím! Tak aspoň důstojně umřu, když jsem nedokázal důstojně žít..." Kdo by řekl, že tenhle napůl experimentální snímek pochází z úplně stejné autorské dvojky (režie Weiss - knižní předloha a scénář Otčenášek) jako válečné drama "Romeo, Julie a tma"? Jako originální nápad je film o psychologickém rozjímání na téma vraždy s několika varianty rozhodně zajímavý, ale povinný rozjezd vztahů byl dost zdlouhavý, bohužel pak na úkor zbytečně rychle provedených variant řešení. Musím říct, že jde o jeden z nemnoha filmů, ve kterých mě Rudolf Hrušínský vyloženě nebavil či spíše působil na mne otravně. Na menším prostoru alespoň mé pocity vylepšili Květa Fialová a můj milovaný Václav Voska. ,,Až přijedu k vám na pobočku, tak zajedeme k mýmu bráchovi na tu slivovici...!" Jinak prvků komedie tam bylo pomálu, stejně tak experimentální a kriminální linie filmu začínají se naplno rozvíjet až v poslední třetině filmu. Několik výtečných scén jako sexuální vražda za doprovodu folklorní lidovky nebo Hrušínského sen o vlastním pohřbu s komentářem o všech zúčastněných docela přibližovalo mé hodnocení ke čtyřem hvězdičkám, ale bohužel to zazdil překombinovaný závěr v posledních dvou minutách. Ten náhlý přechod do barevného filmu se sci-fi odletem auta do vesmíru, to opravdu nepobírám... 65% (12.02.2017)