Aféry mé ženy

Škoda. Kdyby filmu vydržel šmrnc a vtipné hlášky první povídky, bylo by to skvělé. Ale hnedle druhá povídka to srazí ke dnu, kdy vlastně se ani pořádně nedozvíme, jak se ta smrt přesně přihodila (i když je nafocená), kdy vlastně nakonec to hapruje logicky (některá jednání postav jsou vzhledem k "rozuzlení" podivná) a kdy vlastně ani nezjistíme (a nabízí se to!), co měl znamenat ten paprsek slunce, který mohl ozářit třeba jeho manželku a on jí říct, že je poklad. Třetí povídka je tak půl na půl - dospívající Monika Hálová s rašícím poprsím je sen každého milovníka lolitek (odborně se tomu říká hebefilie), pro ty, co bydlí na Novodvorské bude překvapením, že se tam někam vešla pouť, ale jako případ je to také postavené na hlavu. I těch špílců ubylo - jako by psal poslední dvě povídky jiný scenárista, než tu první. Je to příjemné, oddychové, svěží, ale nakonec tomu chybí něco navíc, co by dodalo šmrnc celému filmu a nějak jej víc ukotvilo, než jen čekání na potomka. (28.03.2017)

Dnes tak trochu unylé, nudné a klišovité jak ve stavbě zápletek tak i v konstrukci postav. Ale ve své době budiž... Ze tří detektivně laděných povíde "Suvenýr z Paříže", "Smrt za slunovratu" a "Vražda v Čertově mlýně", se mi jako nejlepší jevila asi ta první. Lékařská doktorka zvídavá Adéla Neradová (Libuše Švormová), žena propadlá četbě kriminálek, její manžel fotograf dr. Watson (Jiří Vala) a v menší roli jako průvodce turistů svérázný a skvělý Vladimír Menšík. Dobrý byl v druhé povídce i Josef Beyvl jako tatínek Nedoma, to byla ale figurka:-). Třetí povídka na Matějské pouti už tak dobrá nebyla, spíš nudila a u mě prošla bez většího povšimnutí. V celku se tedy jedná jen o průměrný snímek a tak trochu film bez povšimnutí jak tenkrát tak i dnes. (28.12.2007)

Jedním slovem roztomilé. Že je tady všeobecně uráženo cítění milovníků kvalitní detektivky, nemůže artového diváka mého typu rozladit, i když závěr prvního případu jsem ani já nevydýchal – postup oblíbený v normalizačních kriminálkách, Majora Zemana nevyjímaje: pachatel se nakonec prozradí nebo rovnou přizná sám, vědomě a dobrovolně, když vůbec nemusí. Ale o to v tomto filmu opravdu nejde, takže za chtěnou roztomilost jedna hvězda, za všechnu nechtěnou druhá hvězda, to máme celkem tři hvězdy. Jen ten Langmiler coby kriminalista je možná nonšalantní trochu až moc. Podivně dnes už může působit vypravěčův rozvinutý alkoholismus jako nevinný předmět láskyplného škádlení mezi ním a jeho ženou – ne jednou nebo několikrát, ale po celou první povídku (ačkoli opilého ho nevidíme nikdy – co by na to asi řekl prof. Nešpor?), zvláště když je tento jeho nešvar v druhé povídce kompenzován sexy řidičským neuměním jeho ženy (co by na to asi - ale to je vlastně jedno). Ovšem vážně míněná slova (naštěstí ne z úst hlavních postav) „Poklad? Blbost. V době kosmickejch letů?“, to je něco, při čem mi i u tak roztomilého filmu trapností naskakuje husí kůže. Jsme sice v roce 1972, ale po 36 pohodových minutách takovou facku už fakt nečekám. On je celý ten dialog strašný, naštěstí to záhy spraví trialog dědků a definitivně zahojí rozhovor ústřední dvojice doma při zvonícím telefonu „Vem to.“ „Vem to.“ „Hmmm.“ „No jo.“ Celkem si tato fajn blbinka jede zcela mimo normalizační proudy a uřvanou demencí typických sedmdesátkových komedií rovněž netrpí, spíše navazuje (arci v už zúžených mantinelech) na některé podobně roztomilé, byť přece jen zajímavější detektivní komedie 60. let (jako ty s Lipským – Borůvkou). Hezky brané stísněné interiéry plné lidí ve vlaku (1. povídka) a naopak krásná krajinka (2. povídka). 3. povídka je plná krásných světských typů a lolitky Broni, kterou se na kolotoči pokusí sbalit mladý Hrušínský. (02.10.2019)

v první povídce sledujeme - vzhledem k době vzniku díla - trapný pokus o přemalování reality, a to včetně neuvěřitelných scénáristických licencí (výlet za železnou oponu, nákup lihovin v Paříži, přítulné slečny opojené koňakem). Jiří Vala, též opojený koňakem (a svou závěrkou), neustále pronáší podivné, nevtipné hlášky. připomíná vám něco věta "i policajt může znát Šrámka" ? sexuální jiskření mezi Libuší Švormovou a vysoce postaveným Josefem Langmilerem vás rozhodně v klidu nenechá! jelikož se po první třetině vše vysvětlí, můžete usnout (08.10.2013)

"Musíš to do sebe klopit jak do sudu? Nějaké připomínky? Jo! Jen, že si včera večer chtěl otevřít dveře vývrtkou." (Aféry mé ženy) "Prosim tě zajeď někam, mám žízeň, že bych se o ní mohl opřít. Pane vrchní, jedno kafe s rumem. S čím? Tak bez rumu." (Smrt za slunovratu) "Za to chcete búra? Se ti něco nezdá? Ne, jen že to není tuzemák! Tak jestli chceš pribiňáka, tak si skoč naproti do sámošky." (Vražda v čertově mlýně) (28.12.2010)