Vesničko má středisková

Skoro jasná jednička v českých komedií. Otík je neskutečně zábavný. Nikdy nezapomenu na tuhle hlášku Pane Pávek, já nechci k Turkovi. Už sem řek, po žních jdeš k Turkovi. Cože? Ke mě? Leda až pokvetou hrábě. Si je doma prohlídni, možná už mají pupeny. Je to snad jediný film, kde se mi docela i líbil Petr Čepek a Marián Labuda. (14.06.2008)

Tak túto pohodovú komédiu, spoločne so Slavnostmi sněženek a Postřižinami mám z Menzlovej tvorby najradšej. Vôbec mi neprekáža, že ukazuje nereálne idylický obraz socialistickej strediskovej vesničky. Dôležité je, že príjemný pocit zo sledovania radostí a strastí drobných lidiček pretrváva aj po skončení filmu. Ani pri dnešnom x-tom sledovaní som nebol otrávený, ako pri iných filmoch, kde už prvá repríza znamená pre mňa nadľudský výkon. Napriek plnému počtu hviezdičiek si nemyslím, že by tento film mal figurovať v prvej päťdesiatke najlepších filmov všetkých čias. Jeho plná zrozumiteľnosť je predsa len obmedzená hranicami niekdajšieho Československa. A keď som si ho pozrel začiatkom roka 2014, tak mi štyri hviezdičky pripadli primeranejšie. (28.12.2010)

Jedna z nejlepších československých komedií, které znám. Ňouma Otík a excelentní Marián Labuda. Parťáci do (no většinou) nepohody, ale prdel musí být i v práci. Výborně vyvážený příběh, ve kterém nechybí spousta humorných situací, nezapomenutelných hlášek, výborných hereckých výkonů, emocí a tvůrčí důvtip. Kdo to neviděl, jakoby nebyl. Prostě paráda, která snad nikdy neomrzí. Jiří Menzel se opravdu vytáhl se vší parádou. (31.03.2018)

Na obci Křečovice, která je [ehm ehm, upravuje si kravatu] jednou z ústředních postav Vesničko, má středisková, lze ideálně zkoumat trauma české vesnice, jako obětního beránka iluzí a ambic čtyř období - ladovského, normalizačního, porevolučního kapitalismu a popkultuního pozdního kapitalismu. Křečovice si jako prostředí pro film vybral Menzel z důvodu jejich zachovalosti navzdory kolektivizační transformaci, kdy si ves zachovávala všechny ty vizální archetypy předválečné 'ladovské' obce s kostelem na kopci, stromovými alejemi a přívětivým světlem z oken skromných domků. V těchto kulisách natočil příběh o stmelené, zdánlivě až samosprávné komunitě, kdy se nejvíce postav schází mezi zdmi JZD či v betonové sokolovně. Samotné Křečovice po revoluci přežily bezpečně veškeré snahy o transormaci v devadesátkové éře hurá kapitalismu, což nejvíce symbolizuje vyklizená diskotéka U kohouta, která zde byla na místě právě oné bývalé sokolovny. V současné době se vedení města rozhodlo přilákat turisty mimo jiné tím, že znovu vztyčilo ikonickou železnou bránu s rudou hvězdou u vjezdu do místního zemědělského družstva a spíchlo dohromady expozici o natáčení filmu. Tahle ironie mě napadla právě při posledním sledováním tohohle filmu a zkoumáním jeho všeobecné obliby napříč režimy s vědomím toho, že na obou stranách politického spektra zněly tehdy a dnes hlasy o tom, že film je buď příliš kritický nebo naopak příliš benevolentní vůči tehdejší době a postavám. Kdo je s ním ale spokojený, je obecně střední třída, protože jeho výjevy a představy o komunitě postavené na sdílení klobás a piv ze sedmýho schodu, jsou jí vlastní napříč režimy, protože vyprávějí o slastném životě v nějaké malé izolované zahrádce, za jejíž hranicemi je to už stejně nějaký divný a nepravý. Na oblibě Vesničko, má středisková se pak dá studovat na jakých obrazech je postavená iluze české malebnosti a spokojené izolovanosti navzdory dějinám a zbytku světa (viz mimoděčné zmínky v televizi o katastrofě na belgickém fotbalovém utkání, na které kouká v hospodě jenom opožděný Rákosník), což vytváří nepohodlnou konstantu mezi normalizačním a současným individualizačním uvažováním. Přičemž se nad to sám nevyvyšuji, protože jsem si plně vědom, nakolik je ve mně obojí vepsáno a proto poetice spáleného listí, smradu letních rybníků a vesnických zábav nedokážu uniknout a objektivně nepodlehnout. Protože když po pohřbu popíjejí na hřbitovní zdi řidič náklaďáku, doktor a hrobník pivo k čerstvě vyuzeným klobásám a říkají si, jak je na tom světě krásně, musíte uznat jak do vás ta slastná pasivita nakrásně vstupuje. (18.08.2023)

Nejlepší český film. Aspoň pro mě. Skutečně se mi ani nechce věřit, že v době socialismu, i když už byl skoro u konce, se podařilo natočit něco tak hezkého, optimistického, úsměvného a hodného, jako tento film. Hereckou star tady byl jednoznačně Rudolf Hrušínský, který tu podal jeden ze svých nejlepších výkonů, i když on jich podal skutečně hodně, takže je z čeho vybírat. Jeho doktor Skružný je skutečným klenotem v českém filmovém panoptiku. Dále zde ale jistě podal nezapomenutelný výkon Marián Labuda, který co by řidič náklaďáku Karel Pávek musí den co den prožívat starosti a strasti se svým mentálně nedorostlým závozníkem Otíkem v podání rovněž nezapomenutelného Jánose Bána. Ale dobrých herců je zde víc, Petr Čepek jako extrémně žárlivý manžel Libuše Šafránkové, nebo Rudolf Hrušínský mladší, jako pracovník družstva Drápalík či Jan Hartl s jeho sametovým hlasem, pod kterým si vždy představím Toma Hankse a další a další a další. Film obsahuje taky řadu nezapomenutelných scén jako třeba návštěva hypochondra hospodského u Doktora, nebo slavná bitka kde se Pávek zastává svého závozníka, či proslavené pivo ze třetího schodu a mnohé mnohé další. I když byl veselohrou století zvolen film S tebou mě baví svět, můj kandidát byl jasný. Vesničko má, středisková - film na Hollywoodské úrovni. (03.06.2006)