ostravak30

Další ze slavných muzikálů. A nutno říct, že to bylo úspěšné období producenta Arthura Freeda, jelikož další rok přišlo Zpívání v dešti. Ve filmu je Francie zobrazena přesně jak ji známe - sladká, svůdná, nádherná. Ač se po válce země vzpamatovávala, promítla se zde radost ze život a chuť pro klasické francouzské hry lásky šálivé. Talentovaný malíř zná své sousedy, ráno vstává, objedná si čerstvou kávu a lahodně chutnající briošky, slunce svítí, pouliční umělci pracují. Rovnou řeknu, že hudba u mě nehrála zrovna prim. Snad krom jedné skladby si ji neoblíbím, ale beru na vědomí, že je tento film, ač se to zdá vlastně neuvěřitelné, stár více než 70-ti let. Samostatnou kapitolou jsou kulisy, perfektně vypadající, které skutečně navodí atmosféru Paříže. A konečně taneční čísla. O těch by se dalo psát hodiny. Kdo ví, proč nakonec nebyl angažován Fred Astaire. Gene Kelly ale předváděl neuvěřitelné dovednosti, které hraničily s geniálností. Závěrečná taneční scéna je pak třešničkou na dortu pro fajnšmekry. Škoda jen, že se tvůrci uchýlili ke stonásobně omílanému klišé a film si neodpustil happy end, když už to vypadalo, že dopadne překvapivě. Jenže kdyby ne, to by jim zase neodpustili diváci.

Žijeme ve 21. století a témata, o nichž se dříve nemluvilo dostávají svůj prostor. Léo a Rémi jsou přátelé, ale naznačováno je nejen jejich spolužáky, že by tam mohla být i jiná než duševní blízkost. Děti tyhle věci neřeší, jsou odkojeni pohádkami. V pubertě už ale kolektiv mnohem více chápe a vnímá. Film však není jen o tom. Další nedílnou součástí, vyplývající z děje, je schopnost vyrovnat se se smrtí blízké osoby s možnými pocity výčitek. Netvrdím, že herecké výkony i mladých herců nebyly dobré. Na druhé straně divák musí pracovat pouze se svými vlastními domněnkami a mnoho náznaků je tak drobných, že těžko říct, kde leží pravda. A tím méně se snímek stává srozumitelným.

Příběh opět není zcela originální. V prvorepublikových snímcích je časté, že se nějaká postava vydává za jinou a na konci dojde k odhalení. A mezitím samozřejmě dojde k vypuknutí lásky. Opět je film a jeho vývoj jasně čitelný. Komediální část ale zachraňuje hlavně Václav Trégl. A taky mě bavilo, že Jiřina Zvoníčková, vydávající se za muže, je pořádně namalovaná - rtěnka, obočí. U filmu se chodilo na krásné ženy, takže nenamalovaná Hana Vítková nepřicházela v úvahu, jenže to působí dost bizarně. Stejně jako plochý nápad s tím, že se Mary sama přizná, jinak by totiž neexistoval způsob happy endu.

Divoký západ krutý, nemilosrdný a vlastně zcela jiný pohled na něj. Žena to obecně měla v USA a v té době těžké. Pokud si nesehnala manžela, tím víc. Spousta nebezpečí, těžké práce. I o tom je film T. L. Jonese. Mary Bee Cuddy je tak zoufalá, že by brala v podstatě kohokoli. Je trošku s podivem, že ona sama má převézt duševně choré ženy napříč Amerikou. Stejně podivné je to i s několikerým náhlým procitnutím jednotlivých žen. Rozhodně nejde o nějaké velké napětí či přestřelky. I když je snímek dobře obsazen, mě se nejvíc líbila kamera, která filmu dominovala. Celkově si ale nemyslím, že celý příběh byl nějak zvlášť povedený.

Kolik filmů ve 30. a 40. letech bylo natočeno v zahraničí? Asi by nám na to stačila jedna ruka. Hlavní zápletka není nijak originální. Opět tu máme pánskou dvojici a jak jinak - chudou. Ani je nenapadne, že by šli do práce a tak vymýšlejí různé způsoby, jak si přijít k penězům. Třeba, že citově vydírají strýčka. A nejsou sami. Totéž dělá i jeho druhá odnož rodiny, takže se nemůžou divit, že mu jednou dojde trpělivost a vymyslí si na ně podvod. Bohužel je snímek až moc předvídatelný, hlavně jeho průběh a konec. Strýc vše za dvojici vyřeší a jak už to tak bývá - ani tato stránka děje originálností neoplývá - ti dva se do sebe zamilují, ačkoli netuší, že se navzájem v kostýmech pokouší toho druhého od svatby odradit. V komedii jsou převleky a záběry z pláží a na moře, které jsou z dnešního pohledu unikátní. Víc mě ale bavili vedlejší postavy, třeba Jára Kohout.

Já mám s operetami/operami ten problém, že kdybych neměl zapnuté titulky, vůbec nerozumím co zpívají a o čem zpívají. Samotný příběh mi přijde velmi originální a to i na současnou dobu. Hlavní hrdina totiž nestojí o svou ženu a ta nestojí o něj. A když je unesena, tak se vlastně zaraduje. Jenže pak je donucen si pro ni dojít. Ovšem Bůh je holkař a zamiluje se. Celkově mi kostýmy připadaly dost bizarní. Vládce podsvětí působil jako napodobenina komiksového hrdiny Flashe a Jupiter neboli Josef Bek jako moucha snad nestojí ani za komentář. Fádně působily i kulisy. Další podivnou věcí je kankán, který operetu otevíral i uzavíral. Orfeus dosáhl svého času velkého úspěchu. Mezi operetami ale dnes možná bude jeden mála oblíbených, tipl bych si.

Hlavní zápletkou snímku je jakási pověra, která vznikla bůhví kde, jelikož se v závěru ukáže, jak moc je mylná, že zpěvačka nemůže být vdaná s dítětem k tomu jelikož by přišla o fanoušky. Mám takový pocit, že něco podobného tvrdil v jednom dokumentu i Karel Gott. Říkal, že si to jako muž středního věku myslel a tudíž se snažil, aby se o jeho ženách nevědělo a odmítal se ženit, aby si každá jeho fanynka stále mohla myslet, že zpívá jen pro ni. A i v tomhle případě bylo jasně dokázáno, že to dané osobnosti neublíží, ba právě naopak. Někteří fanoušci se pak s osobností ještě víc ztotožní. Štěstí pro dva je pro mě osobně snímek s neznámou Jarmilou Kšírovou, kterou jsem sice již v několika filmech viděl, ale blíž mi známá není. Mnohem víc, než hlavní postavy mě bavil policejní komisař Jindřich Plachta nebo Stanislav Neumann alias zloděj psů. Ti zastupovali tu humornou složku.

Co se může stát, když se pořádně nedomluvíte s majiteli? Další z řady komediálních situací, která by dnes mohla nastat už jen s malou pravděpodobností. Dnešní pronájmy chat probíhají zcela jinak. Trochu jsem čekal, jaké rozuzlení z toho nakonec vyleze a fakt je, že mě dané vysvětlení nenapadlo. Potěšilo mě obsazení a ani bych se nedivil, kdyby filmeček byl součástí Bakalářů.

Dobrák Rover neurazí, ale ani nenadchne. Je to takové klišé, které popisuje, jak si měšťan shodou okolností odskočí na venkov. Tam ale všechno funguje jinak. Rover Dangerfield je navíc zhýčkaný a tady čelí lecjakému nebezpečenství, samozřejmě obstojí a majitelé si ho nechají. V lásce samotné snímek připomene Lady a Tramp jak si i tady na csfd.cz všimli. Jinými motivy jsem si zase vzpomněl na film Balto. Nepíše se tu, jak úspěšný snímek byl, ale asi příliš ne. Čelit totiž musel těžkým vahám jako Kráska a zvíře nebo Aladin. Zážitek mi také řádně zpackali v dabingu, kdy se neuměli rozhodnout, jak přeložit písně. Takže nevznikly ani titulky ani se nenašel nikdo, kdo by je nazpíval. A tak dabér prostě jen odmluví text a zbytek běží v rodném jazyce.

Další remake, jehož původ jsem neviděl. I když se mi Britské minisérie posledních desetiletí velmi líbí, tady se musím přiznat, že nešlo o žádnou bondovku. Ne, mohutné přestřelky, honičky a výbuchy nelze čekat. A možná, že o to reálnější vlastně špionážní seriál je. Studená válka běží naplno a není zcela jisté, kdo je na čí straně. Za pozornost stojí, že si tvůrci dali záležet na každém detailu, takže jak kostýmy, tak dekorace září špičkovou prací. Stejně tak i jednotlivé lokace působí věrně. A Čech se zase jednou může dmout pýchou nad účastí Češky Aňi Geislerové.