Hrdina má strach

Pohled do nepříliš vzdálené minulosti, který není propagací socialistické společnosti. Tento film byl určitě ve svém čase velice odvážným pohledem na tehdejší realitu doby. Vše umocňuje skvělý Hrušínský. Možná pro někoho banální příběh, ale zobrazení atmosféry a trefné věty s hlubšími podtexty jsou skvělé. Protože o lidech se rozhodovalo bez jejich vědomí. Vlastně se ani nedivím, že film byl v nemilosti a skončil v hlubinách trezoru socialistické kultury. Přes to vše je zajímavé, že domácí tvůrci v období šedesátých let točili mnohdy nápaditěji než současní filmaři. Lze také napsat, že na štěstí pro český film absurdní kulturní politika nevykolejila tehdy skvělou tvůrčí dráhu režiséra Františka Filipa, protože by to byla pro náš film určitě škoda. Vždyť udělal tolik krásných filmů. (04.09.2010)

Velice krásná a působivá satira na téma byrokracie aneb jak to chodí na pracovištích za socialismu. Strach bohužel přetrvává i do dnešní doby, ale z filmu je cítit a znát, že se doba pomalu uvolňovala. Pochybuji, že v době normalizace tento film byl vysílán. Pan Hrušínský vynikající, je vybočování z děje, kdy promlouvá k nám posluchačům, to nemělo chybu. (11.04.2018)

„Kalič, co to je?“ - „Ten kdo neví, co je to strach.“ Drobet se nám za ta léta význam slov posunul…Františka Filipa beru jako TV tvůrce, ovšem Utrpení mladého Boháčka a Příběh dušičkový mi ukázaly, že svého času měl na víc než jen filmy pro televizi. A tohle dílko to jen potvrzuje. Ačkoliv v tomto případě se pustil do pěkně kousavé a svým způsobem až nečekaně odvážné satiry. A i když je kapánek hořká a mrazivá, udržuje si po celou dobu velkou míru zábavnosti. Mohou za to hlavně zdařilé dialogy (nejen ty filozofické o strachu) a herecké obsazení. Hrušínský (obracející se k publiku) tu předvádí 1 ze svých nejlepších výkonů vůbec, ovšem i pánové Sovák, Pešek, Prachař, Deyl či Šmeral snad ani nemohli být do rolí lépe vybráni. A skoro až snový konec se též povedl, Honza sice potřebuje „úplně jiný lidi“, ale v tom je ten háček (plus nádherně výmluvný výraz na závěr…). Slabší, ale přesto plný počet. „Přece je v zájmu všech, aby se odhalila pravda, ne?“ - „To je čistě teoreticky vzato neobyčejně správné…prakticky úplnej nesmysl.“ (27.01.2019)

Tento film byl pro mě velmi příjemným zjevením, pro mě dosud neznámé dílo, a přitom tak chytrý a důvtipný film, všichni herci výborní, ale suverénně jim opět kraloval náš nejlepší herec, výborný byl nápad s oslovováním nás diváků, které tu bylo funkční a vtipné, prostě zlatý šedesátý léta, byla to doba, kdy se u nás točily ty nejlepší filmy, a jak dokazuje tento film a mnohé další, nemusely to být jen tvůrci "nové vlny", kteří dokázaly natočit nadprůměrná díla, vypadá to spíš, že tehdy točili výborné filmy snad všichni, snad to byl tehdejší rys společný všem, každý jinak, ale vždy svěže a originálně, jako zde například. (11.03.2011)

Velmi nadčasová záležitost. Zápas s byrokracií, s úředním šimlem, který nikdy není syt, s ustrašenci, jejichž vůle je zmítána v osidlech vlastního chameleonství a strachu, i s těmi, kteří využívají sebemenší příležitost k tomu, aby podlézali mocným, míří v původní Dietlově hře do vlastních řad – v tomto ohledu se jeví jako vskutku paralyzující míra "povolené" kritiky, či lépe řečeno celá nálož, která nemilosrdně odpálila všechnu tu dobovou přetvářku, faleš, pletichaření i totální nemohoucnost (komunistického) aparátu, na nějž Dietl ukazuje právě a především (viníkem je vlastně ministr, který celou záležitost nechával tzv. vyhnít). Režisér František Filip film inscenoval v prudkých střizích a dynamickém tempu, kterému vévodí Hrušínského jakési "zastavené" monology do kamery, tyto ironické komentáře sebe sama, v nichž se zračí mmj. to, čemu dnes říkáme syndrom vyhoření, a naznačující absurdnost situace. Z celého zástupu vynikajících hereckých miniatur nelze nejmenovat alespoň jednu – Rudolfem Deylem mladším skvěle sehranou figurku velkohubého stranického funkcionáře, tohoto blba své doby. (23.12.2020)