Réžia:
Daniela ŠpinarKamera:
Jakub JelenHudba:
Jiří HájekHrajú:
Jana Pidrmanová, Vladimír Polívka, Radúz Mácha, Vladislav Beneš, Matyáš Řezníček, Lenka ZbrankováObsahy(1)
Jeden z nejvýraznějších příběhů Vítězslava Nezvala o lásce nevěrné, a přitom oddané, plný napínavých zvratů a okouzlujícího rytířského světa, se na jeviště Národního divadla dostal v roce 2016 poprvé, přičemž nic neztratil na své působivosti a síle. V roce 2021 jej do silně autorské podoby filmovým jazykem převyprávěla režisérka původní divadelní inscenace Daniela Špinar, když ji jako filmový projekt natočila v autentických prostředích historické divadelní budovy. (Česká televize)
(viac)Recenzie (6)
Nejsem fanoušek divadelních experimentů. Navíc se jedná o klasiku, takže mohu srovnávat a obvykle i srovnávám různé verze. U tohoto představení srovnávat nebudu. Ubírá se tak originálními cestami, že je prakticky nesrovnatelné s inscenací z roku 1970. Oceňuji výtvarnou stránku. Snad se nemýlím, ale scéna se mi zdála dotvářená moderními technologiemi, a to měnící se pozadí včetně barokních maleb umocňovalo emoční potenciál. Triumf Immaculaty byl vybrán náhodně nebo díky názvu? Jestli kvůli názvu, pak výtvarníkům tleskám. Originální kostýmy, masky, rekvizity, nápaditá choreografie. Časoprostor prolínající se s podobami lásky, v nichž stejně nakonec zvítězí ta opravdová, vášnivá. A krásný jazyk. Zvláště oba hlavní hrdinové artikulovali bezchybně. Jo, bylo to šťavnaté. ()
Páči sa mi, keď sú klasické diela prenesené čiastočne, alebo úplne do súčasnosti. Ľahkovážna Manon, tak v podaní Jany Preissovej, ako aj Jany Pidrmanovej ušla, hoci obe boli na svoju rolu už veľmi zrelé. Dnes by Manon dostala prívlastok zlatokopka. Či jej správanie spôsobil vek, naivita, alebo hlúposť, ťažko povedať. Tak ako v minulosti Ján Kačer, tu Vladimír Polívka boli v roli rytiera des Grieux úžasní. Toto spracovanie Daniela/y Špinar sa mi páčilo, tak scéna, ako aj kostýmy, len úlet s homosexuálov linkou tu nemusel byť. ()
Působivé zpracování známé předlohy, které Daniela Špinar přidala i homosexuální podtón, ovšem vkusně a uměřeně. Původní divadelní inscenaci jsem neviděl, ovšem její filmová verze svědčí o tom, že Špinar zvládá skvěle i filmovou režii. Snad jen těch 16 let lze Janě Pidrmanové jen stěží uvěřit - co unesou divadelní prkna už může být pro filmové plátno až příliš. ()
Na nové zpracování docela vkusné, až na některé zbytečné prvky moderního světa. Vždycky když jsem četl nebo viděl Manon Lescaut, tak jsem měl podivné pocity něčeho nestálého a zrádného, u žen . Už když jsem to četl prvně bylo mi rytíře des Grieux líto jak ho nevěrná Manon tahá za nos, i když ho miluje. Ten příběh se tady docela pěkně probudí v textu veršů i vynese všechny ty city nahoru. Až na pár scén a určité modernosti, je to pěkně zpracované. Ale tíha polétavosti zůstala. ()
Já jsem vlastně Manon Lescaut nikdy neviděl, ačkoli ze školy vím, že něco takového existovalo. Toto ztvárnění mi přišlo trochu podivné. Určitě je to jisté oživení, vzhledem k tomu, že je toto dílo často prezentováno nejen na divadelních prknech, ale i filmovém plátně, vložit děj přímo do budovy ND a ne pouze na prkna. Ovšem ta moderna, projevující se jak v kostýmech tak ve výtvarnu mi zcela neseděla. Hlavně malby působily převážně explicitním dojmem nehledě na naznačovanou homosexualitu, což by autora asi nepotěšilo. Samozřejmě herci se s tím popasovali na výbornou, ačkoli Jana Pidrmanová je prostě starší než představovaná hrdinka a je to znát, to asi nebyla úplně vhodná volba u herečky, které táhne na 40, aby hrála dospívající. Vůbec největší překvapení mi ale způsobila sama režisérka, když jsem si rozklikl její jméno. Myslel jsem, že postava v Dobré ráno, Brno! byla pouze karikatura a hle ono je to pravda... ()
Reklama