Štěňata

Štěňata jsou jedním z těch filmů, které pro budoucnost zakonzervovala kritika v Bánské Bystrici. Není to sice takový kalibr jako Tři přání, Zde jsou lvi, Konec jasnovidce nebo Hvězda jede na jih, ale pořád je to jen přehlídka marnosti polarizovaná optikou mládí. Ve své době to samozřejmě byla událost, ale co nám zůstalo? Venkoncem nic zvláštního. Hysterické naivní mládí (zejména Jelínek, příšerný naturščik Panýrková a bohužel i Nesvadba s Brejchovou), které chce všechno řešit ihned, okamžitě, nemyslí na zítřek, nemá ohledy na nikoho. Starší generace rodičů je zobrazena schematicky jako slepá opatrnost (neuvěřitelně špatně obsazená dvojice Pivec-Waleská), stejně tak je tu jako naschvál zobrazen pedagogický sbor jako sbor hlupáků, kteří dávají matury i těm, kteří záměrně tu zkoušku sabotují. A proč? Protože to myslí dobře? Nebo se naopak bojí toho, aby sami neměli špatné posudky za ty, které by nechali rupnout? Svět Štěňat je svět zdánlivých překážek, které jsou hrozivé a nespravedlivé v očích dětí, ale reálně jsou součástí života dospělých lidí v 50. letech i dnes. Co se od té doby změnilo? Nic. Snad jen vůle pedagogického sboru podpořit děcka u maturity vzala za své spolu se vznikem Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání. Ale zase si můžete zaplatit hotel i v místě svého trvalého bydliště. (15.02.2024)

Jeden z prvních autorských filmů Miloše Formana nahlíží nefalšovaným, přesto vlastně lehce komediálním způsobem na soudobé problémy mladých lidí. Umístěnky, jakýsi novodobý Damoklův meč, který visel nad absolventy vysokých a odborných škol až do konce padesátých let, byly, společně s dlouhodobou bytovou krizí, pořadníky a hroší trpělivostí, ukázkou iracionality. Nepracovat bylo trestné. Neúnosnost situace popisuje Formanův scénář až v nebývale kritických odstínech, ukazujíc tím nejen na zkostnatělost rodičů a vychovatelů, ale především na úředníky a byrokratický systém socialistického hospodářství. Leckteré divácké oko potom spočine nejen na mladých tvářích později slavných herců, konferenciérů či zpěváků (Panýrková, Jelínek, Brejchová, Stivínová, Menšík, Zíma, Sehnal a další), ale také na několika záběrech "staré" Prahy, na místech, která se mezitím drasticky proměnila. Bohužel, spíše k horšímu. Už jen pro ten poetický, až intimně komorní nádech stojí Štěňata za pozornost. (27.07.2019)

Podle původního námětu Miloše Formana, který je v titulcích filmu, uveden i jako pomocný režisér. Proto tedy tento černobílý snímek, ať tou dobou bylo ještě celkem brzy, tak ve své výsledné podobě nesl už některé zajímavé prvky rodícího se "formanovského" stylu. Film se vůbec zajímá ve své době docela ožehavým problémem takzvaných umístěnek pro absolventy středních a vysokých škol. Ještě nikdy předtím v žádném jiném filmu poválečných let jsem neviděl generační spory mezi rodiči a jejich bořícími se dospívajícími dětmi. Snad i díky tomuto tématu, se tento film tak trochu vymaňuje z jinak bezbřehé stupidity převážně budovatelských snímku oněch let. Víc než jen běžný příběh o mládeži i když vše končí optimisticky a příkladně. Ve filmu Zpíval co jsem si všiml Josef Zíma s orchestrem tehdy velmi populárního Karla Krautgartnera. Krásné role pro mladého Jelínka, Panýrkovou a krásnou Brejchovou. Ale také třeba pro Jana Pivce, přísného otce Oty (Rudolf Jelínek). Žádnou komedii ale určitě nečekejte-:))) Neboť prvky jako např. demonstrativní pokus o sebevraždu, mi jí v tomto ohledu v žádném případě nepřipomínají. Jeden z lepších filmů Ivo Nováka za 3,5/5*. (16.05.2007)

Sympatický film, který jistě pobavil a ty, kteří nezažili systém umístěnek, jistě i poučil. Jarka Panýrková byla moc hezká dívenka. Bylo to trochu ztřeštěné, ale aspoň to získalo punc, a to asi autoři chtěli (začínající Miloš Forman jako jeden ze scénáristů a pomocný režisér). Novopečeným zdravotním sestřičkám se nechce z Prahe. Věčně stejný problém, akorát v dnešním liberalismu jim v tom nikdo nebrání, jenže na to doplácejí nemocní na venkově a zvláště na okrajích republiky. Afektovaný akt Jany Brejchové - musí to být strašné odejít z takového města jako je Praha... A pak svatba a starosti, kde přespat, jak sehnat byt. A šťastný konec, Ota pochopí, že jistě nalezne své uplatnění v místě, kde bude sloužit jeho manželka... (28.11.2019)

Na tomto scénáři už je silně patrný podíl pětadvacetiletého Formana: scénář má všechno, co bude Miloše Formana provázet v další tvorbě. Satira, černý humor, generační střet dětí a rodičů a další. Nevím, jestli by film zaujal i dnešní mladé diváky. Pro mne byl milý i tím pohledem na Prahu, jaká kdysi bývala, jaká není a nikdy už nebude. Také jsem si kdysi myslela, že bez Prahy nemohu žít. Praha se ale změnila, svět se změnil, změnila jsem se i já. Dnes by byl naopak život v Praze pro mne čirým utrpením. A asi i proto mi ten závěr filmu vůbec nepřišel přehnaně optimistický, ale moudrý a šťastný. (24.05.2019)