Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Horor

Recenzie (4 914)

plagát

Kaskadér (2024) 

Milostný dopis kaskadérskému cejchu, který je psán autentickým písmem a vložen do obálky s ňuňu nálepkami Ryana, Emily a pejska, co na povel kouše do koulí. Škoda jen, že romantika, humor a vystavění nějakého smysluplného příběhu byly už jen kýčovité pohlednice, co by si zasloužily skartovačku. Dobře funguje soundtrack s Kiss a The Darkness (byť se nedostalo na Dalibora Jandu, co chce být láskou k sobě fér), kapitolou sama pro sebe je finálové osmdesátkové peklíčko o síle stunt komunity a s nevyžádaným bonusem přeplácanosti, který se tak nějak táhne celým Leitchovým liebesbriefem. Fall in love Guy Gosling mi přišel drobátko mimo, možná jej mohl v roli nahradit nějaký bezejmenný kaskadér. Byl by mimo taky, opravdovost by byla zachována a ještě by se ušetřilo 12 milionů dolarů a pár drobných za dubléry..

plagát

Hry o život (2012) 

Odpudivé vizuálně i myšlenkou. Je pravda, že po první půli, kdy fraškoidní fašističtí harlekýni připravují plebejce na chléb a hry pro plebs, se to nepatrně zvedne, ale stejně nechápu, proč v té druhé Jennifer nemá bouli na čele, neukusuje chřestýšům chřestidlo a nejezdí na motorce mezi holubicemi. A miluje teda mladýho pekaře, nebo mladýho Thora? Člověk by tu továrnu na sterilitu, klišé a hloupoučké dějové zvraty chtěl přijmout alespoň v rovině guilty pleasure, ale i to je bez šance. Příznačný budiž moment, kdy mládež míří do „arény“ a místo aby bledí zvraceli a pouštěli moč jak kdyby se vyloďovali v Normandii, tak se tváří, jak před stezkou odvahy na pionýrském táboře. Marně jsem vyhlížel Profesora Subzero, aby je svou brankářskou holí rozšmelcoval jak Ron Hextall ve chvílích psychické nepohody..

plagát

Over the Edge (1979) 

Vekna či Pennywise aby je zabavili nikde, ale i tak jsou mezi prvními obětmi „urban planningu“ děti. Kaplanova turbína juvenilní zmatenosti ukazuje, že v tomto generačně-autoritativním střetu je na straně poražených většina a definovat vítěze je obtížné. Škoda konce s výstřikem vandalismu, který byl autentický jak rána z revolveru, po které současně explodují dvě auta. Zajímavá práce kamery od budoucího tvůrce Uprchlíka, především ty dva záběry, kdy postavy odcházejí k horizontu lemujícímu oblohu..

plagát

Obludy (1932) 

„You always use that as a excu-excuse, an alib-b-b-bi..“ Ze 60 % sitcom z cirkusového prostředí, 15 % zabírá romantika, 15 % travičské drama pod patronátem morálních zrůd a zbytek je lehce hororové dění v blátě pod koňskými povozy a zamyšlení, jestli se to mezi řádky nemá číst jako třídní konflikt za Velké deprese. Nechápu tyhle světské. Mají The Living Torso, co si tak dovedně připálí cigaretku a oni ještě živí lachtana..

plagát

Temné tiene (2012) 

Co poděláme v temnotách.. Navzdory vampýřímu charakteru, hrozně se ta gotiky chlouba, které sluší smrt, touží vidět v zrcadle. Jenže za ním už nic není. Děje se to už od Charlieho fabriky pro obtloustlé děti a někteří si to nechtějí připustit.. Poprsí trochu více do špičky a Eva Green byla jak Vampira v Edu Woodovi. Není se co divit, že hasiči jeli dřív k lejtkám Tima Burtona než Collinsovic sídlu..

plagát

Pánsky klub (2022) 

Tak předně, převádět divadelní inscenaci do filmu podobného charakteru je holý nerozum. Pánové z terapie se po pár hodinách spolu baví, jak kdyby se znali dvacet let, až na čestné výjimky je každý z nich za čím dál tím většího kokota a za některými scénami vidím pokusy udělat jej i z diváka (především ty v call centru a na jeho toaletách). Balcar, který kdyby to šlo, napíše Volavka a mrchožrouti i Šteindlerovi na štangli, natočil skrz jakože vědomá klišé komedii, kterých máme za rok dvanáct do tuctu a tahle se lišila jedině tím, že v ní nehrál král českých filmových šovinistických obšoustů Jirka Langmajer. Závěrem mi dovolte předložit ucelený seznam všech vtipných momentů, které se ve filmu objevily:

plagát

Maniac Cop III - Odznak mlčení (1992) 

Po dvojce je maniakální švestka Matt Cordell bradou vzhůru šest stop pod zemí (tzn. že ji má zhruba na úrovni zemského povrchu). Stačí ale pár voodoo kouzel a je vzhůru celý! Ošklivě se na tom podepsaly problémy se scénářem, který Cohen odmítl přepsat podle požadavků producentů a po Lustigově režisérské improvizaci musela být dotočena nějaká vata, aby to mělo alespoň osmdesát minut (příkladem budiž první třetina, která je plná flashbacků a Maniac Cop při ní jen bloumá po městě a točí pendrekem jak mažoretka). Pozitiva? Lehce spirituální „candymanovská“ hudba syna Jerryho Goldsmithe a postava Roberta Daviho, co má hlášky, po kterých vysychá Hudson. Jeho poručík McKinney je prďácký, ať už se na policejní střelnici přeměřují penisy a klitorisy a nebo je po akci potřeba připálit cigareta a zippo není dostatečně cool. Zuhelnatělá ruka šmátralka něco v samém závěru naznačovala, ale tvůrcům už asi bylo jasné, že nemají dál co nabídnout..

plagát

Jesse Stone: Na tenkom ľade (2009) (TV film) 

Asi není v rámci série vhodné začít někde uprostřed, ale stačil jeden film, abych věděl, že Selleck v roli oboustranně okoralého policejního šéfa působí nenuceně i bez trenýrek a já mu věřím, i když s kšiltovkou PPD dělá PP skotské. Dá se předpokládat, že ten lehce melancholický tón, který se bije s televizní formou a kolísavou poutavostí kriminálních případů, je průvodním jevem i dalších Stoneů ztracených v Ráji..

plagát

Amerika (1994) 

Steam sunk, co se nejdřív v originálních kulisách a se znepokojujícím Citizenem Lábusem proplétá rozdílným chápáním lidské svobody, aby pak po Beethovenově Sedmé symfonii přehodil výhybku na kolej, která si už z Kafky tolik nebere a nebrala ani mě. Je paradoxní, že až z poslední scény jde cítit Amerika a k tomu zbytku se vůbec nehodí..

plagát

Zulu (1964) 

„The army doesn't like more than one disaster in a day. Looks bad in the newspapers and upsets civilians at their breakfast..“ Takové britské Alamo s lehkou viktoriánskou nadřazeností a bez keců Johna Waynea. S dlouhou expozicí postav, naivitou a zubem času poškozenými momenty válčení a historickými nepřesnostmi, z nichž některé podkopávali možné protiimperiální poselství (viz. zuluské pozdravné zpěvy po bitvě). A to můžou být ty hordy s nabroušenými mangy rády, že se při obléhání Helmova žlebu, pardon, misijní stanice neobjevil za úsvitu pátého dne Gandalf Bílý s Rohanskou jízdou..