selfesteem

Jako okouzlenou MM mě film samozřejmě velice lákal, fascinovalo mě vizuální zpracování a Ana de Armas mi přišla neskutečně vhodná pro tuhle roli. Nejdříve jsem však přečetla knihu a musím říct, že problém pro mě představoval fakt, že se jedná o román inspirovaný životem skutečné osoby, a já pořád nechápu, proč vlastně něco takového vzniklo. Navíc po smrti dotyčné, jejíž jméno a osobnost láká a fascinuje dodnes a bude ještě dlouho a hlavně, která k tomu už nemůže nic namítat. Že by důvodem byla vidina jistého výdělku? Mnohem častěji mě spíše napadala nějaká osobní msta, když se na autorku podívám. Zároveň mě velice překvapila řada vulgarismů a explicitních sexuálních popisů, občas i téměř hororových scén. A kniha putovala o dům dál, i když občas jsem s autorkou souhlasila, např. okolnosti kolem natáčení filmů Někdo to rád horké a Mustangové, popisu vzhledu a úprav MM, jejích tužeb. Trochu jsem se proto filmu bála, některé scény mi stačilo si při čtení jen představit. Ale musím říct, že Blondýnka mě dostala, i když předlohou byla taková hrůza. Dotkla se mě, dojala mě, překvapivě i rozesmála, vizuálně opravdu nadchla a Ana De Armas je excelentní, moc krásná a zatím ze všech představitelek nej. I když její sledování většinu času bolelo, i pár slz jsem uronila, vlastně se mi strašně moc líbila, jakoby věrně promlouvala z fotek, které člověk tak dobře zná a všechny je opravdu mám. Z předlohy si (i kvůli stopáži) naštěstí vzala jen něco a narozdíl od knihy si tak zachovala svou kvalitu a je tam snad cítit trochu i úcta k MM, tu v knize hodně postrádám.

Dvě hvězdy, jedna za "jé vé cé" a druhá za "kurvoasier". Jinak tohle k popukání nebylo vůbec. Asi na stará kolena přestávám být chápavá, ale kdyby mi dítě udělalo z chatičky a malebné zahrádky takovou spoušť, tak se vážně neznám. Ten jejich přístup. Jako, že se to snad spraví a uklidí samo nebo co, a co jako. Asi proto mají mít lidé děti v mladém věku, protože ty starší rodiče by z něčeho takového málem klepla pepka (jako mě).

Podle mého názoru je to jedna z těch kvalitnějších kriminálek a troufám si říct, že bude snad lepší druhá řada než ta první. Pravdou je, že co si tak pamatuju z první řady, někdo nám zmizel a jiný zase přibyl, ale snad se to nějak vysvětlí. Co zůstává, je naprosto špičková kamera a hudba a úvodní znělka je snad ještě povedenější než u první řady. Když se na tento seriál dívám, úplně se do něj propadám díky takovým skvělým záběrům. U jiných seriálů mě kamera kolikrát rušila, moc se třásla, kroužila, skákala, tady si každý záběr vychutnávám všemi smysly. Krásně to plyne. Už se těším na další díly.

Což o to, zahrané je to moc pěkně, ale to poselství mi uniká. Že by to bylo o tom, že muž může lhát, vysedávat v hospodě a ještě se ohánět tím, že na to má právo, protože víc vydělává? A že hospoda je jen pro mužské? Vtipné to není vůbec, spíš velmi smutné a velmi lituju tuto a všechny ostatní ženské, co mají takové “chlapy” doma.

Popravdě, toho souložení a zvracení je tam na můj vkus až moc. Na druhou stranu, když se chlastá až do němoty, není se čemu divit. Pana Pekárka jsem nenáviděla, strašnej hajzl to byl, přesto, kolikrát mi ho, kvůli té jeho hlouposti, bylo i líto. Dokonce mě párkrát i pobavilo, jak se okolnosti vyvíjely v jeho prospěch, nebo jak rázně utřel paní režisérku/knihovnici (protože můžu být na té správné straně barikády, ale chovám-li se povýšeně, něco to vypovídá o mně, jako o člověku). Každá postava byla úžasně propracovaná, všechny měly dost prostoru se divákovi předvést, aby si k nim vytvořil vztah. Vyjímečná byla postava Pepy Horáčka, ta snad i místy trošku zastínila tu hlavní. Přes všechny ty prasárny, které agent Volha, vedomě či nevědomě, prováděl, mě stejně nejvíc zasahovalo to, jak se choval ke své rodině/ám, to se mi otevírala kudla v kapse. Nejvíc mě bavilo, jak postupem času každý dostal, co si zasloužil, ať už sám svou hloupostí nebo za pomoci druhé strany, a jak by si divák přál, tak to i dopadlo, hlavně v případě agenta Volhy. U pár scén v posledním díle mi bylo až úzko (matčino chátrání, pokus o zábavu se dvěma ženami pro syna a poslední povolání pana Pekárka). Musím říct, že se seriál opravdu povedl a že v člověku hodně zanechá. Bohužel, ať je doba taková nebo maková, svině jsou v každé z nich, a chce-li někdo někoho potrápit, nebo zničit, má na to zase jiné prostředky a hůl si vždycky najde. Je to o lidech. Takových Pekárků tady máme, egocentrických, prospěchářů a primitivů, i dnes.

Myslím, že díky tomuto seriálu mladí v drogách zalíbení nenajdou, snad jen kromě LSD…ale nijak to nezlehčuji, sama mám děti a nechci aby braly drogy. Seriál je správně odstrašující a při jeho sledování mi bylo dost hnusně, ne sice tak, jako při filmu Requiem za sen (hrůza hrůz), ale prostě strašně. Bylo to nechutný, odporný, vulgární, neskutečně depresivní a smutný. Ovšem výborně natočené a zahrané! Jsem ale člověk, kterého drogy nikdy nefascinovaly a i s těmi dvěma legálními (kouření a alkohol) jsem se rozloučila. Baví mě být střízlivá. Jako mladou, ještě snad na ZŠ mě od tvrdých drog dostatečně odradil dokument, na kterém jsme se školou byli v kině, o feťákovi, co nakonec byl i HIV pozitivní. Po celou dobu se tam procházel na hřbitově a bylo to příšerně smutné a beznadějné. A samozřejmě časosběrný dokument Katka (ale ten dříve natočený V pasti - Katka, který končil tím, jak byla na substituci a jak se prodávala u Národního divadla. Některé pasáže z toho souborného dokumentu zmizely). Taková krásná holka…a jak vypadá teď, a nejen vypadá, prostě celkový rozklad osobnosti. Když nad tím tak přemýšlím, jako výchovný ten seriál být moc nemůže, když je až 18+. A v tomto věku už jsou mladí rozumější, i když kdo ví. Jako umělecký počin tedy dobré, ale co z toho vlastně. Promítat to plnoletým po matuře? Pamatuji si, že jsem opakovaně shlédla film Trainspotting a nikdy mě ani nenapadlo si ty drogy někde shánět, jediné, co jsem si sháněla byl soundtrack k tomu filmu. Věřím, že snad tento seriál nikoho k drogám nepřiměje.

Vzpomínám, jak jsem jako malá holka hodiny sedávala v obýváku před gramofonem a pouštěla si z desek jeho písničky. Přitom jsem si ho pořád prohlížela na obalech těch dvou LP, byly to Hurikán a Kde jsi. Obdivuju i mou maminku, která jako fanynka Karla Gotta vydžela tuhle mou každodenní zálibu, ostatně musela to být ona, kdo desky koupil, a vím, že kromě “Všeho na Mars” se jí také líbila. Krásná je každopádně “Kde jsi” (trochu naivně jsem stále čekala, kdy se ta ženská konečně objeví ve dveřích) a “Oheň voda vítr”, tam jsem měla radost, že máme cosi společného, když i on nosí na krku známku blíženců…malá zamilovaná holka jsem byla. Teď po letech mám stále z těch dvou písniček husinu po celém těle a fakt si je užívám, plus ještě “Padá hvězda”, ta je boží. V jeho písničkách se mi líbí takové ty hudební drobnosti, nevím jak to popsat, ale hudební prvky, na které vždycky čekám a jsem z nich hotová. Je zkrátka svůj a jedinečný v tomhle. Stejně jako lidé v dokumentu jsem pátrala, co je to ta “kličkovaná” a domnívala se, že je to něco s klikama od dveří a chtěla se tu hru naučit... Z dokumentu jsem měla příjemný pocit. Je to velmi milý a pohodový chlapík se skvělou přátelskou povahou, který musí být vnitřně velice silný. Moc mu přeju, aby se mu dařilo, a to po všech stránkách. Pro mě to byl “jen” pěkný chlap, co krásným hlasem zpívá nádherné písničky. Teď, díky dokumentu, už se mi i “zhmotnil” a vidím, že je to prima člověk, který má talent, má to, co dělá rád, má rád lidi, dokázal zvládnout událost v jeho životě, kterou bych já zvládnout určitě nedokázala a společně se svou fajn ženou a dcerou jdou životem dál. Moc jim to přeju a ať jsou šťastní.

Za žabičku jednu hvězdičku a ještě za zadeček, prdelku, pěkně srovnané punčochy a příběh o nevěrné manželce. Žabičku jsem také měla a myslím, že chudinka zrezivěla, musím se po ní podívat. Jinak mě ten film spíše trápil, než bavil. Trápil hlavně proto, že nemám ráda přílišnou vulgaritu a už vůbec ne o Vánocích.

Předně, tohle fakt nebyla pohádka. Kdybych to hodnotila jako pohádku, nemohla bych dát čtyři hvězdičky. Jsem asi měkká, ale potom, co se při téhle “pohádce” odehrálo u nás doma, bych ji zkrátka malým dětem nepouštěla. I moje desetiletá dcera po mně ze začátku házela udivené pohledy, posléze si ke mně sedla blíž, zakrátko už jsem ji měla na klíně a pak už jsem jí jen hlásila, kdy už se může dívat a kdy zase ne, protože kdyby to bylo na ní, už by se nepodívala a možná by i utekla. Popravdě, byli jsme všichni moc rádi, že to máme za sebou. My dospělí mírně otřeseni, s očima navrch hlavy, s tím, že něco takového jsme tedy nečekali a že to byl teda nářez. Chvílemi mi to připomínalo Kytici, pak Hvězdný prach, bojovala jsem s tím, zda to dokoukat (hlavně u čarodějnic), ale vůbec to nebylo špatné. Jen, říkat dětem, že setkání se smrtí je krásné? Možná je, ale děti by na smrt neměly ani myslet. To je můj názor. Pro dospělé to na druhou stranu bude opravdu zážitek, na který už nezapomenou. Tohle tu totiž ještě nebylo.

Myslím, že bychom všichni zvládli vidět tuto pohádku ve slovenštině a určitě by jí to pomohlo. Český dabing jí bohužel výslovně uškodil. Nevím, zda to bylo kvůli českým dětem, aby lépe rozuměly, ale takhle se to už opravdu nemají kde naučit. Stejně jako má dcera, co popravdě má se slovenštinou problém, a to mě docela mrzí. Prostě slovenské filmy nedabujte, je to zbytečná činnost! Jinak nemám jedinou výtku, krásná příroda, Juraj i Julie a zajímavý příběh cestování v čase.