Flám

Ač souvislá dějová linie či hlubší vyznění milostného tápání jednoho postaršího architekta, lítajícího mezi roztančenou květinovou mládeží, visí někde v éteru, film má naprosto skvělou šedesátkovou atmosféru a také velice rozmanité a zajímavé herecké obsazení, které umožňuje některým zúčastněným ukázat trochu jinou tvář v uvolněné atmosféře doby. Ovšem celkově se jedná one-man šou Miloše Kopeckého, která mě osobně bavila. "jak to děláte, že máte furt tak krásný ženský?" "jednoduše, ty ošklivý se mi nelíbí..." (24.05.2015)

Příběh o elegantním architektovi, od něhož okolí očekává víc, než on sám dokáže dát. Ve snímku se setkala plejáda tehdejších hereckých es, ale přímo na tělo to celé bylo napsáno Miloši Kopeckému, který svou postavu pojal tak impozantně, že jiného představitele si nelze ani představit. Olga Schoberová, která si střihla architektovu milenku čekající výpomoc z protekce, je pojem sám o sobě. Když ale architekt podlehne půvabu jiné ženy, s tváří Jany Hlaváčové, okolnosti rázem nabírají jiný směr. Příběh byl myšlen jako obyčejná životní anekdota, avšak jestli se to povedlo už musí posoudit pouze divák. Úsměvné situace se sice naskýtají a to hlavně vlivem mistrovského herectví Miloše Kopeckého, ale úsměv na divácké tváři to bohužel moc nevykouzlí. Myšlenka životně humorných i vyloženě trapných situací je sice koncipována dobře, ale pokud zpracování skřípe každým coulem, zábava nijak zvlášť prostě nevynikne. Obzvlášť, pokud se do popředí vtírá nějaká ta filozofie. Herci profesně ze sebe vytáhli všechno co mohli, ale bohužel, vyšlo to všechno nějak naprázdno. (29.09.2020)

Hrůza, vždyť to bylo úplně o ničem! Nevýrazný, dlouze ukecaný a především velmi nudný film (slabý děj i scénář), který nezachránil ani pan Kopecký (jehož role mu byla napsáno přímo na tělo), o proti předchozím filmům méně výrazná Olinka Bérová, trochu žalostný pohled na korpulentní Vastu Matulovou, pro kterou to byl vůbec poslední celovečerní film po dlouhých 26 letech strávených před kamerou. Ta jedna jen za nějakou tu rock 'n' rollovou atmošku v báru a částečně i za Janu Hlaváčovou. Jak napsal kolega Přemek, opravdu právem zapomenutá hořko-sladká komedie. (12.03.2010)

Téma mi sedlo a i přes pozdní noční hodinu mne přinutil sledovat jak to vyprávění dopadne. V jakémkoliv věku člověk pořád hledá sebe sama i spřízněnou duši. Když už se zdá, že to vychází vše pokazí jedna chyba, vyplývající z nedorozumění. Herecké výkony pana Kopeckého a paní herečky Hlaváčové nelze zpochybňovat, na rozdíl od Schoberové, kdyby tam nehráli oni, film by ztratil 60% ze svého půvabu. (02.06.2013)

Dialog plný rozporů. Touha toho, jak známo, mnoho slibuje, ale málo naplňuje. Což je případ i tohoto filmu. Výchozí situace, neotřelá svým neformálním pojetím, přímo vybízí ke konverzaci mezi náhodně se shledavšími lidmi, mužem, úspěšným architektem, jehož libido se ocitá v úzkých vlivem nekonkrétních obav a dojmů, s nimiž si pojednou jeho majitel neví rady, a ženou, která klame tělem i slovem, tím spíš, představují-li je Miloš Kopecký s Janou Hlaváčovou. Potíž je v tom, že tu, bohužel, nejde ani tak o to, co se říká, ale jak se to říká. A tam, kde forma převažuje nad obsahem bývá pravda často jen zdánlivá. (20.03.2022)