Réžia:
František FilipKamera:
Ilja BojanovskýHudba:
Johann Strauss ml.Hrajú:
Josef Abrhám, Hana Maciuchová, Ilja Racek, Kateřina Macháčková, František Němec, Viktor Preiss, Jiřina Bohdalová, Josef Somr, Vladimír Menšík, Petr Nárožný, Antonín JedličkaObsahy(1)
O tom, že každá pomsta chutná nejlíp za studena, vás přesvědčí nejen svými opojnými melodiemi slavná opereta Johanna Strausse. Ještě dříve než se zvedne opona nad touto spletitou zpěvoherní komedií, je nutno vědět, co se odehrálo v minulosti. Gabriel von Eisenstein (J. Abrhám/L. M. Vodička) a jeho přítel, notář dr. Falke (I. Racek/J. Heriban) byli kdysi na jednom vídeňském plese, oba v převleku – Eisenstein jako motýl a Falke jako netopýr. Doktor Falke se strašlivě opil, o což se ostatně velkou měrou zasloužil Eisenstein. A kromě toho nechal bez výčitek svědomí ležet svého přítele pod stromem, kde vinou nadměrného požití alkoholu usnul. Příštího rána pak musel Falke za posměchu kolemjdoucích dojít ve svém netopýřím kostýmu přes celou Vídeň domů. A od té doby pomýšlí na pomstu... Netopýr Johanna Strausse přiletěl do tehdejšího sídelního města mocnářství Vídně z Francie. Původně se totiž jmenoval Půlnoční hostina a byl to vaudeville z Meilhacovy a Halévyho literární dílny. Francouzsky se tento rozpustilý dýchánek označuje slovem La Reveillon, netopýr pak La Chauve-Souris, tedy plešatá myš. K zhudebnění a světové premiéře, která se konala 5. dubna 1874 v Divadle na Vídeňce, se vážou dvě neuvěřitelné příhody. První je skutečnost, že Netopýra zkomponoval Johann Strauss během 42 nocí. Druhá mluví o tom, že opereta neměla při prvním uvedení úspěch a inscenace byla po několika reprízách stažena. Dnes tento divadelní kus patří neodmyslitelně k silvestrovské Vídni, ale hraje se hojně i v dalších světových metropolích... Oč tu běží? Zesměšněný notář Falke se chce Eisensteinovi pomstít na silvestrovském maškarním plese u prince Orlovského (F. Němec/J. Hajna). Jeho plánu nahrávají Eisensteinova manželka Rosalinda (M. Blahušiaková/K. Macháčková), o niž usiluje tenorista Alfred (V. Preiss/J. Zahradníček). Ten je při záletech v Eisensteinově domě zatčen místo domácího pána. Komorná Adéla (H. Maciuchová/J. Jonášová), která se na večer vymluvila na umírající starou tetu, se na plese vydává za herečku a ředitel věznice Frank (J. Somr/J. Souček), v níž si má Eisenstein odsedět pár dní za drobný přestupek, vystupuje jako rytíř Chagrin, což znamená česky smutek. To vše situaci pořádně zamotá. Vy však rozhodně plakat nebudete. Možná smíchy a navíc se dozvíte, že i chytrák se občas spálí! (Česká televize)
(viac)Recenzie (11)
Dnes již klasická TV inscenace klasické operety, zřejmě té vůbec nejznámější a asi i nejlepší a nejzábavnější. V rámci tehdejších možností ČST se asi podařilo maximum: slušná, i když trochu "papundeklová" výprava, výborná choreografie, líbivé kostýmy. Herci hrají a zpívají (pochopitelně na playback) jako o život a tak skvěle, že už díky tomu musí inscenace zabrat i u těch, kteří se při slově "opereta" osypou. Perfektní režie, která vyvolává dojem, že všechno bylo předem dokonale nazkoušeno do toho nejmenšího detailu (timing!). Hana Maciuchová a Josef Abrhám jsou opravdu neodolatelní. Rodinné stříbro České televize, které by mělo určitě vyjít na DVD! ()
Jako dítěti se mi to dost líbilo... od té doby uteklo víc než třicet let, těšila jsem se na to... no a přes chytlavé melodie, docela vtipné texty a příběh, pěkné obsazení atp., jsem teď měla problém to dokoukat. Tak příště zase za třicet let, nebo kdybych fakt nevěděla, co si počít s volným časem. Poctivá délka muzikálu, bohužel nějak příliš. ()
Obrovská škála známých a úžasných herců se sešla při natáčení této operety, která patří k tomu nejlepšímu, co světová opereta nabídla. V televizním pojetí je samozřejmě úsměvné, když známí herci zpívají operními hlasy, které ve skutečnosti nemají. Ale to už je úděl televizní operety a nebudeme si tím kazit dojem z vtipné zpěvohry, jejíž zápletka je jako tradičně v operetě naprosto banální až nevýznamná. Příjemná herecká vystoupení, vtipné dialogy a příjemné podívání je však zaručeno. Hudba: Johann Strauss ()
Všechny operety, které jsem až dosud shlédl byly právě na ČT art a tahle není výjimkou. Övšem líbila se mi ze všech nejméně. Už jsem si zvykl, že zpívaným textům operních zpěváků nerozumím ani slovo, ale tentokrát se mi nelíbily ani melodie samotné. K tomu přidávám nelibost ke kostýmům a kulisám. A dvě hodiny a dalších více než dvacet minut k tomu je opravdu moc. Ani ta zápletka mě nezaujala. Vydávání se za někoho je v příbězích tohoto druhu časté, ale zde to bylo spíše jen o teorii toho, že se někdo za někoho vydává. ()
Já mám tu velkou smůlu, že nemám hudební sluch, takže jsem zpívaným pasážím nerozuměl skoro ani slovo. Tudíž jsem si pomohl čtením obsahu různě po netu, abych byl alespoň trochu v obraze. Já mám ty záměny rád, a tady se povedly. Jenže to vytí, to byl tedy děs. Některé skladby jsem ovšem znal, a další, tedy některé, se mi dokonce líbily. Takže, já nechám hodnocení v průměru. ** A PŮL ()
Reklama