Káťa a krokodýl

Děti měli vždy rádi zvířátka a s velkou chutí by se o ně ještě radši starali. A to je hlavní motto tohoto rodinného filmu. Věra Plívová-Šimková tu poprvé prokázala své umění vést před kamerou malé děti, které tu zkutečně vystupují jako profesionální herci. Hodinová filmová povídka vyobrazuje dětský svět a jejich chování velice přesně. A doba vzniku, tedy léta šedesátá je značně znát. Ke konci snímku potěší účast hereckých legend, jako je třeba Oldřich Nový či Věra Ferbasová. V děckých rolích tu jsou např. Jan Kraus, Miroslav Vladyka a také Andrea Čunderlíková. Dětem uteče krokodýl a je na něj rozpoután hon. A film se mění v takovou nevinnou grotesku. Jinak má od začátku příběh poetické vyznění, které vlastně ukazuje dětské vidění a snění. A to, že tu společně vystupují děti s důchodcema jasně poukazuje na to, že není v nikým rozdílu a že fantazii a hravost můžou mít všichni bez rozdílu věku. Bohužel, na dnešní dobu je film už dosti těžkopádný a tak ani nepřekvapí, že je televizemi přehlížen. (10.11.2013)

Bizarní pásmo o dětech, zvířátkách a bandě dědků. Těžko uchopitelné svou snovostí, fantaskní poetikou a ... zvířátky. Nejlepší bezesporu pánové Libíček a Hlinomaz, vždy sví i v té nejabsurdnější roli, že Pepíčku, nebo jak ti říkají? ;-) No a pak samozřejmě dialogy (?) hudebníků, ty nemají chybu. Jinak volovina na entou. (27.11.2016)

Film začíná velmi slibně. Ale už asi v jedné třetině ztrácí děj na dynamičnosti. Jedna nudná a zdlouhavá scéna střídá druhou. Z nudy diváka nevytrhnou ani takoví herci jako Věra Ferbasová, Vladimír Menšík, Jan Libíček, Oldřich Nový nebo Jan Skopeček. Jejich role jsou ve filmu totiž víceméně zanedbatelné až nedůstojně trapné. Pokud bych měl tvůrce filmu za něco pochválit, tak zcela určitě za to, že točili film s tolika malými dětmi. Na znalce bych měl dotaz. Je muž, který se na začátku filmu na několik okamžiků objeví, jak vzhlíží k nebi na míč, skutečně malíř Jan Zrzavý nebo se mi to jen zdálo? (05.06.2008)

Za mým poněkud průměrným hodnocením stojí především všechny ty davové scény s děti, ukřičené davovou vřavou během rošťáckých vyvádění až k nevydržení. Ve spojení s celým zvěřincem v bytě s opuštěným houslistou a trampot kolem velké potopy docela blázinec...:) To pak v téhle euforii zapadne i snaha Věry Plívové-Šimkové poskytnout divákovi na svou dobu odlišný pohled na dětské hrdiny ve filmu. Její druhý šedesátkový film Tony tobě přeskočilo mi přijde v tomto směru lépe i tematicky propracovaný. Zde oceňuju zejména groteskní atmosféru v druhé polovině příběhu: velká zkouška symfonického orchestru končící pouličním během houslistů za záhadným krokodýlem, nasledující komická akce s hasičkou plachtou a požárníky na střeše, pak následně ještě dopadení krokodýla s přeřezáváním odtokové rorury - dobrý!! Nebo ještě před tím komorní scénka, kdy starý houslista vidí po celém bytě bílé myši i další bílá zvířata, byla taky docela zábavná. Zdeněk Liška svými tóny dolaďuje atmosféru skvěle. (60%) (Filmová výzva 2018 - Karlas) (23.08.2018)

Vůbec si nedokážu představit, jak to na Malé Straně muselo vypadat v sedmdesátých letech, v době husákovského baby boomu, když už o deset let předtím nebylo na ulici pro samé dítě kam plivnout. Taková koncentrace se jen tak nevidí. A zároveň je také jasné, že právě děti byly příčinou zaostávání socialismu za kapitalismem... protože se pořád někde motaly, zlobily a nedaly tak dospělým klid potřebný na pořádné budování (viz scénka s hasiči). Zajímavost: Kromě Vladyky, Krause a Prostenalu se zde poprvé před kamerou objevil i Krytinář, a to dokonce v hlavní roli. Pravda, nebyl vůbec vidět, jsouc zašitý v masce, ale ten jeho krokodýl byl jako živý! (04.01.2014)