Keď príde kocúr

POZOROVAT ŽIVOT A CVRKOT BYLA VŽDYCKY ZÁBAVA. A I LEGRACE. KDYŽ MÁ ČLOVĚK LIDI RÁD. OVŠEM MUSÍ SE NA VĚC DÍVAT Z PATŘIČNÝ VEJŠKY, ALE NE ZASE Z PŘÍLIŠ VELKÝ VEJŠKY, JAKO TŘEBA ASTRONAUTI, PROTOŽE TI PRO BEZTÍŽNEJ STAV KOLIKRÁT NEMAJ ANI ČAS SI VŠIMNOUT POŘÁDNĚ OČ VLASTNĚ JDE V PODSTATĚ, ALE STAČÍ SKROMNÁ VĚŽ A SKROMNÁ VEJŠKA NAD SKROMNÝM MĚSTEČKEM A ČLOVĚK VIDÍ I TRAGÉDIE. I TROLOLGIE. (02.08.2002)

Film, který by měl trvat nanejvýš půl hodiny. Zápletka na víc nevystačí a atrakce v podobě triků a hrátek s barvami, které zbytečně natahují stopáž, nejsou dost rozmanité. Celý příběh je Werichovým moudroserem shrnut hned na začátku, následně sledujeme jen jeho cyklící se alternace (během vyprávění ve škole, během kouzelníkova vystoupení, po zmizení kocoura...). Postavy jsou tak ploché, jak je vidí kocour - tedy skrze jednu jejich pozitivní vlastnost nebo charakterovou vadu, kterou dávají všemi svými činy neustále najevo (nejsympatičtější postavou je Brodského morče, které zmizí dřív, než vás začne iritovat svou statičností). Na film pro dospělé svým morálním poselstvím i symbolikou moc banální a průhledné, na film pro děti příliš rozvleklé, lyricky neakční a místy dost „dospělé“ (Sovák sahající Bohdalové na prsa, bratrstvo kočičí pracky vymýšlející plán na likvidaci kocoura...). Dohromady prapodivný hybrid opatrné komunální satiry, moralistní pohádky a nenarativního experimentu, který by se víc hodil do Laterny magiky. Kučera byl každopádně mág. 60% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, sportovec (17.03.2008)

O tom, že umění nestárne, se lze přesvědčit třeba v legendárním snímku Vojtěcha Jasného Až přijde kocour. Film samotný má několik pásem - literárně motivované pásmo vypravěče, hrané pasáže a pásmo kouzelníkova představení. Zatímco první a především druhé pásmo je determinováno dobou vzniku filmového díla (žánr satiry, mizanscéna...), pásmo třetí dává v patrnost, že krásné má jakousi nadčasovou platnost. Vystoupení cirkusu coby otisk dobově oblíbené laterny magiky a černého divadla, komponované jako soulad baletu, pantomimy a hraných pasáží za použití kolorovaného obrazu a jednoduchých optických triků přineslo nádherný univerz čirého uměleckého zážitku, který je univerzálně nosný dodnes. Vojtěch Jasný spolu s Janem Werichem ve své alegorii propojili poetické i zábavné a vznikl tak jeden z prvních snímků později tak slavné České nové vlny, která se z Jasného filmu nesčetněkrát inspirovala... (30.10.2011)

Vojtěch Jasný začal spolu s Karlem Kachyňou na budovatelských agitkách a také v jeho pozdějších filmech je vidět, že ideálům socialismu věřil. Až přijde kocour je satira, ale satira s nadějí v lepší příští. Všechny postavy jsou vlastně koncentrovanými výtažky typů socialistického člověka a obrýlený kocour provádí jejich selekci. Z dnešního pohledu nejsou bůhvíjak sympatičtí ani ti, kteří "kádrem" prošli. To na druhou stranu vyvažuje Jan Werich, ironicky a na půl huby glosující děj z nadhledu kostelní věže. Přes formální nápaditost, dobré obsazení a scénář Jiřího Brdečky je to IMHO přeceněný film. 60% (12.09.2006)

TOP 10 Českého filmu alespoň pro mě. A s následujícím filmem Všichni dobří rodáci určitě to NEJ od tohoto režiséra. Mimochodem na scénáři k filmu se podílel krom teda dialogů (Jan Werich) i Jiří Brdečka známý výtvarník a scénárista. Idea této pohádkové féerie se satirickým ostřím se dá vyjádřit větou, že vycpaní ptáci nelétají a že nejkrásnější myšlenky dovedou zlí, malicherní a hloupí lidé oškubat na jejich prospěchářskou podstatu. A samozřejmě bych také vyzdvihl nezapomenutelný herecký výkon mistra Jana Wericha který v tomto filmu ztvárnil dvojroli, a to sice mistra věžníka Olivu/ a cizince kouzelníka, společně se svým kocourem který zbarvuje svým pohledem lidi podle jejich vlastností. Takže abych to nějak shrnul k jednomu ucelenému závěru: téměř za všechny herecké výkony, za barvitost, poetičnost, zvláštní pohádkovou náladu, za píseň Život je jen náhoda (Werich, Brodský), a ostrou společenskou satiru a v ne poslední řadě pak také za krásné městečko Telč kde se film natáčel, tak nemůžu dát tomuto filmu jinou známku než za 5*. Trvalá a mimořádná hodnota, oceněna tehdy mnoha významnými cenami i když už trochu provařená časem, ale stále neztrácející nic na své kráse a malebnosti. (08.11.2006)