Mission: Impossible 5

Mission: Impossible – Národ grázlů ve skleněný kostce: nejlepší padouch v dějinách série, nejlepší automoto honička od třetího Bournea, nejnebezpečnější James Bond na podpatcích všech dob, hi-tech i retro, pomalý i zběsilý, brilantní minimalistický finále a Tommy Boy v životní formě. Na konci jsem řval blahem jako tur(andot). Něco jinýho než architektonicky vymazlená čtyřka, ale furt nářez. Kvůli tomuhle člověk chodí čumět na nesmyslně velký plátno. SPECTRE to bude mít ztraceně složitý. (30.07.2015)

Existuje vůbec rozmanitější filmová série než Mission: Impossible? Po Abramsově dynamickém vzkříšení a Birdově popcornové komedii se totiž vracíme ke kořenům, přímo k vyhroceným špionážním thrillerům šedesátých let. Pátá huntovka samozřejmě spolkla obří peníze a je to vidět hlavně na opulentní řemeslné jistotě. Christophera McQuarrieho ale atrakce zas tak netrápí a točí si řízný old school, který v akčních pasážích drtí smysly a úspěšně se zarývá pod kůži i v dialozích. Chvílemi je to sice až příliš ukecané a finále bych si představoval o něco kratší a drásavější. I takhle je ale Rogue Nation stejnou pumelenicí jako Na hraně zítřka a scéna v opeře by se měla promítat na filmových školách! (8/10) (30.07.2015)

Tramontate stelle! McQuarrie vinceró! Nejen u špionážních akčních thrillerů, ale vůbec u filmu všeobecně nejde stylem vyprávění čas vrátit ani zastavit, jen částečně zpomalit a Rogue Nation tak činí vskutku znamenitě. Oceňuji nevysokého scientologa, že se nebál podělit o prostor s královnou stehenního stisku Rebeccou Ferguson i režiséra, co spolu s Peterem Yatesem pochopil, že u auto-moto naháněček hraje významnou roli kromě střihu i burácení motorů (GP Maroko úchvatná) či že zase naopak přijde okamžik, kdy se nejmocnější ukáže prosté ticho. Přítomnost Londýna přinesla bondovský esprit i zároveň jistou rezervovanost v hodnocení, dokud ke mně nedorazí Mendesův přízrak.. (04.08.2015)

Třikrát sláva! Nebyl jsem si úplně jistej dopředu, že to napíšu, ale je na místě mluvit o spokojenosti. Ortodoxní fanoušek Cruisova pojetí Mission Impossible už ze mě nebude, ale po šíleným a naprosto wtf čtvrtým dílu vnímám pětku jako návrat k tradici. McQuarrie potvrdil, že je schopným scénáristou a solidním režisérem a dal dohromady kvalitní a funkční příběh, který je, ale i zároveň přímočarý a neutápí se ve zbytečných překombinovanostech. Akce je pořád přehnaná, ale tak nějak přiměřeně. Už si tu nikdo nehraje na Bonda ani Na Bourna. Vrátil se zpátky ten charakteristický styl této série. Potěší oldschol pojetí akčních scén i jejich přehlednost. Navíc po excelentním Seymourovi Hoffmanovi v trojce má série konečně zase pořádnýho záporáka ze kterýho jde respekt a hlavně je zpátky atmosféra Mision Impossible. Už ty parádní úvodní titulky ve stylu původního seriálu mě navnadili. Týmová chemie funguje precizně. Každý ví kde je jeho místo, zkrátka zmizel ten organizovaný chaos z předchozího dílu a za to jsem jenom rád. Samozřejmě najde se tu pár mínusů. Jak už jsem zmínil záporák je kvalitní, ale určitě by si zasloužil větší prostor. Navíc i když jsem se nenudil tak pořád platí, že na dvou a více hodinové spektákly nemám tak úplně nervy a zkrácení o 20 minut by neškodilo. No a Cruise i když je i po padesátce ve špičkové formě, tak na mě občas působil dojmem, že to má trochu na háku i když zase oceňuji, že spoustu kaskadérských scén si natočil sám a nebojí se toho. Navíc bitky nikdy nebyli úplně jeho devízou i když třeba ta v divadle je fakt docela povedená. Takže resumé? Trojka zůstává nejpodařenějším dílem, ale tenhle bych zařadil hned za ní. Jo a McQuarrie by měl rozhodně pokračovat. Po nesmyslně přepálené čtyřce vrátil sérii ztracený glanc a pokud zůstane u kormidla i u šestého dílu (který na základě konce pětky nepochybuji, že bude) tak by se konečně mohl podařit i nějaký sudý díl. Pětka u mě převrací poměr vydařených dílů vůči nevydařeným tři ku dvěma a potvrzuje mi, že zatím liché díly (1,3,5) se povedli oproti těm sudým (2,4) Tak uvidíme. Tenhle Národ Grázlů si dám líbit.75% (30.07.2015)

Tak to zdaleka nebylo tak blbé, jak jsem čekala, a dokonce jsme se i od srdce zasmáli. Nicméně s překombinováváním kdo je tedy zlý a kdo za to všechno může to trochu přepískli, vzhledem k tomu, že na konci to je přesně tak, jak to na začátku vypadalo. A ještě si neodpustím poznámku o překrásně vypracovaných zádech Rebeccy Ferguson. (06.02.2016)