Giuditta

Nebylo vhodnějšího režiséra pro českou televizní inscenaci operety Giuditta (1934), než Milana Macků. Macků už měl v té době za sebou celou sérii zdařilých prací na Krasné Heleně, Králi tuláků, Žebraveném studentu a Orfeovi v podsvětí. Poslední opereta Franze Lehára má zvláštní kouzlo pro české publikum, protože premiérové nastudování ve Vídeňské státní opeře bylo událostí světového formátu, zároveň bylo přenášené rozhlasem, přičemž hlavní role měli Jarmila Novotná a Richard Tauber. Na českých scénách titulní roli převzala Nelly Gaierová (v Plzni a v Praze) a Jarmila Kšírová (v Praze a později znovu německy v Říši). Německé nahrávky Novotné a Kšírové jsou dostupné a je to radost. Téma je nádherné, Giuditta má v sobě cosi z Amy Jolly ze slavného Maroka (1930). A kupodivu i takto inscenačně náročná látka se povedla i v té televizi. Hlavní mileneckou dvojici prožívá velmi intenzivně Carmen Mayerová a Pavel Trávníček, oba krásní a dobře sehraní se svými pěveckými dabéry. Z dalších postav vynikají operetně ostřílení Eva Boušková a Pepa Bek. Zejména scény z druhé poloviny jsou silné, Giuditta má zlomené srdce v písni Moje rety ku polibku zvou (dodnes velmi oblíbená a z koncertních síní znějící Meine Lippen, sie küssen so heiß), Carmen Mayerová střídá několik velmi odvážných kostýmů a stává se hvězdou baru Alzacar... Fantastický zážitek. Jako srovnávací projekci je možné doporučit filmovou verzi z roku 1970 a koncertní show Anny Netrebko. (05.12.2021)