Jara.Cimrman.jr

"My si půjčíme koně a oni nám ještě zaplatí výkoňné." Debily mám obvykle celkem rád. Ovšem kretén Mára a imbecil Lukyn mezi ně nepatří. Sledovat jejich trapnosti s neskutečně debilníma plánama na zbohatnutí mě fakt nebavilo. Trochu zábavy přinesly jen Láďovy bonmoty, Dušanovy šmeliny a chudej ostrostřelec Chicaga Václav "Mašina" Mach. Tahle nepřiznaná adaptace Cimrmanovy pohádky "Jak chudák do ještě větší nouze přišel", se prostě moc nepovedla.

"Taky na ni stála fronta, ale dostala ji Iveta. No tak, bydlely jsme vedle sebe." V pubertě jsem s Ivetou prožil nejeden vlhkej sen a kvůli jejímu hlasu to tak úplně nebylo. Na dokumentu se mi nejvíc líbil popis princip fungování hudebních mafií za socíku, osvěžení porevolučních prázdnejch sálů při vystoupeních zasloužilejch umělců a vzpomínky fotografa Miloše Schmiedbergera. Toho chlapa jsem neznal a on přitom byl u všeho. A abych ukázal svou znalost tématu, tak Ivetu jsem potkal v roce 1986 v Brně při natáčení Dva z jednoho města a žádná romantická princezna to v tu chvíli teda fakt nebyla. Spíš měla ráda zvířátka. Zrovna si táhla na zádech docela slušnou opici.

"Co to znamená? Je přece nejsem žádnej jelimánek." Namistrovanej jelimánek Sepéši mě oblafnul. Takovýho kreténa bych v něm nehledal. Moje chyba. Horší bylo to, že jsem ve Fialový Ivetu ani neviděl a rozhodně jsem ji neslyšel. Takže přestože docela obstojně chápu, že herci neumí zpívat tak dobře jako zpěváci, tak předvedený kňourání mi vyrazilo dech. Tady bych spíš ocenil otevírání pusy a pouštění originálů. Abych však jen nehaněl, tak duo Štaidl - Svoboda se dost povedlo a vystoupení únosce Třísky u soudu bylo tak debilní, že jsem v něm bystře zahlídl náznak geniality.