ostravak30

Přiznám se, že zásadní rozdíl mezi starší a mladší verzí toho též příběhu nevidím. Ve starší je nejsilnějším argumentem samotné jméno fenoménu Clint Eastwood. Tato naopak obsahuje mé oblíbené herečky Nicole Kidman a Kirsten Dunst. Faktem je, že tento snímek působí víc temněji a atmosférou skoro až hororověji než původní film. Sofia Coppola prostě změnila herce, exteriéry a zkusila si něco natočit. O té době nám to zrovna moc neřekne. Určitě si myslím, že se mohla zkusit nějak odlišit, něco změnit, aby byla vidět její režijní práce víc, než jen planě kopírovat.

Dívka se snaží vytvořit něco velkolepého, ale moc se jít to nedaří. Nevím, proč jí nepomohla matka. Nakonec rodiče mají děti učit nejen trpělivosti, ale též způsobu myšlení. Rozhodně je ale třeba dítě za každou cenu podpořit a ukázat, že se nemusí vzdát. A že když někdo něco umí, a druhý ne, neznamená to, že neumí nebo nemůže umět zase něco jiného...

Já asi stále nevím, co jsem to viděl. I tak je pro mě ale velkým překvapením, že zrovna tento film si odnesl řadu Oskarů. Byla to jedna velká smršť, která mi asi nejvíc připomněla Doktora Strange akorát, že stokrát znásobeného. Protože od chvíle, kdy se matka dostane na cestu různými vesmíry se do konce filmu nezastaví. Jedna velká šílenost, při jejímž sledování jsem si přesně říkal, že tohle musel být buď absolutní propadák nebo to budou experti či fanoušci vynášet na vrchol, ale nic mezi tím. Asi nejdůležitější je vizuál. Při vzpomínce na něj mě zaplavují smíšené pocity, což mám ale ostatně s celým filmem. Na jedné straně pozoruhodné ztvárnění různorodých vesmírů a budoucností, na druhé podivné souboje. Přiznám se, že když jsem viděl bojovníky s něčím v zadku, tak jsem se už musel od obrazovky odvrátit a věděl jsem, že znovu tento film neuvidím. Dějová linka je zdánlivě jednoduchá jako facka, ale jakmile se vše začne míchat v neuvěřitelném sledu a v neskutečných sekvencích, tak jsem musel ocenit práci střihačů, u kterých jsem si ale pomyslel, že jinak museli jet na LSD nebo co. Je to jedna velká smršť, v níž není jednoduchá orientace a člověk si to buď užívá bez snahy to chápat, nebo musí vyvinout veliké úsilí, aby se mu to zdařilo. Vědci dnes říkají, že při představě tak velikého vesmíru, navíc údajně se stále rozpínajícího, je čas přijít s teorií, že vedle sebe existuje několik vesmírů a v každém z nich existuje náš paralelní život. Dnes už to prostě není jen báje, ale seriózní, byť pochopitelně zatím ničím nepodložená, vědecká teorie. Dá-li Bůh, za mého života se to dozvím. Spíše ale ne. Pak už jen zůstávají hrátky s fantazií jako v tomto snímku. Nevím, jaké všechny filmy byly toho roku natočeny, ale Oskara? Hm...

S filmy o umírajících a nevyléčitelně nemocných jako by se roztrhl pytel v posledním desetiletí. Tento francouzský se chce tvářit jako tragikomedie. Místy tomu tak i je, že tu komedii zde hledám, ale spíše mi to místy přijde jako satira současné společnosti. Třeba když dvojice přijde do restaurace, kde obsluze vadí, že by dva domnělí gayové měli k sobě mít nějaké intimnosti. Na druhé straně pokládá řadu otázek. Jedna z těch hlavních je, zda člověk má vědět o svém konci nebo ne. Řadu věcí by si možná vyřešil a přestal je odkládat, ale říká se, že člověk má žít každý den, jako by byl poslední. Najednou, když hlavní hrdina ví, že přijde jeho konec usmíří se s otcem, což by asi jinak neudělal. Snímek může přispět k zamyšlení, ale jinak asi nepřináší nic jiného, co by filmy obdobné kategorie už na stůl nepostavily.

Tradice britské tajné služby existuje ve spojeném království mezi diváky od dob napsání/zfilmování agenta 007 Jamese Bonda. Ten v sobě ztělesňuje eleganci, ale též akčnost aj. Samozřejmě vznikly různé špionážní parodie, třeba Austin Powers. Britové mají také svou verzi v podobě Johnnyho Englishe. Tedy toto vše už tu bylo. A z mého pohledu Kingsman nepřináší nic nového a rozhodně ani zábavného. Super tajně tajná služba, jejíž členové jsou speciálně vybíráni má řadu předností. Třeba klade důraz na eleganci - tady si bere něco právě z anglického nejslavnějšího agenta. Naopak akčnost a zabíjení je tu povýšeno na nejvyšší míru. Vidíme desítky mrtvých, potoky krve a rozčtvrcená těla - že by kus inspirace v Kill Bill? Na paškál je tu bráno i ekologické téma a škodlivost lidského druhu naší planetě. Každopádně stojí za to vidět více než 50-ti letého Colina Firtha, jak bojovým uměním přepere nejednoho soupeře. Také šišlající Samuel L. Jackson byl výborný. Scéna se zatopenou místností mi přišla pozoruhodná a ve filmu se pohybuje řada sexy žen. Ale to je asi tak všechno, co mi snímek dal. Vzal mi více než dvě hodiny.

Slavná italská značka a jedna tragédie, která se stala přímo v rodině. Těch malých rodinných tragédií se odehrálo vlastně víc, ale všechny měly jediné, za to mnohem větší vyústění. Když se na to tak podívá, tak to padalo jako domino. Jeden člen rodiny zradil druhého a to celé pěkně za sebou. Což o to, vizuálně to celé vypadá dobře. Al Pacino je výborný herec, Irons také, Driverovi role perfektně pasuje. Jared Leto je neuvěřitelně namaskován, absolutně jsem jej nepoznal. Na jeho příkladu jde vidět, jak tenká hranice je mezi uměním a (ne)uměním. Za svůj výkon byl nominován na ceny Critics Choice Awards a Florida Film Critics Circle Awards a přitom zároveň s tím vyhrál cenu Razzies... Nejvíc oceňuji Lady Gaga. V tomto filmu je neuvěřitelně sexy a znovu ukazuje, jak disponuje nejen pěveckým, ale i hereckým talentem. Nicméně celé je to taková omáčka, která sice vysvětluje, proč a jaké okolnosti vedly k vraždě, ovšem než se k tomu dopracuje, tak člověka trochu unudí intriky jak z venezuelské telenovely. Mě by mnohem zajímavější přišlo zjistit, jak se z rodiny Gucci stala světová značka Gucii.

Jak se říká: každá mince má dvě strany a něco za něco. O genocidě ve Rwandě asi slyšel každý. O to víc mě překvapilo, jak strmě jde tato země vzhůru a že jde o jednu z nejbezpečnějších a nejčistších zemí. Bohužel režim kritiku nepřipouští, ale tím se tamní prezident vlastně dostává na úroveň jiných afrických vůdců - hlavně si udržet moc. Holt v žádné zemi není nic ideální. Co se týče například nápravných táborů, myslím, že mít je v naší zemi, tak je kriminalita menší. Rozhodně proti nim nic nemám, když by v nich končili pachatelé skutečných zločinů. Zajímavý je též přístup této země k ženám. Klíčové pozice obsazují právě ony. A je to ještě víc bijící do očí, když si člověk uvědomí, jak to většinou na Africkém kontinentu s ženami chodí. Je to zkrátka země protikladů...

Jsou to písničky, které si za všeobecného veselí na nějaké té svatbě nebo Silvestru každý rád zabéká,.. A to i přesto, že třeba lidovkám neholduje. Naštěstí se pásmo neskládá jen z lidovek. Nicméně je vidět, že jsou zde střihy z pořadů třeba ze Silvestrů s Vladimírem Menšíkem, které jinak známe pouze co se jeho vyprávění týče, protože samostatně vysílány nejsou.

Vždycky je složité se vyrovnat se smrtí blízkého. Tím víc, když se pozůstalý dozví něco, co už vědět neměl. Islandské filmy mě baví a nezastírám, že je v první řadě kvůli jedinečné a absolutně nenapodobitelné atmosféře a klimatu. Island zkrátka má svůj půvab a tak skoro každý dostupný snímek hltám. Navíc mám pocit, že tamní kinematografie je právě objevována světem. U tohoto filmu jsem místy nepochopil chování některých postav a to nejen při vzájemné konverzaci a způsobu myšlení, ale třeba i v různorodých situacích. Tím na mě snímek působil trochu nevěrohodně a vlastně dlouho trvalo, než se vůbec někam posunul, přičemž i závěr byl rozpačitý.

Změnil se nám režisér, ale kvalita šla spíše dolů. Ředitel, nově na pozici starosty, chce stavět hotely na místě, kde dosud ční příroda, tedy nic objevného. Děti tomu chtějí zabránit, protože se na místě našla kostra. Apel na ochranu přírody je jasný, ale postava záporáka, který už hrál v minulém filmu poněkud vyčpěla a nic nového nepřinesla. Film není zábavný, působí nudně a nezáživně...