Réžia:
František FilipKamera:
Rudolf Stahl ml.Hrajú:
Jiřina Bohdalová, Josef Kemr, Stella Zázvorková, Václav Voska, Zdeněk Kryzánek, Lubomír Lipský st., Slávka Budínová, Vladimír Menšík, Bedřich Prokoš (viac)Obsahy(1)
Může láska k dětem překročit meze zákona? JUDr. František Kroupa (Josef Kemr) převezme funkci předsedy civilního soudu po kolegovi, jenž odchází do důchodu. Jeho pracovní náplní je ponejvíce soudit manželské páry, které se rozvádějí a dohadují se kvůli výživnému, přičemž úplně nejméně se starají o blaho svých dětí. S novým místem „zdědí“ Kroupa i pohlednou sekretářku Zdenku Míkovou (Jiřina Bohdalová). Pohledná, avšak svérázná mladá žena se Kroupovi zalíbí. Jeho pokusy o dvoření jsou však čas od času nahlodávány podivnými událostmi. Jednou na náměstí potká Kroupa Zdenku, přestrojenou za šedivou babičku o holi, jindy ji spatří v samoobsluze krást konzervy. Dívka jej na vysvětlenou zavede do vesnice za Prahou, kde bydlí spolu s otcem, smečkou psů a čtyřmi malými dětmi, které nemůže z běžného platu uživit. To pravé zděšení však Kroupu čeká, když zjistí, že Zdenka v přestrojení tyto děti unesla právě z rozvrácených rodin a s pomocí padělaných dokladů je adoptovala… (Česká televize)
(viac)Recenzie (42)
Scénář Vratislava Blažka (Obžalovaná) upravil pro tuto adaptaci (Odvážná slečna) Otto Zelenka, aniž by ho nějak významně polepšil nebo pohoršil. Zůstal malý český, tedy náš. Potřebu natočit v jednom roce dva televizní filmy na základě jednoho scénáře sice nechápu, ale proti mysli mi to rozhodně není. Hin ať se ukáže, který režisér je lepší! A výsledek? Smírný! Název adaptace "Odvážná slečna" (to tvrdí soudce, ona to popírá) nezní sice vůbec libě, zato Josef Kemr se mi ve své roli líbil víc než Václav Vozka (v téže roli předchozí adaptace), avšak největším rozdílem je zřejmě pojetí slečny Mikové; Jana Hlaváčová je spíš tragickou, Jiřina Bohdalová spíš komickou postavou; co je náležitější se dá posoudit také jen obtížně. Závěr: Kdyby tenkrát natočili ještě jednu verzi, taky bych se na ni (se zájmem?) podíval. Kemrovská pozn. 1: Pana Kemra jsem potkal v roce 1965 na nábřeží u divadla, kudy jsme šli po nácviku spartakiády. Zahalen do vousů a pláště na mě udělal rozhodně větší dojem než president Novotný později na tribuně. Kemrovská pozn. 2: V žádné filmové roli mě Josef Kemr nezaujal tolik, jako v rozsahové dramatizaci F.M. Dostojevského "Uražení a ponížení" z roku 1989. Nikolaj Sergejevič Ichmenev v jeho podání jde skutečně pod kůži a pod nehty. ()
Věčné téma adopce nechtěných dětí, tentokrát vyřešené neobvyklým způsobem - únosy ohrožených dětí do klidného prostředí venkova, kde o ně pečuje láskyplně soudní zapisovatelka Jiřina Bohdalová se svým otčímem Zdeňkem Kryzánkem. Do toho vstupuje jako vždy a všude dobrácký Josef Kemr coby soudce, kterému se zjevila nepříjemná a přesto příjemná pravda o své sekretářce... Film jsem snad vůbec neviděl, výkony herců jsou moc pěkné. Prostě Otto Zelenka se nezapře a režie Františka Filipa jakbysmet. ()
Nedoceňované, zčásti nezaslouženě zapomenuté dílo by mělo burcovat diváckou pozornost a soudnost už složením svého tvůrčího štábu. Jména František Filip, Vratislav Blažek či Otto Zelenka nejsou tuctová stejně tak jako STARCI NA CHMELU či SŇATKY z ROZUMU nebo F. L. VĚK. Totéž platí i o hereckém obsazení. Neméně závažný je také námět, citlivě reagující na fakta, podaná ve stejné době syrovou dokumentární trilogií Jindřicha Fairaizla INZERÁT, MILION VE ZVLÁŠTNÍ PÉČI (název třetího dokumentu si nejsem s to vybavit ani ho dohledat), značně bourající obraz "zlatých" šedesátých let a naopak uvádějící nepříjemná fakta, jejichž plná tíže se naplno měla projevit až v dalších desetiletích minulého a tohoto století. Zdánlivá komediální nadsázka - byť humor je ve SLEČNĚ skutečný - postupně přerůstá v protirežimní moralitu typu amerického filmu HÁDEJ, KDO PŘIJDE NA VEČEŘI či KRAMEROVÁ VERSUS KRAMER. Ze setkávání zaměnitelného předsedy senátu obvodního soudu a navenek ještě o odstín šedší slečny Míkové vyrůstá drama, které ve filmu začíná ve vyděšených očích zapomenuté holčičky v lavicích soudní síně na Karlově náměstí. Nezávaznost a idyličnost děje definitivně padá ve skvěle vystavěném závěru s vynikající řečí obhájce ženy, jejíž krádeže a únosy jsou úctyhodné a tvoří působivý kontrast vůči tehdejší oficiální společnosti. Pražské jaro, stojící v základech námětu, scénáře i režie a děje, je tu cítit v každém záběru. Obsáhlé citace z bible, výraz občanská společnost, užitý jednou z postav SLEČNY, nevšední angažmá vlastně všech, kteří se ve své lidské většině projevují jako lidé svrchovaně mravní a chápající srdcem unikátnost akce slečny Míkové, povyšují toto dílo na jeden z nejzdařilejších počinů té doby a české kinematografie vůbec. Jiřina Bohdalová v titulní roli již tehdy přesvědčuje o skutečné kvalitě svého talentu, mistr české divadelní noblesy Václav Voska strhuje svou obhájcovskou řečí, vysoký nadprůměr v roli chápavého policisty Sboru národní bezpečnosti odvádí Jaroslav Moučka, své pověsti plně dostávají Stella Zázvorková i Vladimír Menšík a podcenit v žádném případě nelze civilní výkon v roli velmi civilníhp předsedy soudu v strhujícím podání Josefa Kemra. Úvahy o souladu práva a morálky, skutečné váze zákona i způsobu, jak zacházet s právem, aby nebylo zaměňováno s morálkou, jsou nejen nadčasové, ale také - bohužel - naprosto současné. Stejně současné jako rozzářené dětské oči představitelů početné komunity této fáze lidského života ve zdech starého mlýna pod malebnou hradní zříceninou. Oči rozzářené i do našich dnů. Jako sen, jako ideál. ()
Neskutečně naivní a absolutně nerealistický film, zvlášť co se týče jeho nadmíru zidealizovaného závěru. Ale i tak to nebylo nejhorší, Bohdalová, Kemr i Zázvorková jako již tradičně výborní. Střídal se tu humor se sociálním dramatem. Výraz "lehkovážná kurvička" mě docela šokoval, nikdy bych si nepomyslel, že něco takového zaslechnu ve filmu z 60. let. Slabý průměr 50%. ()
"Vy si ty čtyři krásný děti nezasloužíte, protože jste lehkomyslná kurvička." řekl Kemr Bohdalový a požádal ji o ruku. A celé to ve skutečnosti vygradovalo herecky i celkově až během posledních pár minut, což není mnoho. Doufala jsem v lepší film, bohužel dojem z něj snižuje také neskutečně hrůzná kopie (CSF nebo Barrandov, to máte jedno). Doufám, že na DVD vyšla lepší a bez ořezu. Každopádně je to škoda, bylo zaděláno na hodně zajímavou sondu do sociálně-soudního prostředí, ale. ()
Reklama