Posledné recenzie (7 387)
Duna: Časť druhá (2024)
Hypnotičtější, větší, hlučnější, atmosféričtější. Nejprve jsem si uložil drobný domácí úkol, kdo za jaký kmen kope, protože naposledy jsem se krapet ztrácel. A hned od začátku jsem díky tomu naskočil. Rozjíždí se tu několik linií, ale ve výsledku stejně divák (dobře, já, ať mluvím za sebe) vnímá hlavně ten estetický zážitek výše (…větší, hlučnější…), takže kdykoliv to vypadá na nějaké obrazové a zvukové žraso, v sedačce hned zbystří. Prostě forma nad obsahem. Samotný Paul Atreides se ocitá v řadách Fremenů, už to není žádný vyjukaný klučina, a i když má pořád sotva 60 kilo, získává si respekt i vůdcovské manýry. Stejně jako (zase zatraceně sexy) Zendayu. A ano, jsou tu pochopitelně i malé půtky, náboženská přesvědčení, velké imperiální plány a politikaření, ale strhnou zejména adrenalinové jízdy na červech, průjezdy písečnou krajinou, likvidace mohutných strojů a další bitevní lahůdky. Prostě Denis Villeneuve je filmař, který daleko víc preferuje vyprávění vizuálem. Furt je to ale zatraceně vážné, pokusy o humor obstarává snad jen Javier Bardem, emocí je málo, a srovnávat oslizlého Austina Butlera s Ledgerovým Jokerem je samozřejmě na pohlavek. Villeneuve je furt studený a zahleděný do sebe, ale oproti jedničce se klaním. Stejně jako za zvuk, kameru, výpravu, kostýmy, masky a samozřejmě burácejícího Hanse Zimmera (zdravím pražskou O₂ arenu).
Jej telo (2023)
Nejdřív se proslavila na skokanské věži, pak si osedlávala jiné věže. Touha po úspěchu, tlak na výkon. Pro mnohé prostě jen tělo, které musí být v každé situaci ve formě. Náročné tréninky a přísná životospráva v době, kdy vše podřizovala skokům do vody a blížící se olympiádě v Atlantě 1996. Správný výraz i pozice v době, kdy směřovala za pornofilmovými cenami. Jeden skok z věže totiž Andree Absolonové prakticky ukončil kariéru. Ztratila naději na úspěšnou sportovní budoucnost, tělo jí ovšem zůstalo, tak proč ho nevyužít? Navíc v pikantním odvětví se úspěch dostaví podstatně rychleji bez tvrdé dřiny. A tady je první kámen úrazu. Moc totiž nerozklíčujeme, co pro dívku znamenal (ne)úspěch a konec sportovní kariéry. Prostě s límcem na krku smutně leží v posteli, zakouká se do mladého fotografa (ale o jejich vztahu se nedozvíme vůbec nic), který se zároveň staví za kameru v pornografickém byznysu. Šup, proč to nezkusit? Jenže stejně jako při absenci pocitů ze sportovní dráhy, ani tady nám tvůrkyně neumožní nahlédnout do nitra hlavní hrdinky. Prostě další mechanické pohyby jako v případě jednotlivých fází skoku. Navíc je tenhle průmysl vykreslený jako skvělá a hladce bezproblémová branže. Dalším palcem dolů je pak role rodiny, kupříkladu taková matka přistupuje k její nové práci pragmaticky, prostě jako k práci, mnohem náročnější zkouškou prochází sourozenecké pouto, kdy z mladší ségry Denisy Barešové cítíme zklamání, které ovšem na konci (po zjištění závažné diagnózy) prostě zmizí. Holt další slabý a nepropracovaný motiv. Nejednu rodinnou scénu nicméně doprovázejí dost nepřesvědčivé a křečovité dialogy. No a dostáváme se ke třetí fázi, se kterou se musí vyrovnat její tělo. K té nemocniční. Tady se jen potvrdí absence silnějších emocí. Prostě je nám to celé tak nějak jedno. Což je škoda minimálně v souvislosti s Natálií Germáni, která podává solidní a fyzicky obětavý výkon. PS: Když po fatálním zranění začíná pracovat v krámě, v regálech je vidět zboží, které tam v dané době nemá co dělat. Když pak jedna z kamarádek z branže obdivuje v roce 2000 při Andrey první štaci jednoho pornoherce, zmiňuje, že má točit akční biják s The Rockem, který se ovšem ve filmu proslavil až po roce 2001.
Jeden den - Epizoda 12 (2024) (epizóda)
Rozvedený ztroskotanec a samotnými Sunday Times obdivovaná autorka knižního debutu. Role se otočily, směrem k Emmě teď vzhlíží utrápený Dexter. On navštíví ji v Paříži a angínu nakonec budou předstírat oba („A já myslela, že jsem se tě konečně zbavila!“). Místy je to pořád lehce uskákané (pokaždé shrneme/pochopíme podstatu konkrétního roku v jejich životech), ale 14 epizod přeci jenom nabídne ucelenější vykreslení příběhu. Herecky oba palce nahoru.