Rosa Luxemburgová

Tento film o Rose Luxemburgové natočený v polovině 80. let v západoněmecko-československé koprodukci funguje tam, kde o 14 let starší východoněmecký film "Navzdory všemu" o Karlu Liebknechtovi selhává. Zatímco liebknechtovský projekt se soustředí na (poněkud šablonovitě podanou) ideologickou stránku věci a libuje si v davových scénách ponechávajících minimum prostoru pro vnitřní svět hlavních postav, luxemburgovský projekt se naopak až úzkostlivě zaměřuje na hrstku hlavních hrdinů (zejména ústřední partnerskou dvojici Luxemburgová - Jogiches) a jejich vnitřní a intimní život, jejichž prostřednictvím jsou teprve nazírány jejich politické postoje a jejich společenská angažovanost. Film o Rose Luxemburgové - který se dokonce nebojí poukázat ani na některé (jakkoliv třeba nečetné) názorové rozpory mezi Luxemburgovou a Liebknechtem (v jedné scéně ke konci filmu Luxemburgová vyčítá Liebknechtovi, že hovoří v novinových frázích - jako by tušila film, který o něm jednou bude natočen :) - tak působí výrazně věrohodněji. Při porovnání obou filmů - bereme-li s jistou dávkou zjednodušení jeden jako reprezentanta "socialistického" východního bloku a druhý jako reprezentanta "buržoazního" západního bloku - se rovněž ukazuje (přinejmenším v tomto případě) neplatnost úvahy sovětského filmového teoretika J. S. Gromova, který ve své knize, jež vyšla v 70. letech v překladu i u nás, apeloval: „Proti reakčně mytologickému hrdinovi nutno postavit Hrdinu, opravdovou významnou lidskou osobnost, která koná velké a ušlechtilé činy. Ideologický spor s buržoazní kinematografií to je, v rozhodující míře, spor o hrdinu a spor hrdinů. (…) Soudobý kapitalismus objektivně nemá osobní zájem na opravdově heroických osobnostech, jsou mu cizí a nepřátelské." (08.06.2014)

První polovina se odehrála ve stylu nezáživné akademické nudy historických filmů Otakara Vávry ze 70. a 80. let. Druhá hodina přinesla výrazné zlepšení, ale na víc než slabší tři hvězdičky to není. -------- Film se promítal v českých a slovenských kinech pod oficiálním distribučním názvem Rosa Luxemburgová. V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1985. (11.05.2019)

Západní film si mohl vypůjčit československé herce neboť bylo natáčeno o socialistické političce. Kdyby tak Rosa věděla, na kolik budou nejen její ideály zneužity. Vše co bylo prováděno jí nakonec komunisté dělali jiným. A to přesto, že Rosa Luxemburg volala po sociální spravedlnosti a vládě dělníků. Film není natočen špatně, dokonce i Barbara Sukowa zahrála svou představitelku velmi dobře, přesto filmu něco chybí. Těžko soudit co přesně. Ve velkém časovém rámci se tvůrci snaží zachytit důležité okamžiky jejího života na pozadí toho soukromého, ale přeci jen i dvě hodiny jsou asi trochu málo na pochopení. Sledujeme obrazy jejího každodenního života v rychlém sledu za sebou. Chybí tomu lepší vykreslení dobové atmosféry, což jednáním u stolu nebo vykřikování hesel na demonstracích nepomůže. Chybí tomu pocit ztotožnění se s postavou, možnost vcítit se do ní nebo větší působení osobnosti na diváka, aby lépe dokázal chápat, jak se asi cítila a co prožívala. Jeden příklad za všechny. Když je Rosa držena ve vězení tři týdny neoprávněně, sledujeme už jen její návštěvu u ředitele, který jí vysekne obdiv za trpělivost a teprve po její "audienci" je propuštěna. Proč čekala tři týdny? Jak obecně prožívala vězení? Vždyť v něm strávila nemálo let. Byla opravdu tak odvážná a snášela to dobře nebo jen tvrdá před ostatními... (22.04.2021)

Vzestup a pád evropského socialistického hnutí na přelomu devatenáctého a dvacátého století symbolizuje – alespoň v tom nejrširším obecném povědomí – kontroverzní osobnost Rosy Luxemburgové. I ona – podobně jako např. Friedrich Engels – pocházela z dobře situované rodiny, navíc židovské. Byla vzdělaná (získala doktorát na Curyšské univerzitě), emancipovaná, odhodlaná. Znalost marxistické literatury ji přivedla k socialistům – a později i na tribuny, odkud promlouvala k masám. Někde tady se zrodil mýtus jménem Rudá Rosa nebo také Krvavá Rosa (což je ovšem paradoxní). Výpravný koprodukční film Margarethe von Trotta sleduje životní oblouk této "první dámy evropského socialistického hnutí" v důmyslně propojených flashbacích, během nichž je Rosa Luxemburgová zachycena nejen jako neúnavná bojovnice za lepší zítřky, ale také jako milovaná a milující bytost, žena, která za své nekompromisní postoje zaplatila vším – neuskutečněným mateřstvím (které si tolik přála), zdravím (během svého života byla několikrát vězněna) a nakonec i životem. Filmu nepochybně prospěla skutečnost, že se na jeho vzniku podíleli tvůrci ze západního Německa, jejich pohled na tragický osud Rosy Luxemburgové není poznamenán tendenčním (nekritickým) obdivem, v lecčems je ale příliš akademický a málo výrazný. Barbara Sukowa, oceněná tehdy za svůj herecký výkon v Cannes, vytvořila ovšem strhující portrét ženy, jejíž přesvědčení ji vynáší nahoru a zároveň vtahuje do světa plného nejistoty a nebezpečí. Škoda, že výsledný dojem poněkud kazí nepříliš zdařilý dabing České televize, která film loni vůbec poprvé uvedla. (27.07.2020)

Žena, ktorá nemá môj obdiv, ale rešpekt áno. Jediné, čo mi na Rose imponuje bol jej boj proti militarizmu a že napriek komunistickému presvedčeniu odsudzovala násilie a boj Leninovho typu. Film môže väčšinu bežných divákov nudiť a niet sa čo čudovať. Z tých dvoch hodín je výrazná väčšina orientovaná na politické prejavy, citáty z traktátov, diskusie v salónoch, proste prezentáciu svetonázoru Rosy Luxemburgovej. Ale na pochopenie doby a situácie v Nemecku je film dobrý a myslím si, že Barbara Sukowa to zahrala nadmieru dobre. Sledovanie filmu v origináli si vyžaduje znalosť nemčiny aj poľštiny. (01.08.2021)