ostravak30

Další akční smršť při níž fanynky Toma Cruise muselo mrazit. Ten si totiž většinu kaskadérských kousků dělal sám. Jak scéna na letadle nebo honička na motorkách klikatící se silnicí a jiné vypadají skvěle. Nejvíc mě ale potěšila Rebecca Ferguson, kterou mám rád už od dob Bílé královny. Je to bezpochyby nejvíc sexy partnerka v této sérii. Jen ty zrady tzv. ve vlastních řadách jsou už trochu ohrané.

Většinou se mi moc nelíbí ty televizní filmy povětšinou z 90. let, které si hrály na to, že se odehrávají v USA, Anglii nebo třeba i Francii. Samozřejmě šlo prakticky vždy o detektivní snímky. Tady jde ale o výjimku, jelikož hlavní dějovou linku obstarává soudní pře, a ty já rád, jelikož pravdu se dozvíme dost brzy. Film je skvěle obsazen a poukazuje na fakt, že spravedlnost může spát v jakékoli době. Paradoxně to platí dnes víc než v době napsání, jelikož drahý advokát většinou znamená mírný nebo vůbec žádný trest a to nejen v naší zemi. Anebo také může být odsouzen nevinný. Jiří Bartoška je představitelem klasického právníka, který je sice vydírán, ale je mu předloženo, že za peníze bude obhajovat v podstatě kohokoli, a s tím nakonec sám souhlasí...

Archivní záznamy jsou unikátní a často se k nim člověk nedostane, takže kvituju. Navíc je známý pohled Kryla, když po revoluci přišel zpět do Čech, ale o jeho pobytu v zahraničí se zase tak moc často nemluví. A zde legendární zpěvák popisuje, jak měl těžké nejen začátky, ale i dál se mu (ne)vedlo příliš skvostně.

Není divu, že film putoval do trezoru. Zcela otevřeně kritizuje socialismus, respektive to, co soudruzi v 50. letech napáchali. Mluví se dokonce o dolech a dalším. Jó, šedesátá léta, to si každý myslel, že cenzura už neplatí a zatím neplatila jen zmýlená. Kundera se ani nepokouší si na něco hrát a jde otevřeně k jádru problému. Celá absurdita pomsty je pak podpořená kombinací politiky a lidové hudby, což je dost výrazný protiklad, pač si neumím představit, jak se vedle krojů a tradic řešily stranické funkce a socialistická odpovědnost. Jsem si dost jistý, že kvalitu filmu zvýšila právě účast samotného spisovatele na scénáři.

Pořad je součástí seriálu Chvíle pro písničku. Zazněly docela neznámé písně, ale pro mě je hlavní, že třeba o Pavlu Břouškovi jsem v životě neslyšel.

Já jsem vlastně Manon Lescaut nikdy neviděl, ačkoli ze školy vím, že něco takového existovalo. Toto ztvárnění mi přišlo trochu podivné. Určitě je to jisté oživení, vzhledem k tomu, že je toto dílo často prezentováno nejen na divadelních prknech, ale i filmovém plátně, vložit děj přímo do budovy ND a ne pouze na prkna. Ovšem ta moderna, projevující se jak v kostýmech tak ve výtvarnu mi zcela neseděla. Hlavně malby působily převážně explicitním dojmem nehledě na naznačovanou homosexualitu, což by autora asi nepotěšilo. Samozřejmě herci se s tím popasovali na výbornou, ačkoli Jana Pidrmanová je prostě starší než představovaná hrdinka a je to znát, to asi nebyla úplně vhodná volba u herečky, které táhne na 40, aby hrála dospívající. Vůbec největší překvapení mi ale způsobila sama režisérka, když jsem si rozklikl její jméno. Myslel jsem, že postava v Dobré ráno, Brno! byla pouze karikatura a hle ono je to pravda...

Ari Aster naservíroval svůj debut, který je takový, jaký přívlastek má v názvu. Pravda, celé je to servírováno postupně se stupňující se razancí. Ovšem Arimu se nedá upřít jedna věc, v hororu ale nesmírně důležitá - nikdy nevíte, co se v následné scéně stane. Je to jedno překvapení za druhým. A nejen v tom spočívá princip leknutí, když náhle dojde k oddělení hlavy od těla, když se náhle něco stane, když otec nečekaně vzplane apod. Pravda, konec působí trochu rozpačitě a zůstal ve mě pocit nějakého nedovysvětlení, nedokončení. Ale vizuálně , herecky, trikově atd. působí film v žánru horor velmi dobře.

Samo o sobě je zajímavé to, že muž píše romantické knihy určené převážně ženám. Faktem je, že mě ta romantika zde vyobrazená úplně neseděla. První část filmu trochu, to se hlavní hrdinové ještě sbližují. Následně ale John odjíždí a málokterá žena by vydržela čekat na rakev vyjíždějící z letadla. Chtěl si vybrat mezi ženou a armádou a vybral si. Víc se mi líbilo vyobrazení vztahu otec-syn tím spíš, jaký otec byl a nikdo to nechtěl říct úplně nahlas.

Drobečkové jsou takový seriál pro nejmenší, který neurazí. Dva bratři, nemaje maminky, nemaje tatínka, a na nichž je nejvýraznější hlava, prožívají nejrůznější dobrodružství. Animace, z níž nejvíc vyčnívá věčně zatažené nebe bez slunce, je taková fádní. Mě teda nejvíc bavila hudba.

Existuje jeden starší stejnojmenný seriál, který letí napříč kontinentem skutečně z výšky. Zde se jednalo o zhruba polovinu záběrů z ptačí perspektivy a pak těch pozemských, kdy jsou nám představovány jednotlivé státy a lidé v nich žijící. Zrovna Afrika je kontinent, který bude vždy vypadat skvěle z jakéhokoli pohledu, otázkou je, proč byly upřednostněny zrovna tyto země a jiné ne...