Vančura

Jak mě to z počátku nadchlo a vyloženě okouzlilo nádhernou kamerou, ke konci jsem z toho byl téměř rozladěný - film bohužel ústí v závěr, který mi vůbec nebyl milý. Nemyslím si prostě, že je správné vypouštět domácí kočku do lesa - ostatně u nás na to existuje zákon, podle něhož je myslivecká stráž oprávněna usmrcovat pytlačící kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného domu. Další věc, co mi vadila, byla skutečnost, že Clémence nedala svého kocoura kastrovat (resp. film kastraci překvapivě nijak netematizuje), což je další příšerná nezodpovědnost, a kam to vede lze vidět třeba v Řecku s jeho všudypřítomnými populacemi ferálních koček v zuboženém zdravotním stavu. Takže po stránce nějakých edukačních ambicí, na které tvůrci podle všeho nějak aspirovali, je ten film po mém soudu diskutabilní až kontroverzní; na druhu stranu mu skutečně nejde upřít spoustu nádherných záběrů z kočičího života, u kterých člověk nechápe, jak se je podařilo natočit (pokud to nebyly digitální triky). Kdybych byl ale dítě, měl bych z takového filmu zaručeně brutální depku, protože ta kombinace zvířecích úmrtí a rozvodu rodičů by na mě byla moc, takže cíťům jako jsem já bych ten film doporučoval jen s velkou opatrností.

Chlupáčkovu stylu asi nikdy na chuť nepřijdu (pokud tedy vůbec lze mluvit o nějakém stylu u někoho, kdo natočil jen 2 filmy) a v jednotlivostech mě to jen otravovalo (úvodní záběr otočený vzhůru nohama, odpočítávní dní do příjezdu šéfa/porodu, animované sekvence vysvětlující hermafroditismus, moderní dialogy, debilní EN titul filmu We Have Never Been Modern, Königovo & Langdonovo herecké neumětelství...) a jako celek příšerně nudilo. Eliška Křenková je zde ovšem dokonalá a její postava je velká sympaťačka, ale celá ta dobová šmíra je prostě strašně nevěrohodná (obzvlášť pro člověka, který zná většinu těch lokací; btw. nepochopil jsem, co tam dělala ta Bílkova vila), a když si vezmu, jaká na to byla tlačenka ve Varech, tak se jen musím ušklíbnout, že stačilo si počkat pár měsíců, než se to objevilo na VOD, aby člověk stejně zjistil, že zas o tolik v těch Varech nepřišel.

Fascinující nahlédnutí do jiného světa, který mě naprosto ohromil. Když jsem si u Švankmajerova posledního filmu Hmyz před 5 lety povzdechl, že jsem ho nepochopil, tak mi asi až teď došlo, jak moc je Švankmajer prostě jinde, a že ten film (sám o sobě jen malý střípek v autorově kolosálním celoživotním díle) najednou v kontextu tohoto vědomí vypadá zcela jinak. Jsem vděčný, že jsem měl díky Kunstakameře možnost vidět tolik neuvěřitelných uměleckých objektů, že ty necelé 2 hodiny vydají dost možná za víc, než všechny ostatní výstavy, které jsem v životě navštívil - skutečně mě to ohromilo a přijde mi to jako neuvěřitelně vzrušující a inspirující svět, a dal bych všechno za možnost podívat se tam osobně. Jedinou výtku, co bych k tomu filmu měl, je použití notoricky ohraného Vivaldiho jako hudební podkres (navíc je tam občas pouštěný pozpátku, což je dost nepříjemné) - pro člověka, který tu hudbu zná nazpaměť, je to bohužel téměř otravné. A člověk se v závěru neubrání myšlence - co asi bude s tou sbírkou po Švankmajerově smrti...