Skrat

Jediným aspektem "Zkratu", který tlumí nadšení po jeho zhlédnutí, je fakt, že Soderberghův film svou samotnou existencí zpřítomňuje, jak moc za poslední dvě desetiletí akční film v Hollywoodu, ale nejen tam zdegeneroval. Když akční thriller, kde hlavní postavou je žena, která ale nemusí svou aktivní roli ve vyprávění a fyzickou převahu v akčních scénách vyvažovat stylizací do fetišistického objektu, natočí režisér, o kterém se říká, že ve své tvorbě spojuje komerční a umělecké tendence, a jenž platí za solitéra v soudobém filmovém průmyslu, je to více než alarmující zpráva o tom, jak vypadá soudobá norma, vůči které se daný snímek vymezuje. Pryč jsou doby, kdy v Hongkongu jak na běžícím pásu vznikaly béčkové akčňáky, které na chvíli udělaly hvězdy malé zářivosti z atletek a kaskadérek (Jukari Óšima, Mičiko Nišiwaki, Cynthia Rothrock), a kde podmínkou pro hvězdnou slávu byl nejen vzhled, ale i fyzická zdatnost (Michelle Yeoh, Moon Lee, Cynthia Khan stavěly na mnohaletém tréninku tance). Fyzická zdatnost aktérek a ochota dělat všechny kaskadérské kousky osobně byly hlavními atrakcemi těchto snímků. Proto různé pokusy o revitalizaci či připomenutí tohoto směru produkce v novém tisíciletí, kde se to hemží digitálními triky, lanovými kreacemi a houžvičkovskými modelkami vyznívají krajně kontraproduktivně. V Hollywoodu je situace ještě tristnější. Všichni sice budou připomínat Sigourney Weaverovou a Lindu Hamilton, jenže zde je třeba si uvědomit, že vyjma ikonických filmů Jamese Camerona nikde jinde nedostaly prostor coby akční hrdinky. V současných akčních filmech se promenují modelkovské vychrtlice ala Mila Jovovich, zatímco fyzicky zdatné herečky či přímo atletky a kaskadérky (např. Michelle Rodriguez a Zoe Bell) jsou odkázány do vedlejších rolí či "čestných" cameo rolí. Těžko se lze ubránit genderovým interpretacím, když akční hrdinky mohou existovat pouze v případě, že se současně nechají ovládnout mužským pohledem coby fetišizované objekty. Právě "Zkrat" (potažmo i další dva Soderberghovy filmy postavené na spojení námětu a představitele z příslušného či podobného prostředí "Dívka na přání" a "Bez kalhot") názorně ukazuje, jak moc může filmu přidat, když akční hrdinku ztvární žena, která na to opravdu fyzicky má a všechny akční scény dokáže reálně zvládnout bez potřeby filmařských iluzí. Současně bohužel snímek také svým vlažným přijetím dokazuje, jak moc už jsou dnes diváci navyklí na soudobý trend imerzivní falše chaotického stylu, jenž využívají všechny současné áčkové akční filmy. Co bylo v "Bourneově mýtu" invencí, se bohužel stalo morem, jenž zachvátil veškerou současnou produkci. Důvody pro rozšíření tohoto stylu jsou na první pohled jasné: umožňuje filmům sugerovat dojem dynamické akce a současně blafovat hloubku angažováním herců, jejichž kvality jsou primárně herecké, nikoli fyzické (rozzáběrování pohybu na hromadu miniaturních střípků umožní, aby i sebenezpůsobilejší aktér mohl ve výsledku vypadat jako akční hrdina), ale i dramatických režisérů (akční scény údajně dnes točí hlavně druhé štáby; s výjimkou Michaela Baye neexistuje v áčkové kategorii režisér, jenž by se specializoval na akční filmy a měl vlastní styl). Akční film dospěl do absurdního stádia, kdy publikum nedokáže ocenit fyzické atrakce, které žánru vládly od sedmdesátých let do konce tisíciletí, ale naopak vyžaduje chaotický mišmaš navozující impresi bláznivě dynamické akce, potažmo pár kamerových a digitálně vyšperkovaných moneyshotů. Soderbergh tuto závislost publika na filmovém šálení zpřítomňuje, když namísto střihového a kamerového chaosu usměrňovaného burácející hudbou, ale i manýristických zpomalovaček ukazuje grácii a dech beroucí efektivitu kontaktního boje v nadstandardně dlouhých velkých záběrech bez hudby. Stojí tak nejen stranou falše áčkových produkcí, ale také béčkových snímků, které v opozici vůči hlavnímu proudu staví na fyzických dovednostech aktérů a kontaktní akci, ale tuto atrakci mnohdy až přemrštěně vytěžují okázalými vizuálními manýrami. "Zkrat" na první pohled působí obyčejně, ale je velmi smutné, že v dnešní době představuje zcela výjimečné dílo. (15.09.2013) (menej) (viac)