Winnetou - Červený gentleman

Novy postavy - Ribanna, Hatatitla, ten co ho hraje Terence Hill (to mě překvapilo, že tam hraje...). Když v předchozím díle Old přišel o Nšo-či, tak ani Vinnetou to nemá s Ribannou jednoduchy. Záporák docela nudař, ale skončil dobře, takže špatně, takže to je dobře. Ale mnohem víc zaujal Klaus Kinski, kterej byl mnohem lepší hajzl, už jenom tím ksichtem. Ze scén zaujala a pobavila hlavně ta první - bitka s umělym medvědem na nože, chch. Speleologové si užijou scén z jeskyní, kde je hezká ozvěna a je to dobrá schovka pro indiánsky squaw s capartama. Jakej je rozdíl mezi Gustavem Husákem a Vinnetouem? Oba dva jsou rudí, ale Vinnetou je gentleman. (18.09.2013)

"Ribanno!!" "Vinnetou!!!" Nezapomenutelné volání v jeskyni, když jde Vinnetou osvobodit Ribannu. A taky nezapomenutelný záporák Klaus Kinski v roli Luca, jenž se vyrovnal dokonce i hlavnímu padouchovi Forresterovi. V roli poručíka Roberta se objeví Terence Hill, který se tehdy ještě jmenoval Mario Girotti. V dětství mě to ani tak nepřišlo, ale tady se masakruje, vraždí oštěpy nebo tomahawky v jednom kuse! Začíná to hned úvodní scénou, kdy medvěd napadne Rybannu a Vinnetou ji zachrání. Klasika mého dětství, na kterou se vždycky rád podívám a nikdy mě nudit nebude. (16.07.2019)

Pro mně osobně učebnicový případ správně zpracované mayovky. Charakterní hrdina, přesně obsazení ti na vedlejší straně a krásná příroda přímo stvořená pro hrdinství, do něhož občas prosákne i nějaké to odlehčení... Zcela pochopitelně to chce enormní nadhled, jenže ten příběh stojí zato. A mimochodem je to jediný díl, kde Pierre Brice skutečně (čistokrevně) hraje. (14.10.2005)

Je příjemné vědět, že existuje místo, byť jenom ve filmu, kde čestní jsou opravdu čestní, padouši jsou poznat na první pohled a chlapi vždy dodrží své slovo ať je to stojí cokoliv. Do takového světa se člověk vždycky rád vrací, když ještě k tomu Terence, Klaus i Lex mají tak modré oči. Ale moje srdce přesto volá - Vinnetou! (10.11.2010)

Kniha se stejným názvem, kterou jsem četl v dětství i v dospělosti s radostí několikrát, má v sobě touhu po pomstě na Santerovi, sólové odbočky Old Shatterhanda v přestrojení za detektiva, cestu až k hranicím s Mexikem - a na to všechno je třeba zapomenout. Harald Reinl na to šel od základů jinak a chytil se dějových provázků, které v knihách zůstaly jen v záblescích vzpomínek vedlejších postav. Oproti většině adaptací literárních děl to ale bylo zázračně správné rozhodnutí. I roky poté, co jsem tuhle dvojici plnou ideálů hltal poprvé, jsem pořád stejně přimrazen. Kombinace dobrodružství a romantiky snad nikdy předtím ani potom nebyla takhle dokonale vyvážená. (20.11.2005)