Vyhnanství

Rmut exilu je v této televizní adaptaci románu Liona Feuchtwangera místy až zdrcující. Trilogie Čekárna, jejíž je součástí, přibližuje svět německé demokracie. Svět, který je obžalobou nejen nacistického, ale i poválečného Německa. Selhávání exulantů i lidí tzv. vnitřního exilu drcených dějinami. Předválečnými, válečnými i poválečnými. Slušnost a lidství stály na hanbě za to, že se odmítly ohnout. Obvyklé klady těchto adaptací vyjmenovali již druzí. Je jen velká škoda, že o podobné kvalitě nebo alespoň srovnatelné úrovni si dnes můžeme nechat jen zdát. (20.09.2020)

2/2 Lion Feuchtwanger v českých televizních adaptacích patří mezi ta díla, která jsou naprosto výjimečná. K úplné dokonalosti schází jen, aby byla tehdy natočena celá trilogie Čekárna (1930-1940), včetně Úspěchu a Oppermannů. K dalším takovým perlám samozřejmě můžeme připojit Ubohého pana Kufalta a I ve smrti sami podle Hanse Fallady. (30.11.2019)

Toto je těžká látka. Emigrace, ztráta vlasti. Pro někoho otevření dveří do něčeho nového, pro někoho osobní katastrofa. Film je o tom druhém případě. Odchod z předválečného Německa se nástupem Hitlera stal nutností. Ve Francii němečtí emigranti nachází jen to, co každý uprchlík- přehlížení, odtažitost a jen občasnou pomoc od vyjímečných individualit. Touha po návratu se mísí s tušením, že se všechno změní a návrat už nebude možný. Film je velmi dobrou ilustrací postupného nátlaku německé tajné služby ve všech okolních státech, budování atmosféry strachu, tak jak ji známe i my z Československa té doby. A taky toho, že svoboda může zmizet velmi rychle, aniž si toho lidé stačí všimnout, než se nadějí, řídí jejich osudy někdo cizí....85% (18.10.2017)

,,Tohle je doba, kdy člověk přestává být člověkem a stává se z něho lump..." Dva filmy, jejichž názvy lze napsat velmi blízko vedle sebe: Ubohý pan Kufalt a Vyhnanství. V obou případech dvoudílná televizní adaptace německého románu, příběh o osudech běžných lidí na pozadí smutných událostí v meziválečném období, důležitý motiv dosáhnutí a nalezení jistého životního cílu, stejný komorní styl i výprava a velmi podobné herecké obsazení. A přece každý z nich je úplně jiný a ne jen kvůli jméně režiséra. Zatímco Filipův (a taky Falladův) Kufalt je v určitých momentech jedna velká legrace o věčných podvodníčcích a jedno velké dobrodružství kolem touhy po pomstě i bohatství, Adamcovo (i Feuchtwangerovo) Vyhnanství je především jedna velká deprese a jedno velké utrpení, byť v luxusním hereckém podání. Hlavní postavou je hudební skladatel, klavirista a profesor německého občanství, žijící pro své antifašistické postoje ve ve Francii, zaměstnán jako jeden z redaktorů novin pro emigranty. Strhující drama, ve kterém jde o život, čest, zaměstnání i smrt, probíhá nejen v pracovní sféřele, ale i mezi jeho přáteli, v rodině a řekl bych také uvnitř psychologického rozpětí postavy. Petr Haničinec naprosto exceluje, dojímá, fascinuje i mrazí, stejně jako jeho filmová partnerka Jana Hlaváčová v tragické roli nešťastné manželky. Mezi nezabudnutelnými hereckými výkony všech zúčastněných bych zmínil Vladimíra Menšíka a Miloše Kopeckého, herců vnímaných z pohledu současných diváků mnohdy pouze jako komiků (naštěstí je oba máme možnost vidět v řadě dramatických filmech a tohle je jeden z nich). (15.09.2017)

Musím zcela otevřeně přiznat, že mě tenhle ČS televizní film hluboce zasáhl, za jedno je to krásně napsané, ty dialogy jsou fantastické a jednotlivé výměny mezi hlavními postavami dýchají životem, bohužel i reálným světem, útěk z Německa do Francie chápu a rozumím.. K tomu tedy silný příběh, strhující drama, výborní herci, za všechny bych jmenovala Janu Hlaváčovou, která je tady dokonalá a moc se mi líbila ve vedlejší roli Eliška Balzerová, její postava mi byla sympatická.. Krásně smutné pokoukání se slzama.. (17.03.2023)