Zagros

Ivana Zachariáše jsem zaznamenal už v minisérii Pustina a ta dopadla skvěle. Byl to velmi dobrý seriál s atmosférou, která by se dala krájet, měl skvělé obsazení a výtečně gradoval napětí. Jen ta atmosféra byla spíše depresivní a na sledování to chtělo vždy nabrat sílu. Téma to nebylo jednoduché a prostředí bezútěšně šedivé. Proč tady popisuju vlastně jiný seriál? Protože minisérie Bez vědomí nese ten stejný režisérův rukopis. Těžké temné prostředí, bezútěšná atmosféra, výborně stupňované napětí a nepříjemné emoce u sledování. Rozhodně to ale není ze špatně odvedené práce. Naopak je to mistrně vystavěný příběh, který se po pomalejším a lehce zmateném začátku, perfektně rozjede a každý další díl je divák více vtahován do příběhu jako do nějaké ztracené bažiny někde v lesích, aby se v něm postupně utopil. Příběh se odehrává v Československu těsně před revolucí, kdy se spolu pere prostředí stále ještě mocenských (komunistických) snah držet moc a celkové nervozity všech z blížící se změny. Po prvním rozjezdovém díle to nabíralo obrátky a postupně to gradovalo do skvělého finále. Především utajené přetahování MI6, STB a KGB na pozadí všeho, mě velmi napnulo a bavilo. Občas to bylo možná trochu přehnané (holka běhající po střeženém sovětském vojenském prostoru), ale z pohledu dramatizace pro diváka mě to vtáhlo téměř dokonale. Z některých dialogů mě mrazilo v zádech, například Jevgenij Libezňuk dal toho Rusáka famózně. Celkově to není rozhodně žádné dílko na dobrou náladu a fajn pocit, ale je to perfektně zrežírovaná minisérie, která je vysoce nad průměrem českých tvůrců a neztratí se ani ve srovnání se zahraniční produkcí… doporučuji!

Po nějaké době jsem se konečně dostal k pokračování filmu Vlka samotář a mládě. Musím dát za pravdu většině, že druhý film je ještě o kousek lepší než ten první… nebo možná jsem už byl dopředu připravený a naladěný na stejnou vlnu, protože ten „kontrast dětských roztomilých kukadel a zachmuřeného mlčenlivého zabijáka, který odsekává lidem končetiny za neustálého stříkání krve…“ mě už nepřekvapil. Navíc film plynule navazuje na díl první a není potřeba hlubšího popisu postav, jde se rovnou do akce a to doslova od prvních sekund. Akce je to ovšem na hony vzdálená moderním filmům. O pomalé záběry není nouze, pohledy z očí do očí jsou časté a dlouhé a naopak souboj se většinou odehraje během pár vteřin. Několik švihnutí mečem, vystříkne krev a je hotovo. :-) Přidávám čtvrtou hvězdu a je pravděpodobné, že se s Vlkem samotářem a jeho mládětem vydám i na další dobrodružství.

S filmy Johna Woo to mám jako na houpačce. Na některé nedám dopustit (Krvavé pobřeží), některé mě moc nechytly (Killer). Kulka v hlavě je formální stránkou blíže ke Killerovi. Klasický akční nářez z Hongkongu, kdy není nouze o rychlý střih, zpomalovačky, spoustu krve a hlavní hrdina si nezadá s Rambem a v pohodě vykosí mnohonásobnou přesilu. :-) Na místy zběsilou kameru si musím vždy chvíli zvykat, souboje lehce ztrácí na přehlednosti. Ve filmu Kulka v hlavě si John Woo přidal netradičně ještě další vrstvu. Jako podkres příběhu je zde válka ve Vietnamu. Hlavní hrdinové se jí sice neúčastní přímo, ale cesta příběhu je tam zavede a válka je velmi ovlivní. Jejich přátelství je kvůli ní a především kvůli hromadě zlata podrobeno těžkým zkouškám. Díky té nadstavbě rád dám i třetí hvězdu, přes spoustu výhrad mě to vcelku bavilo a fanoušci filmů Johna Woo si jistě přijdou na své.