F. L. Věk

Tohle je moje srdeční záležitost. Pamatovala jsem si z něj jen tu národní písničku, kterou zpívala maminka svému synáčkovi. Časem se František naučil spoustu věcí, koupil klavír a mamince tu píseň zahrál a ona zpívala. Slyšet po letech znovu titulní melodii byl pro mně balzám na duši. Vrátit se do doby, kdy se více chodilo pěšky, než jezdilo na koni nebo v kočáře.Lidé tam měli k sobě blíže, více spolu mluvili, zpívali a hráli divadlo po hospodách. (12.02.2009)

Nečekaně poutavá epopej podle "nečekaně" rozsáhlé předlohy jednoho z nejvěhlasnějších grafomanů české literární historie. Ve své době velkolepé dílo, v dnešních dnech televizní klasika, díky které si při jakékoliv zmínce o F. L. Věkovi každý vybaví mladého Radoslava Brzobohatého. A já osobně hned na druhém místě i Františkova pana otce, Jana Pivce. To slovo se mi sice vzhledem k tomuto "místu" příčí hrdle, ale casting celého F. L. Věka je naprosto dokonalý. Vezměme si pana Brouska jako jeho císařskou milost, Eduarda Cupáka coby na prázdniny do Prahy si odskočivšího Wolfiho či úžasně aristokratického (jakkoliv je toto adjektivum nepatřičné) pana Radovana Lukavského v roli Václava Tháma, a mnoho, mnoho dalších. Individuální výkony si zaslouží vyšší hodnocení, ale výslednému dílu jako takovému dám "jen" 80%. (06.07.2008)

Tento seriál se mi obtížně hodnotí jako celek. Až do doby Věkova návratu domů a počátku jeho kupeckých časů je věc prakticky stoprocentní. Ovšem ta druhá půlka série je taková jakási lojovitá a utahaná a nezajímavá. Tohle vesnické vlastenčení už prostě nebylo podle mého gusta a při reprízách po devadesátém roce jsem už poslední díly ani nesledoval. Celkově si však seriál víc, než 75%, rozhodně zaslouží. (17.03.2010)

Vlastenectví - to slovo by mělo být vytesáno metrovým písmem do kamene a umístěno nad současnou parlamentní a senátní komoru, aby se při pohledu na něj naši zákonodárci déle zamýšleli nad většinou svých "protivlasteneckých" rozhodnutí, která na nás v posledních letech chrlí. Seriál a jeho zpracování jsou výborné, herecká party skvěle zahrané, dobové kostýmy takové jak si je můžeme představit a i charaktery jednotlivých postav jsou dobře vykresleny. To co jsem napsal může někdo považovat za pouhé "blekotání", ale já si za tím stojím ! Vždyť pokud se v současnosti rozhlédnu a vidím kolem sebe ty hamižné a prolhané figurky , tak zalituji, že jsem nežil v období tohoto osvícení a národního obrození, kde lidé, až na drobné výjimky, byli hrdi na to, že jsou z českého národa . (28.11.2011)

Kdyby to šlo, dám 3 a půl. Zaokrouhluju nakonec nahoru, výhrad mám ale celkem dost a stejně tak rozhodně nesouhlasim s tim, že to je nejlepší českej seriál evr. Oceňuju ale nádhernou češtinu a skvělýho Brzobohatýho (i Lukavskýho), což mi společně s vlasteneckym a národnostně buditelskym apelem přijde jako nejsilnější stránka a největší hodnota seriálu. Občas to na mě bylo moc stylizovaný a repliky mě dost často bušily do uší, ale scénář obecně byl napsanej dobře (je to samozřejmě zčásti díky Jiráskovi, ale stejně) - např. linie rodiny Butteauových a Tháma je fakt silná. Ale stejně jako např. v Humbertu, tak i tady byly ženský role dobrý zase jen z poloviny (např. přehrávající a afektovaná Márinka, sice krásná, ale s hraním trochu prkenná Paula /Brejchová/, přehnaná a pipinkovská Betyna /Vránová/...), oproti tomu ale stojí skvělá Medřická, Hegerlíková a Bohdalová... A ta ústřední českobratrská písnička, to je prostě čirá nádhera. WTF moments: Zase mě srali ty dětský herci (bohužel v zásadě všichni, ale jasně s mladym Františkem v čele). Dechový nástroje používaný v seriálu jsou očividně po Böhmově reformě (např. představení Figarky), přitom byl rok 1787, tedy doba, kdy Böhm ještě ani nebyl na světě... Možná maličkost, ale režisér Filipova formátu by to vědět měl; řek by mu to každej muzikant, se kterym by to řešil. Scény s hraním na hudební nástroje obecně nepůsoběj vůbec věrohodně; chápu, že herci nemůžou bej muzikanti, ale tady je to vidět fakt hodně, zvlášť, když hraní na nějaký nástroje je dost zásadní složkou seriálu. (26.08.2015)