Réžia:
Juraj HerzKamera:
Stanislav MilotaHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová-Čechová, Miloš Vognič, Ilja Prachař, Zora Božinová, Eduard Kohout, Jiří Lír, Dimitrij Rafalský (viac)Obsahy(1)
Konec 30. let: Pan Karel Kopfrkingl je obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec rodiny, který důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Rád předčítá ze své oblíbené knihy o Tibetu. Tíživá atmosféra napjaté doby násobí všeobecný strach. V měšťáckém stereotypu žijící Kopfrkingl spolupracuje s nacistickými okupanty a s obludnou samozřejmostí se zbavuje všeho nebezpečného ve svém okolí, včetně členů vlastní rodiny. Jeho velká a nebezpečná kariéra začíná...
Filmová adaptace psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky, kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse (vyšla v roce 1967). Pan Kopfrkingl se stal životní rolí Rudolfa Hrušínského a tragikomedie Spalovač mrtvol jedním z nejvýznamnějších filmů Juraje Herze, jenž tu plně uplatnil svůj smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění. I když byl snímek normalizátory českého filmu příkladně zatracován a nemohl se po dlouhá léta objevit ani v kinech, ani v televizi, sotva lze tento titul pominout ve výčtu nejhodnotnějších českých filmů. Na scénáři spolupracoval s Jurajem Herzem autor původní novely Ladislav Fuks, kameramanem byl Stanislav Milota, vedlejší role ztělesnili Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Ilja Prachař, Jiří Lír, Míla Myslíková, Vladimír Menšík. V roce 1969 získal Herz za režii a Milota za kameru tohoto filmu cenu FITESU Trilobit. Na Přehlídce českých a slovenských filmů v Sorrentu obdržel snímek Stříbrnou Sirénu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (1 653)
"Pohřeb žehem je naprosto lidský." - tato věta vychází z úst Rudolfa Hrušínského - coby pana Kopfrkingla - v mnoha svých podobách a obměnách. Při každém vyslovení těchto slov a vlastně při každém slovu pana Hrušínského (jako "něžná", "požehnaná", "krásná", "drahá", "laskavá", "milosrdná", "dobrotivá" etc.) běhá mráz po zádech. Postupná metamorfóza pana Kopfrkingla pak udává směr tohoto Herzova opusu, který vyniká svou "znepokojivostí". SPALOVAČ MRTVOL Juraje Herze je neskutečně silným filmovým zážitkem. Vedle výborného nasnímání (využití „rybího oka“, práce s detaily etc.) je nutné zmínit zajímavou a neobvyklou práci se střihem. Také zvuk a hudba jsou výrazným prvkem filmu - skvěle spoluvytváří potemnělou, podivnou a až „hororovou“ atmosféru. Morbidní atmosféra filmu je občas prosycena stejně morbidním humorem. Vše však v takových přiměřených dávkách, že tím snímek nedostává komediální nádech právě naopak. Shrnuto a podtrženo: Juraj Herz geniálně zpracoval stejnojmennou novelu Ladislava Fukse a natočil nadčasový snímek, který patří ke skvostů (nejen) české kinematografie. ()
Spalovač mrtvol zritualizoval krásu a napodobil věrně případ, kdy skutečný život imituje umění. Nesmírně progresivní, kultivované a cizokrajné dílo. A nenucené. Vzpírá se chladné úmorčivé práci budující nešťastně emoce na základech obřadné vycizelovanosti - snad s výjimkou nadvyužívaného rybího oka v závěru, které si filmaři nechali dovést z Francie. ()
Kopfrkingl mi přípomínal jednoho starého známého, dokonce tak, že mě to ráno probudilo už o pár hodin dříve, než je zvykem. SPALOVAČ MRTVOL je bozpochyb výborný film, tak je nasnímaný jsem snad u žadného jiného filmu neviděl (i když mi ještě spousta českých klenotů uniká) a Hrušinského koncert je bezchybný (i když mě se i velmi líbil netradiční Menšík). Bohužel mi vadí, že SPALOVAČova fabule je natolik profláklá (vpodstatě kdejaký článek k filmu nebo knize je plný spoilerů) a tudíž mě v průběhu nečekalo žádné překvapení. Pro neinformovaného diváka musí být SPALOVAČ zřejmě neskutečný zážitek. A navíc pardubické krematórium v hlavní roli. Asi tam pojedu brzy na výlet! ()
Asi nejlepší český film vůbec s geniálním výkonem Rudofa Hrušínského. Jeho postava pana Koprfkingla je tak trochu šílená (jen menší nemoc z povolání). Výborná je ovšem i technická stránka filmu - až revoluční kamera a střih (střihá se tu opravdu dost často, a někdy je kamera v úmyslně pokřiveném úhlu). ()
Rozkošnicky poživačný výkon masturbujícího Rudolfa Hrušínského, který se onanuje a mazlí s každým gestem a frází, a prakticky nesleze z plátna během celé projekce, je tou hlavní devízou a tahákem pro pocit štěstí a úspěchu z diváckého kontaktu s Herzovým kultem. Mnohokráte bylo připomínáno, že na počátku stála Fuksova předloha a Fuks byl nadmíru nápaditým autorem černého humoru i ve svých dalších dílech. Formálně film pak uchopil kameraman Milota a nadužíváním rybího oka předeslal faktum nesmrtelnosti, totiž, že Spalovač nikdy nezůstane opomenut na filmových oborech všech lepších škol. Poselství je jasné, lidská malost je zkázou světa a jsme přece zvířata, když raději poskytneme věčný klid všem čarokrásným, které máme kolem sebe. Nicméně, odhlédneme-li od drobných libůstek a velmi zábavného ukrajování filmového času, ve kterém nás provází permanentně vzrušený Kopfrkingl, ocitáme se velmi snadno v transparentním světě mnichovských a narativních klišé čs. filmu. Doba, kdy kulminovala oslava 15. března 1939 byla vylíčena mnohokrát a ještě mnohokráte bude, nicméně zde přeci jenom nalézám jistý posun laskavého otce od rodiny, který tak rád dochází do vykřičeného domu a zatímco si vybírá ženu velice podobnou té své doma, probírá se se svými novými soukmenovci událostmi příštími. A žel musím podotknout, že mimo zcela mimořádný výkon Hrušínského, je další obsazení rolí až příliš typizované a podléhající škatulkám. Stejně jako je tristní, že při tak jasně definované době a místě určení, se opět ocitáme ve změti krumbachovského bezčasí plného tučných linek na oči a šílených kreací umělých paruk. Chramostové poslušná žena není jiná než ta, kterou sehrála s obdobnou pokorou už v Rudé záři nad Kladnem, Menzelův nervóza je jen další variací na jeho stálou roli před kamerou, nemluvě o typizaci mladého Krause, téměř pubertálního Víznera, roztěkané Rosůlkové nebo nedej bože Gollové v poloze její druhé suverénní kariéry. Lyrická Šulcová je také stále stejnou, komické duo hysterického manželství Myslíková-Menšík jakoby vypadlo z druhořadé televizní inscenace a možno se sekundárně potěšit snad už jen bezskrupolózním Prachařem, ačkoli ani pro něj toto nebylo nic nového, a pikantním Kohoutem, Edáčkem, který byl ale miláčkem odjaktěživa. Posledními z posledních zapamatovatelných tváří jsou výjimečný Štekl a absurdní Anýžová. Co je tedy pointou? Krev a popel jedno jsou. ()
Galéria (56)
Zaujímavosti (58)
- Scéna rodinné oslavy na začátku filmu se natáčela v Palackého sále v Obecním domě v Praze. (Kaleidoskop)
- Nejen film se stal po srpnu 1969 zakázaným. Zákaz činnosti měli i protagonisté filmu. Kameraman Stanislav Milota a Vlasta Chramostová (Lakmé/Dagmar), která si další velkou roli zahrála až ve filmu Je třeba zabít Sekala (1997). (mchnk)
- Juraj Herz chtěl film natáčet barevně, ale scénu záměrně stylizovat do černobílé a pouze krev nechat rudě "svítit", to ale bylo zamítnuto s tím, že je zbytečné utrácet za barevný film, když scény budou stejně černobílé. (JohnyJ)
Reklama