Réžia:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Jan Werich, Emília Vášáryová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Jiřina Bohdalová, Karel Effa, Vlasta Chramostová, Alena Kreuzmannová (viac)Obsahy(1)
Z ochozu věže pozoruje kastelán Oliva každodenní život malého krásného města. Z té výšky si může dovolit tolerantní nadhled nad slabostmi a chybami svých spoluobčanů. Mladý učitel Robert se chystá ke svatbě s učitelkou Julií. Na hodinu kreslení Robert pozve Olivu, aby seděl jako model. Starý muž dětem vypráví o svém životě námořníka a o setkání se svou životní láskou Dianou a jejím kouzelným kocourem. Z náměstí se ozve veselá hudba, která doprovází příjezd zvláštního cirkusu. K překvapení dětí i dospělých sedí na střeše červeného auta kouzelník, který je k nerozeznání podobný Olivovi, a krásná dívka Diana, která má na klíně kocoura se slunečními brýlemi. Na závěr večerního kouzelníkova představení sejme Diana svému Mourkovi brýle a před jeho zelenýma očima začnou někteří dospělí měnit barvu. Nevěrníci jsou žlutí, lháři fialoví, šedivě se zabarví kradáci a lapkové a zamilovaní zčervenají. Červený je i Robert, který zapomněl na nevěrnou Julii a zamiloval se do Diany. Kocoura se zmocní tři muži, kteří se bojí jeho kouzelné moci - pokrytecký ředitel školy, podlézavý školník a nepoctivý vedoucí restaurace. Robertovi žáci, kteří se bojí o kocourův život, utečou z městečka a nechtějí se vrátit, dokud nebude zvíře zachráněno. Nátlak dětí má žádaný účinek. Jen Robert je velmi smutný - poté, co prožil s Dianou láskyplnou noc, vůz s dívkou, kocourem a kouzelníkem odjíždí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (216)
Už 40 let strá pohádka pro dospělé od Vojtěch Jasného vypráví příběh poklidného městečka, jehož zdánlivá spořádanost kryje především licoměrnost a prospěchářství jeho obyvatel. Jeho klid je však narušen po té co dorazí jeden kouzelník, krásná a záhadná dívka a především kocour... V tomhle filmu není nic, co by mohlo vyšumět. Buď to fungovalo a funguje nebo ne. Já si myslím, že ano. ()
Původně jsem této alegoricko-satirické pohádce dal tři hvězdy, leč teď po znovushlédnutí po mnoha mnoha letech oči slastně přivírám a jednu hvězduli přidávám. Poněvadž tenhle film - ač svou satirou (i když možná vlastně jen tou politickou!) lehce vyčpělý - je plný krásného FILMU, čemuž čas dle mého zas tak moc na té kráse neubral. O hereckých výkonech nemluvě a Werichovi jeho mudrování budiž odpuštěno. A mimo jiné taky pro ty krásné obrazy kamerové...:-) ()
Trochu vyčpělá filmová revue. Vojtěch Jasný je někdy svou poetikou a alegorií trochu nejasný. Zajímavé je jen obsazení a zejména Werich - je to opravdu persóna, která okamžitě na jevišti nebo plátně na sebe strhne (zaslouženou) plnou pozornost. V každém případě to je "must see" film, protože jsem už o něm tolikrát slyšel nebo četl, popřípadě se na tento film odvolává nespočet odkazů. ()
Kouzelny kocour, ktery vidi lidi v jejich pravych barvach, protoze kazde ceske mestecko je chameleonu preplnene. Hezky film a na tehdejsi dobu technologicky vytribeny. Pan reziser si dost vyhral. Samozrejme musim vyzdvihnout zastup prednich hereckych osobnosti minuleho stoleti v cele se slizkym (Jiri Sovak) a vypravecem (Jan Werich). 65% ()
Táto spolupráca s Vojtěchom Jasným dopadla pre Brdečku omnoho lepšie ako s Oldřichom Lipským o rok neskôr (či celkovo, vrátane všetkých ďalších filmov). Obaja režiséri síce prekypujú filmovými trikmi a kreatívnymi, až formalistickými, povedalo by sa vtedy, riešeniami, ale v tom je ich čaro. Pre mňa teda aspoň KOCÚRA. Jasný je autor podľa môjho gusta - filmový vizionár v rozlete a nefalšovaný estét. Moderná rozprávka o kocúrovi v okuliaroch má rozviatu južanskú atmosféru, parádne psychedelické sekvencie, autentické výtvarné počiny detí zapadajúce do deja, charizmatického Wericha v (takmer) poslednej filmovej (dvoj)roli, ostatná herecká elita pácha svoj tradičný nadštandard a mladučká Vášáryová je tak krásna, až to bolí. A TERAZ POZOR! Všetko uvedené platí pre prvú polovicu filmu - a potom sa náhle vyčerpá. Tvorcovia odrazu už neprichádzajú so žiadnym ďalším nápadom, plus možno prichádza k slovu aj nejaká tá politická objednávka, a zvyšok filmu je uťahaný, repetitívny, schematický a deklamatívny, akoby geniálnych autorov vymenil nejaký unylý filmový štáb ochotníkov z okresného výboru KSČ. Na celovečernú stopáž je tam toho proste príliš málo a vzbura detí, zúfalstvo rodičov a zopakovanie toho istého ešte raz (či nebodaj dva alebo dokonca tri) to nemôže nijako zachrániť. Ozveny budovateľského nadšenia a skoro až schôdzové deklamovanie moralít pôsobia potom v tej farebne karnevalovej, vínom a krásou opojenej atmosfére ako tvrdá päsť do mäkučkého kocúra. Okuliare mu rozdupali a krásna ilúzia sa rozbila. Náhle odhalená chabosť zápletky a poplatnosť dobovej politickej rétorike v tom zdanlivo čistom diele Umenia bolia ako stratená láska, ako letá dávnej mladosti, ktorých bezstarostný zápal sa už nikdy nevráti. Našťastie je tu stále polovica prvá, v nej sa dá znovu stratiť v Dianiných očiach a úsmeve, v štedrej letnej moravskej krajine, v ilúzií spravodlivosti a dobráctva, v dávnom detstve a jeho nádejach - a v sladkom zabúdaní čakať, až príde kocúr... ()
Galéria (20)
Fotka © Malavida
Zaujímavosti (22)
- Emíliu Vašáryovú (Diana) ešte ako vysokoškoláčku tretieho ročníka odporučil režisérovi Jasnému Jiří Krejčík, ktorý s ňou predtým natáčal film Polnočná omša (1962). (Raccoon.city)
- Když si u prezidentské kanceláře stěžovali místní z Mrakotína na chování filmařů, přijel na místo sám prezident Antonín Novotný. (Duoscop)
Reklama