Sarkastic

„Tohle jsi například napsal minulý týden: Rozvíjej se poupátko, nejmilejší z květů a ty, běhno, jdi do prdele." Už začátek naznačuje, že nepůjde jen o další tuctovou romantickou komedii a pocit skvělého filmového zážitku vydržel (alespoň u mě) až do úplného konce. U 500 dní se Summer divák sice nemůže čekat přímo záchvaty smíchu (i když několik kvalitních hlášek či situací rozhodně stojí za to), naopak, místy to je pěkně hořké (ve vážných polohách však snímek rozhodně neselhává), ale takřka po celou dobu se prostě musíte usmívat, protože na tenhle kousek se jednoduše moc příjemně kouká. Ústřední dvojice snad ani nemůže být lépe zvolená a já se v tom naivním snílkovi Gordon-Levittovi alias Tomovi v lecčem poznávám (a Zooey je…prostě úžasná Zooey, ostatně kvůli tomuhle filmu jsem si ji vlastně tolik oblíbil). Vizuální a technická stránka je parádní, zvlášť hudba je naprosto super (velmi přesně se také trefuje do momentální nálady dané situace) a pár vychytávek či dobrých nápadů, jako třeba úvodní titulky s ukázkou dětství obou aktérů, ozvláštňující načítání různých dnů/fází oněch 500 dní na přeskáčku, ze scén např. optimistické ráno "po" nebo "očekávané a realita", fakt stojí zato. A přestože si nemyslím, že by se film sám pasoval do role nějakého rozdávače životních pravd či co, je bohatý na spoustu trefných situací, které mají se skutečností zatraceně hodně společného (i to otřepané „Pro jedno kvítí slunce nesvítí.“ sem prostě sedí), a to je přesah, který se mi na něm moc líbí. Stejně jako ta neobyčejná ATMOSFÉRA a výborný konec spolu se závěrečnou dokonale pasující písničkou. Zřejmě jsem se nechal poněkud unést metáním superlativů na všechny strany, avšak 500 dní se Summer si je podle mého rozhodně zaslouží. Summer: „Už měsíce jsme jako Sid a Nancy.“ – Tom: „Sid ale Nancy sedmkrát bodl dýkou. Ne vždycky se shodneme, ale já nejsem žádnej Sid Vicious.“ – Summer: „Ne. Sid jsem já.“

Geniální komedie/parodie řízlá pořádnou dávkou ironie, sarkasmu a satiry mě i při opakovaných projekcích stále velmi dobře baví a můžu ji všem vřele doporučit. Woody a spol hláškují jak na běžícím pásu a divákovi nezbyde než se smát a zkoušet pobrat občasné filozofické rozhovory, které v tu chvíli stejně ani moc pobrat nejdou (což však není na škodu) ;-) K mému potěšení Láska a smrt paroduje Rusko s vkusem a nestrojeně (to se mi nestává moc často, že bych se setkal s americkým tvůrcem, který dokáže porozumět ruské mentalitě). A jelikož v dnešní době téměř nelze sehnat kvalitní film, který by měl méně než něco kolem 2 hodin, tak Love and Death nám divákům zabere pouhých 85 minut během kterých se nenudíme ani chviličku. Milovník: "Přijďte za mnou zítra ve tři." Sonja: "Nemohu." Milovník: "Prosím!" Sonja: "Je to nemorální... v kolik?" Milovník: "Kdo říká, že je to morální? Sonja: "Morálka je subjektivní." Milovník: "Subjektivita je objektivní." Sonja: "Pojem morálky předpokládá atributy obsažnosti, která existuje jen v příbuzné podvojnosti." Milovník: "Ne však nutně jako podstatné rozšíření ontologického bytí." Sonja: "To musíme mluvit jen o sexu?" ; Nataša: "Je to hrozně zamotané Sonjo. Miluji Alexe. On miluje Alicii. Alicie má něco s Lvem. Lev miluje Tatianu. Tatiana miluje Simkina. Simkin miluje mne. Simkina mám ráda, ale jinak než Alexeje. Alex miluje Tatianu jako sestru. Tatianina sestra miluje Trigoriana jako bratra. Trigorianův bratr si začal s moji sestrou, kterou miluje fyzicky, ale ne duševně..." Sonja: "Natašo, začíná se připozdívat..." Moje TOP 10.

Nesmrtelná československá komedie plná hlášek, které zlidověly. Snad nejlepší Jiří Sovák, co jsem viděl (to stejné samozřejmě platí pro pana Lohninského). Onehdy jsme měli za domácí úkol recitaci nějaké Nerudovy básně, není těžké uhádnout, že většina třídy si vybrala Písně kosmické. "Podívejte se, já vám tam teda chodit budu, ale jsem tam podmínečně, to jsme si řekli jasně a běda vám, běda VÁM! jestli mi to nepude."

Jeden z mála filmů, o kterém si troufám tvrdit, že je téměř dokonalý. Skvělé herecké výkony Hopkinse (životní role + ztvárnění jednoho z nejzajímavějších a nejstylovějších záporáků) a Fosterové, Demmeova poutavá režie a stejně tak atmosféra a příběh filmu. V žánru thriller asi to nejlepší, co bylo kdy natočeno (společně se Sedm). "Rád bych si s vámi povídal déle...ale na večeři tu mám starého přítele." Moje TOP 10.

Nestává se moc často, že by mi nějaký film naprosto vyrazil dech a navíc abych hltal každou jeho minutu, přestože de facto vím jak dopadne. Moulin Rouge! se to podařilo. Tomuhle dílu opravdu nemám co vytknout, leda tak kýčovitost a extravaganci (než si na ně člověk zpočátku zvykne), ale i ty patří k této "pompézní a velkolepé" podívané, kterou řadím k nejlepším filmům, co jsem kdy viděl (z muzikálů to bude nejspíš moje number one). Krásné, strhující, dojemné. A ta hudba...Moje TOP 10.

Jedním slovem krása. Jedna z nejlepších romantických komedií, co znám a také můj nejoblíbenější film s nejmenovanou herečkou. Tak do půlky se divák směje každou chvíli, pak sice tempo trošku poleví, ale to je způsobeno nástupem romantiky, což však vůbec nevadí, protože mezi kouzelnou Audrey Hepburn a sympaťákem Gregory Peckem to krásně jiskří a je fakt radost se na ně dívat ;-). S každým dalším zhlédnutím si říkám, jak dobře (a proti očekávání diváka) to Wyler ukončil, ale také mě čím dál víc mrzí, že to nebyl klasický...no, v každém připadě jsem na konci stejně dojatý jako poprvé, a to ne náhodou.

Se7en je podle mě rozhodně nejlepší Fincherovo dílo. Film začíná pozvolna jako celé vyšetřování a seznamování se s hlavními postavami. Postupně se však začíná zaplétat, stávat se zajímavějším a napínavějším. Atmosféra houstne a celý příběh končí dokonale vypointovaným a vygradovaným závěrem. Ale nesmím také opomenout herecké obsazení; Freeman je výborný jako vždycky, Pitt se v mých očích dost vytáhl, ale od okamžiku kdy vstoupí na scénu dokonale úchylný Spacey, strhne na sebe veškerou pozornost a je opravdu radost ho v jeho roli sledovat. Dávám jasných 5*; tento klenot patří a myslím, že i v budoucnu bude patřit mezi nejlepší thrillery a filmy vůbec. Moje TOP 10.

Už při prvním zhlédnutí jsem byl naprosto ohromený tímto grandiózním filmem a nezapomenutelným zážitkem z něj (i když se pak u mě dostavila docela slušná depka ;-)). Při dalších zhlédnutích jsem si Spalovače užíval ještě víc, a to všech jeho složek, ať už to byl brilantní Rudolf Hrušínský (pro mě osobně jeho nejlepší herecký výkon), výtečná Herzova režie, Liškova hudba, Milotova kamera, Janáčkův střih, mrazivá atmosféra, či cynický, černý a morbidní humor (ale naprosto chápu, že to někomu vtipné nepřišlo; ostatně i mně při prvním zhlédnutí do smíchu zrovna nebylo...viz Herzův monolog v bonusech). Myslím, že ani nebudu moc přehánět, když Spalovače označím za jedno z nejlepších dramat, které kdy byly natočeny (z československých možná vůbec nejlepší).

„Tak takhle umírá svoboda. Za bouřlivého potlesku.“ S každým dalším zhlédnutím mám tenhle film raději, čím dál víc si ho vychutnávám a občas si ani nepouštím celý snímek, nýbrž jen některé mé oblíbené pasáže, a tím pádem konstatování, že žádnou jinou epizodu SW jsem neviděl vícekrát, asi nikoho nepřekvapí. Důvody? Příliš nato, abych je všechny vypisoval. Ale tvrzení, že oproti jiným dílům tu nic nepřebývá ani nechybí, třeba napoví. A zdá se být malým zázrakem, že na to, kolik se toho zde muselo udát, nemáte pocit, že by se něco nestihlo, odfláklo či jinak nepovedlo. Za tohle patří Mistru Lucasovi velký dík. A co si krom všech těch epických, dokonale zpracovaných soubojů, příběhových zvratů a ikonických scén užívám nejvíc? Proměny atmosféry. Od úvodní oslavné, téměř odlehčené až k závěrečné zkáze, zmaru, zoufalství, temnotě a beznaději…či ne? Nová naděje je tu totiž cítit na dosah a já se rád nechávám zlákat ke zhlédnutí „staré“ trilogie, Pomsta k tomu přímo vybízí a lepší službu jí ani dělat nemůže.

Tak tohle je dost osobní. S každým dalším zhlédnutím mám film radši a na konci jsem pořád stejně dojatý (ne-li víc než při předchozím promítání). Potencionální divák by se měl připravit nato, že snímek nikam neutíká, vše v něm má svůj čas. Není to žádné ukecané komorní drama, hodně toho Sofia říká obrazy, hudbou, ale i tichem ve správné chvíli. Každopádně role Boba i Charlotte jsou napsány jejich představitelům přímo na tělo, zvláště Billovi. Jinak je tenhle film hodně o pocitech, ale nechybí zde ani decentní humor. Podstatnou část tvoří také závěr, který mě osobně, jak už jsem poznamenal, neustále dojímá (ikdyž je takřka bezeslov, každý divák docela přesně vycítí, co si ti 2 "říkají"). Nebudu moc originální, ale označení "milý film" snímek velice dobře vystihuje a mně nezbývá než ho všem vřele doporučit.