ostravak30

Vždycky je složité se vyrovnat se smrtí blízkého. Tím víc, když se pozůstalý dozví něco, co už vědět neměl. Islandské filmy mě baví a nezastírám, že je v první řadě kvůli jedinečné a absolutně nenapodobitelné atmosféře a klimatu. Island zkrátka má svůj půvab a tak skoro každý dostupný snímek hltám. Navíc mám pocit, že tamní kinematografie je právě objevována světem. U tohoto filmu jsem místy nepochopil chování některých postav a to nejen při vzájemné konverzaci a způsobu myšlení, ale třeba i v různorodých situacích. Tím na mě snímek působil trochu nevěrohodně a vlastně dlouho trvalo, než se vůbec někam posunul, přičemž i závěr byl rozpačitý.

Změnil se nám režisér, ale kvalita šla spíše dolů. Ředitel, nově na pozici starosty, chce stavět hotely na místě, kde dosud ční příroda, tedy nic objevného. Děti tomu chtějí zabránit, protože se na místě našla kostra. Apel na ochranu přírody je jasný, ale postava záporáka, který už hrál v minulém filmu poněkud vyčpěla a nic nového nepřinesla. Film není zábavný, působí nudně a nezáživně...

A ejhle...podívejme se, jaká svi.ě může být myslivec. A přitom právě od roku 1992 je u nás orel chráněný. Každopádně se Krtek, a ne poprvé, pěkně postaral o mládě a pak ho vypustil. Má prostě dobré srdce. Doprovodil ho do nemocnice a dal na něj pozor. Dále tu máme předzvěst povodní, které skutečně o pět let později přišly. Na druhé straně inovace v podobě orchestru v nemocnici bych zavedl, to by pacienti ocenili.