Dům v Kaprové ulici

Ve srovnání s Vyšším principem, Smrt si říká Engelchen, Polnočnou omšou nebo třeba s filmem Přežil jsem svou smrt je to slabé a odfláknuté. Jenom sledujeme, co se komu zlého přihodilo za okupace, ale vychází to jaksi do prázdna. Jaký teror přišel, jaká byla okupační moc se tam taky přiliš neobjevuje (na rozdíl třeba od Sequensova Atentátu). Napadá mě Obchod na korze, kde je psychologie postav lépe zvládnuta, spory s vlastním svědomím a jednáním. Současným ideologickým oddělením (na posuzování těch správných "liberálních" názorů) odsuzovaný Klíč je taky dobře natočený a pan Narenta tam má nezapomenutelnou roli a hrůznost nacismu je tam lépe vyjádřena. (21.02.2020)

"Vem už konečne na vědomí, že je konec se zeměpisem a začali dejiny." Poprepletané osudy obyvateľov jedného domu rôznej etnickej príslušnosti aj pomeru k aktuálnej politickej situácii v pohnutej dobe na konci tridsiatych rokov dvadsiateho storočia. Točené v Prahe v polovici šesťdesiatych Nemcami za účasti hercov oboch krajín. Silné príbehy, dobre natočené s parádnou Liškovou hudbou. Mierne rušivé je vidieť známe herecké tváre nadabované do nemčiny, aj keď niektorí jazykovo zdatnejší si svoje hlasy zachovali. Ale zase kde inde môžete vidieť Vladimíra Menšíka vo vedľajšej miniroli ako gestapáka?  Vynikajúce. (17.12.2022)

Jediný film, ve kterém jsou zobrazeny události kolem 17. listopadu 1939 a transportu 1200 českých vysokoškoláků do nacistického koncentráku, i když s mírnými nepřesnostmi v reáliích. Paradoxně se jedná o film německý, ačkoliv nemálo jedinců si dodnes u nás na étosu 17. listopadu, byť toho o 40 let později, buduje kariéru. Výborný herecký výkon Rudolfa Hrušínského, Jany Brejchové či Ivana Mistríka. Škoda, že je tak málo k vidění u nás. (08.06.2010)

Herecký skvost Rudolfa Hrušinského, Jany Brejchovej a Ivana Mistríka. Škoda, ani jeden tu už nie je medzi nami. Dokonca tu posledný krát hrala aj Hana Vitová, ktorá bola po vojne hodnotená, ako kolaborantka a odstavená od filmu. Film je natočený na motívy románu rakúskeho a izraelského spisovateľa Ben-Gavriela z roku 1958. Ide o ojedinelé dielo ktoré zachycuje život úplne rozdielnych ľudí v jednom baraku Čechov, Nemcov, Židov a ich osudov počas nacistickej éry. Prekvapilo ma, že tento film ako jediný zobrazuje udalosti okolo demonštrácie 28.10.1939 a nasledujúcich dni, až po deň pohrebu Jána Opletala dňa 17.11.1939. Vtedajší protektor Konštantín von Neurath zatvoril všetky české univerzity a pre výstrahu bolo 9 študentských funkcionárov popravených. Doba medzi 15.3.1939 a 17.11.1939 v Protektoráte Čechy a Morava bola hektická. Najskôr došlo k okupácii ale veľmi skoro spontánne začali vznikať odbojové skupiny a rýchle začína byť tento odboj aj organizovaný zhora. Protektorát je doslova zaplavený ilegálnou tlačou. Nacisti toto vzmáhajúce sa hnutie registrovali, ale prvýkrát zasiahli až 28.10.1939, kedy boli zastrelení dvaja demonštranti a neskôr pri spomienkovom pochode pred pohrebom študenta Opletala krvavo zasiahli jednotky SS. Deväť študentských funkcionárov bolo dňa 17.11.1939 v ranných hodinách v ruzyňských kasárňach popravených a 1200 študentov odoslaných do koncentračného tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Títo študenti sa postupne vracali späť domov už na Vianoce 1939 bola prepustená prvá veľká skupina a poslední z týchto študentov opustili koncentračný tábor v marci 1943. Z celkového počtu zajatých študentov sa 20 už nikdy domov nevrátili. (V rámci medzinárodnej solidarity bol v roku 1941 17. november uznaný, ako Medzinárodný deň študentstva). Dom v Kaprovej ulici je výborným napínavým, čiastočne aj dokumentárnym filmom, ktorý nám pomocou autentických záberov zobrazuje túto hroznú historickú udalosť, ale je dobre, že nás trocha prinútil sa na týmito okamihmi zamyslieť. Veď práve silnejúcim sa násilím v Protektoráte Čechy a Morava sa uzatvára aj dejová linka tohto filmu. (01.07.2017)

Bezesporu se jedná o zajímavý dramatický počin Kurta Hoffmanna, západoněmeckého režiséra převažně divácky úspěšných veseloher, i když na snímek My, zázračné děti z roku 1958 (v mých očích Hoffmannově vrcholném) i tak rozhodně nemá. Hlavně je zde patrné, že DŮM vznikal primárně pro televizi, příliš často využívané pásmo polopaticky vyprávěného komentáře nakonec ovlivnilo mé hodnocení směrem níž. Film postupně vypráví různé epizodky obyvatel jednoho činžovního pražského domu (a okolí) během 2. světové války, některé z nich patří k skutečně silným (mj. demonstrace 17. listopadu 1939 a následní transport přes 1000 vysokoškolských studentů do koncetračního tábora), režie skloubena se zmíněným vypravěčem však zdaleka nedosahuje takové síly, jakou by šlo za jiných podmínek z filmového zpracování podobných okamžiků vytěžit. Mnohé epizody brzy zapadnou v zajetí dalších, a výsledek připomíná víc než kompaktní film spíše jakoby rozjezd (v mnou viděné režisérské verzi trojdílný) k nedokončenému seriálu, přičemž ale ten poslední natočený díl by sám o sobě na 4 hvězdičky vystačil – konečně začal rozehrávat celistvější drama na větším prostoru a najednou konec... Holt nemusí vždy pršet, někdy stačí, když kape, i tak mne tento u nás dlouho nevysíláný snímek překvapil. Z plejády českých herců mne nejvíce ve svých rolích zaujali Rudolf Hrušínský a Václav Voska, což zase velké překvapení pro mne nebylo. :) 65% (13.02.2020)