Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Horor
  • Krimi

Recenzie (4 873)

plagát

Skinwalker Ranch (2013) 

Čekal jsem, že na paranormální farmě v Utahu tvůrci postupně utáhnou šrouby a oni si místo toho utahovali z diváka. Mizení osob v časoprostoru, fyzikální anomálie, indiánské mýty, mutace, telekineze a mimozemšťani se svými oblíbenými audiovizuálními efekty jako zajatci konceptuální nefunkčnosti a neschopnosti vnést do toho autentičnost alespoň chováním postav. U found footage zásadní problém. Kde stigmata, Bigfoot a Kodos s Kangem..?

plagát

The Jester (2023) 

Už úvodní scéna, která připomněla věšení Menšíka v Chalupářích, příliš nepřesvědčila a takhle se to s Krawchukovým mediátorem mezilidských vztahů v levném oranžovém obleku táhne celých devadesát minut. Náhle mizení a objevování zlovolné postavy samo o sobě atmosféru nepřináší a klidně si tam můžou hrát skořápky třeba s vlastním nádobíčkem (zajímavostí jinak bídného castingu je, že představitel Jestera je zde vlastně hrál sám se sebou). Vidět to z kraťasu taky vzešlý Artík, pod žertovným kloboučkem by mu vyskakovala myšlenka, co je to za klauni..

plagát

John Wick 4 (2023) 

Dá To bulletproof Kostěj, nebo bude na konci jen Air Wick k osvěžení vzduchu u tlejícího těla? Nalinkované jak skutečnost, že Zatoichi Donnie Yen nemůže stoupnout do lejna, protože hovno vidí. Úsvit nad Paříží a opulentní řežby nepokorně sloužící prostředí umělejší než chrup Iana McShanea. Ztékání schodů na Rue Foyatier už spíš jen pro legraci podobně jako deštník kevlarového krejčího Fishburnea. Stereotyp je za normálních okolností uklidňující, ale už se mi to sebepohlcující pozérství mýtické pomsty začíná zajídat. Konci nevěřím, ani co by se za psí čumák vešlo. Milující manželé neumírají, stejně jako výnosné podnikatelské záměry..

plagát

Silnější než já (1990) 

Funí to jak Karpíšek s černou punčochou, ale tentokrát je to deviant bodavý.. Byť odehrávající se v roce 1986, je tam hmatatelná ta tvůrčí otevřenost a divoká estetika velmi raných devadesátek. Výsledkem je žánrová slátanina, při které se odpudivost prostředí vtiskla do formy a obsah chaoticky vede postavy až k podivné scéně kořenů zla. Při tom chvílemi hraje hudba jak z Terminátora a chvílemi jak kdyby někdo brnkal na gumičky natáhnuté na krájecím prkýnku. Po herecké stránce prachbídné, šikanátor Ernesto je out jak Rodenova přehazovačka. Aspoň že Kvído už zkrotil tu předčasnou ejakulaci..

plagát

Štvrtý protokol (1987) 

Kam Bodie a Doyle nemůžou, nastrčí Prestona, aneb sveřepí šakali forsythovsky vyli na britský měsíc. Motiv porušení čtvrtého protokolu (zákaz nekonvenčního doručení nukleární zbraně k cíli) a špionážní pletichy přinesou zajímavou zápletku, tempo je solidní i přes konformní délky záběrů a akce lehce zraněná zubem času nestačí překážet. Vzboltat', no ne smeshivat' Brosnan i Caine, který má problémy s autoritami, politikařením i rasisty v metru, to podrží až k finále, kdy se vyjasní, jestli studená válka půjde na sporák a kdo má pořád šanci umřít ve vlastní posteli..

plagát

Cure (1997) 

Blazeovaná rybička Dory na cestě do vaší hlavy.. Tísnivé ruchy, znepokojivé zvuky a interiéry tak strohé, že vazební cela vypadá skoro stejně jako detektivova kuchyň. Kurosawa drží diváka od té chladné elipsy násilí a zmaru na distanc a když to chvílemi zkouší přes surrealismus, skoro jej ztratí. To Kódži Jakušo, postupně vtahovaný do víru událostí a na prázdno jedoucích praček, činí pravý opak. Asi nešla ta číšnice na konci krájet sushi, co..?

plagát

5 milionů svědků (1965) 

„Tajemstvím úspěchu je začít..“ (Agatha Christie). „U mě ale ne..“ (kapitán Suda). Formální experiment, kdy v sevřeném prostředí probíhají konfrontační dialogy a mezi kumštýřskými opilci a intelektuálními cizopasníky se hledá vrah, jehož motivy mohou být od klasické žárlivosti až po navýšení tvůrčího kapitálu. Monstrózně obsazené, občas vypadávající z tempa. Být na místě inspektor Columbo, náramně by si to užíval včetně rekonstrukce.. Morálně pochybní tam byli víceméně všichni, ale mě zajímá, jestli Drápal do Pekelné knihy hříchů zapsal i sám sebe..?

plagát

Fanatik (2019) 

Devon Sawa dvě dekády unikal nezvratnému osudu, aby na něj kmotříčka nakonec poslala posedlého auťáka Travoltu. Ten má svým jednáním, držením těla i dress codem školáka vzbuzovat lítost, ale nejde to, i kdybyste proti němu postavili Troye McClurea. Johnny s tou bundesligou na hlavě až příliš tlačí na pilu, na poli psychologického dramatu je to jalové a pointless. Durstovi jde podstatně líp, když v červené kšiltovce jede to svý: „Hot mommas, pimp daddies, and the people rolling up in caddies..“

plagát

Disco Inferno (2023) 

Vitráže jako stroboskopy, mixážní pult na oltáři, záchodky místo sakristie, svěcená voda s ginem a šňupání kadidla v netflixovském Podchlazení sobotní noci. Horor začíná i konči u odlesku obráceného kříže v černých očích posedlosti. Zavřete tu dýzu, je tam mrtvo..

plagát

Vraždy v Yorkshire 3 (2009) (TV film) 

Můžou mít yorkshirské pohádky o Červených karkulkách, vlcích, prasatech a labutích bez křídel dobrý konec..? Obtížnější orientace v časových rovinách, kdo neviděl pár dní nazpět předchozí díly, nebude vědět, která bije. Provází to zbytečný důraz na nepodstatné detaily, zpomalená scéna záchrany s paprskem světla a vznášejícím se peřím je výstřelem mimo terč. Od vyvrcholení trilogie, kdy se mají vyložit na stůl ruce, pardon, samozřejmě karty, jsem čekal o něco víc režisérské zručnosti a scenáristického důvtipu. Zazvonil zvonec a... kde Severu konec..?