Citlivá místa

Herečka Jana Brejchová přišla s podnětem k filmu a ovlivnila i podobu scénáře a já k tomu dodám bohužel... Když byl film dotočen přišla Tereza Brodská (Simona) za režisérem s tím, že závěrečné kontroverzi mezi dcerou a a matkou (Jana Brejchová) nevěří. Že po všech těch křivdách by měl být scéna výčitek dcery vůči matce daleko dramatičtější. Režisér Drha udělal neuvěřitelnou věc a dal na námitky Brodské a požádal produkci o další natáčecí den a scénu přetočil. Tereze řekla že po natočení scény skončila máma v slzách, protože v hořké a bolavé scéně bylo až příliš toho co bylo nezpracováno a nedopuštěno mezi nimi. (24.05.2020)

Obdivuhodná odvaha Jany Brejchovej a Terezy Brodskej ísť do silne autentickej konfrontácie a vzbudiť v divákovi otázku, či videné na plátne je prevzaté zo života alebo ide len o scenáristickú rafinovanosť. Tak či onak, filmársky nijak objavný kúsok, ktorý ale funguje dokonale emocionálne, resp. emocionálne dokonale. (22.11.2009)

Pro mě osobně veskrze divácky nepříjemný film, který mě strašně nebavil; všechny postavy mi byly protivné, ústřední konflikt matka-dcera mi přišel zoufale nezajímavý, a iritoval mě strašný soundtrack (jakož i mizerná kvalita zvuku a obrazu, v níž jsem to na Voyu zhlédl - osobně nechápu, že někdo takovou hrůzu pustí ven). Asi jediné, co je na tom filmu zajímavé, je ten jakoby autobiografický přesah, kdy člověk poučený o vztahu Brejchové k její dceři ví, že to ve filmu nemusely moc hrát, protože v realitě to měly dost podobně, a v tomto ohledu pro ně to natáčení bylo hodně osobní (vrcholná scéna je ta s jejich hádkou u auta v závěru). (04.04.2023)

Medvědí službu tomuto působivému filmu prokazuje skutečně neposlouchatelná hudba, která se v podobě hýkání podnapilé ženské objevuje v každé více méně vyhrocené situaci. Nebýt tohoto příšerného hudebního doplňku, který mi výrazně narušoval koncentraci při sledování filmu, hodnotila bych mnohem výš. A to prosím "zpívá" Petra Janů! (12.02.2014)

První, co mě při sledování tohoto filmu napadlo, že to muselo být pro obě hlavní protagonistky (Janu Brejchovou s Terezou Brodskou) dost náročné, něco takového natočit. Pokud vím, tak jejich vlastní vztah  musel v mládí Terezy projít docela těžkou zkouškou (kdy se nejprve o Terezu v dětství starala víc teta než matka, později pak když ji Brejchová domů přivedla "otčíma" Jaromíra Hanzlíka). Ustály to a to samé jde nakonec říct i o postavách tohoto filmu. I když zde v to člověk  už snad ani nedoufá. Je tedy až zvláštní, že matka ani neví (nevšimne si), že její dcera čeká dítě. To vzájemné odcizení (resp. despekt ze strany Brodské) je fakt až drsné, ale místy mi celý ten příběh přišel až trochu málo uvěřitelný (třeba ten rozchod Brejchové s jejím ženatým milencem z poněkud nepochopitelného důvodu nebo jak se ten student točí kolem dcery i matky). A pak mi taky nesedlo poněkud afektované herectví Jany Brejchové (plačtivá hysterka). Vůbec mám z jejích filmů v osmdesátých letech pocit, že  už to její herectví je trošku odvar (v porovnání v tím, co točila a hrála v letech šedesátých a sedmdesátých). (24.02.2022)