Réžia:
Vladimír DrhaKamera:
Josef PávekHudba:
Zdenek MertaHrajú:
Jana Brejchová, Tereza Brodská, Gabriela Wilhelmová, Marie Durnová, Pavel Rímský, Pavlína Mourková, Eva Tauchenová, Miloslav Mejzlík, Ivan Urbánek (viac)Obsahy(1)
Vztah mezi dospívající dcerou a matkou nebývá jednoduchým obdobím v životě ani jedné z nich. Pro Janu Burešovou a její Simonu znamená ale sáhnout si hodně hluboko do svědomí a pátrat po citlivých místech, v nichž je možno odhalit minulost a najít cestu do budoucnosti. Právě při oslavě svých pětačtyřicátých narozenin se zdrcená Jana dozvídá od policie, že její dcera tajně porodila. Druhý den navštíví dceru v porodnici, ale ta s ní odmítá mluvit, protože matce nemůže odpustit nezájem, jehož vinou dokonce ani nepoznala, že je dcera těhotná. Jana Brejchová a Tereza Brodská jsou hvězdami tohoto psychologického dramatu jako by si na plátně tak trochu řešily to, co důvěrně znají... Vladimír Drha na sebe upozornil několika filmy, v nichž se zbýval vnitrorodinnými rozpory. Také v tomto filmu, byť dosti vyumělkovaně a přepjatě, zobrazuje odcizení panující mezi rodiči a jejich dospělými dětmi. Vypráví o mladičké zdravotní sestře, která tají své těhotenství, dokonce se pokusí tajně porodit. Obtíže sužují i její matku, jež navázala sporná vztah k mladšímu muži. Mezi oběma ženami jen pozvolna probíhají sbližovací pokusy, dřívější narušení důvěry je příliš hluboké. Je zajímavé, že hlavní role ztvárnily skutečné dcera a matka - Tereza Brodská a Jana Brejchová. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (30)
Herečka Jana Brejchová přišla s podnětem k filmu a ovlivnila i podobu scénáře a já k tomu dodám bohužel... Když byl film dotočen přišla Tereza Brodská (Simona) za režisérem s tím, že závěrečné kontroverzi mezi dcerou a a matkou (Jana Brejchová) nevěří. Že po všech těch křivdách by měl být scéna výčitek dcery vůči matce daleko dramatičtější. Režisér Drha udělal neuvěřitelnou věc a dal na námitky Brodské a požádal produkci o další natáčecí den a scénu přetočil. Tereze řekla že po natočení scény skončila máma v slzách, protože v hořké a bolavé scéně bylo až příliš toho co bylo nezpracováno a nedopuštěno mezi nimi. ()
Pro mě osobně veskrze divácky nepříjemný film, který mě strašně nebavil; všechny postavy mi byly protivné, ústřední konflikt matka-dcera mi přišel zoufale nezajímavý, a iritoval mě strašný soundtrack (jakož i mizerná kvalita zvuku a obrazu, v níž jsem to na Voyu zhlédl - osobně nechápu, že někdo takovou hrůzu pustí ven). Asi jediné, co je na tom filmu zajímavé, je ten jakoby autobiografický přesah, kdy člověk poučený o vztahu Brejchové k její dceři ví, že to ve filmu nemusely moc hrát, protože v realitě to měly dost podobně, a v tomto ohledu pro ně to natáčení bylo hodně osobní (vrcholná scéna je ta s jejich hádkou u auta v závěru). ()
První, co mě při sledování tohoto filmu napadlo, že to muselo být pro obě hlavní protagonistky (Janu Brejchovou s Terezou Brodskou) dost náročné, něco takového natočit. Pokud vím, tak jejich vlastní vztah musel v mládí Terezy projít docela těžkou zkouškou (kdy se nejprve o Terezu v dětství starala víc teta než matka, později pak když ji Brejchová domů přivedla "otčíma" Jaromíra Hanzlíka). Ustály to a to samé jde nakonec říct i o postavách tohoto filmu. I když zde v to člověk už snad ani nedoufá. Je tedy až zvláštní, že matka ani neví (nevšimne si), že její dcera čeká dítě. To vzájemné odcizení (resp. despekt ze strany Brodské) je fakt až drsné, ale místy mi celý ten příběh přišel až trochu málo uvěřitelný (třeba ten rozchod Brejchové s jejím ženatým milencem z poněkud nepochopitelného důvodu nebo jak se ten student točí kolem dcery i matky). A pak mi taky nesedlo poněkud afektované herectví Jany Brejchové (plačtivá hysterka). Vůbec mám z jejích filmů v osmdesátých letech pocit, že už to její herectví je trošku odvar (v porovnání v tím, co točila a hrála v letech šedesátých a sedmdesátých). ()
Silné momenty tam jsou. Bez diskuse. Komplikovaný vztah matky s dcerou je nosné téma samo o sobě, zde ale nepříliš šťastně zpracované. Brodská se chová jako fakan, na druhou stranu se jí nelze divit, vzhledem k tomu, že její matka řeší sebe a své partnery a dcera jí už tolik nezajímá. Brejchová tady rozehrává místy emotivně velmi vypjaté herecké kreace, otázkou zůstává, jestli by méně nebylo více. ()
Nešťastná maminka sklízí plody své rozlítané minulosti. Maximálně civilní projev všech zúčastněných dává filmu nepochybně originální nádech, ovšem dějová prázdnota, která se najednou naplní v několika málo závěrečných minutách a Janičky hysterické záchvaty, mne nepustí s hodnocením výše. Tereza Brodská v nezvykle dobré poloze bojuje o své místo v rodině. ()
Galéria (3)
Zaujímavosti (5)
- Když byl film dotočen, přišla Tereza Brodská (Simona) za režisérem s tím, že závěrečné kontroverzi mezi dcerou a matkou (Jana Brejchová) nevěří. Že po všech těch křivdách by měla být scéna výčitek dcery vůči matce daleko dramatičtější. Režisér Vladimír Drha udělal neuvěřitelnou věc a dal na námitky Brodské a požádal produkci o další natáčecí den a scénu přetočil. Tereza řekla, že po natočení scény skončila máma v slzách, protože v hořké a bolavé scéně bylo až příliš toho, co bylo nezpracováno a neodpuštěno mezi nimi. (sator)
- Jana Brejchová přišla s podnětem k filmu a ovlivnila i podobu scénáře. (sator)
- Režisér Vladimír Drha byl na Barrandově vnímán jako kontroverzní režisér, a tak prosadit tento film do natáčení trvalo mnoho let. Když byl film schválen, byly na něj uvolněny pouze dva miliony Kčs. Na natáčení nebyla služební auta, herci se převlékali kde se dalo, také u náhodných ochotných lidí nebo v telefonní budce. Jana Brejchová (Jana) obdržela honorář 16 000 Kčs. (sator)
Reklama