Úplně vyřízený chlap

Myslím, že se tu jedná nepochybně o nejodvážnější kousek natočený o padesátých letech. Doba vzniku filmu už byla přístupnější kritice kultu osobnosti a byla schopna připustit, že se dělaly i chyby. A že osud člověka byl komunistům vždycky u prdele, i když hlásali, že dělník je vždy na prvním místě. František Peterka se zhostil své role mistrovsky a je to myslím jeho nejlepší výkon, co jsem viděl. Hodně hodně velké překvapení. Je to lidské a to je na tuto budovatelskou dobu velice nezvyklé. 85% (18.04.2015)

I tak prorežimní autor jakým byl V.Čech si v 60.letech dovolil trochu vystrčit kritické zoubky. Pojďme ale odhlédnout od ideologie, jelikož prorežimní neznamená vždy netalentovaný (viz Vávra). V tomto případě však dílo V.Čecha skutečně zaostává za talenty nové vlny. V roce 65 přichází s podobným tématem Máša, Juráček i Schorm. Čech se však drží standardní dramatické stavby, na víc nemá. Taktéž filmový jazyk je zcela konveční, tak jak ho známe z filmů 40 a 50.let. To by samo ještě nemuselo být na škodu, hlavní problém tkví v tom, že Čech sice upozorňuje na hříchy 50.let, ale dělá to opět z pozice angažovaného nyní už dělníka (dříve ředitele), který je doslova svatým komunistou. Také konec je velmi kýčovitě předvídatelný (Spoiler je již v samotném obsahu filmu, tak si ho dovolím zopakovat): tragická smrt těsně před očištěním z falešných obvinění. Filmu však nelze upřít působivou atmosféru dělnického prostředí. Dělníci jsou sprostí, chlatají, prostředí vyznívá velmi realisticky a většina herců hraje velmi dobře. Celkově se jedná o zdařilý film, který ve své době odvážně kritizoval komunistický režim, škoda že ho režisér vykoupil mnoha prorežimními díly. (01.05.2012)

Tento film podivného názvu nás zavádí na velkou stavbu ocelárny an Ostravsku v padesátých letéch zrovna do doby, kdy zemřel největší masový vrah dějin -  Stalin. Na stavbě se to hemží skutečně roztodivnou směsicí té doby. Od kovaných soudruhů majících na starost běh a termíny, po všelijaké brigádnické skupiny SSM či party pracovníků, kteří to kádrově neměli zcela v pořádku aby mohli dělat někde blíže domovu či dokonce v teple nějaké fabriky pod střechou. Ne, zde se ještě nejednalo přímo o mukly či pracovníky čet z nápravných zařízení. Mnohdy se jednalo o komunisty, kteří nějak selhali ve svých dřívějších funkcích ať už skutečně či nikoliv a padli v rámci mocenských bojů o koryta. Zde jim měla být narovnána páteř, zde měli budovatelským úsilím získat znovu ztracenou čest. Tři roky před Pražským jarem a 12 let od smrti Stalina a Gottwalda, kdy padly kulty jejich osobností a leckde se uznalo, že padesátky byly úlet se začalo lecos revidovat. Rozsudky, u poprav šlo konstatovat jen že se ehm... stala obšas chyba, rehabilitovalo se, vracely se funkce a kupodivu kritika se objevila v tisku a dokonce i na filmovém plátně jako v tomto filmu. Podotýkám, že ale stále v době, kdy režim dirigovaný ze SSSR u nás pořád vedli komunisté. Možná, že pro někoho po těch letech temnoty vypadali, že mají lidskou tvář a snad proto se také říkalo, že si tu vybudujeme socialismus s lidskou tváří... Ale pořád to mělo být pod taktovkou KSČ, té, která ještě před pár lety zavírala, popravogvala a mučila lidi... Coby by bylo kdyby, ale historie nezná a jakékoliv úvahy do jak zajímavého komunistického skanzenu zde mohla ta evoluce socialismu s lidskou tváří dojít vyřešily v srpnu 68 ruské tanky. Mohli jsme tu jinak třeba mít takové komunistické Galapágy se zcela jedinečnou faunou soudruhů a vedoucích kádrů! :-). Osud tohle filmu po roce 1968 by mne docela zajímal. Podle mne šel hned do trezoru. V hlavních rolích se ntradičně objeví skvělý Krakonoš František Peterka i stařičký Oldřich Nový, jemuž tyhle role v budovatelských filmech (bať tento je kritický) prostě žánrově nesednou. Revoluce pořírá své děti, to je známá věc a nejeden přesvědčený soudruh omunista to poznal na své kůži či na svém krku, když mu tam kat utahoval špagát. Tak to prostě je. Byla to neskutečně odporná doba a divím se, že po tom mnozí idioti zase volají. Stačí si přečíst různé příspěvky v diskusích pod články třeba kreatury soudružky Konečné. Jeden by z toho blil. Dávám za 4 fůry betonu navíc! * * * * (03.06.2023)

"Sotva mu dali frčku a už z něj mluví státotvornej doprdelista. Nicméně člověk má mít vlastní názor, ale nesmí to mít pošahaný v bedně."                                                                                                                                                                   Vždycky mě potěší, když má film atmosféru a vystihne dobu, o které pojednává. A ty postavičky takříkajíc na okraji lidské společnosti jsou vykresleny parádně. Z toho lidského hemžení vystupuje výrazně nejen sesazený Kratochvíl (Vízner) ale i Lexa Pírko (Menšík) a dělňas Žerávek (Vojta) či cikánisko Fero Beno (Ivan Rajniak). Pod vedením přesvědčené soudružky Kafkové (Eva Kubešová) je svolána rozhodující schůze, při které se má kádrovat Béďa Nevěřil. Nebo jde o vyřizování osobních účtů? Tak či onak je to po filmařské stránce dobře odvedená práce. Neznám novelu Ladislava Bublíka Páteř, ale nezdá se mi, že realizace byla povrchní. Precizností sice nedostihuje Obžalovaného od Kadára a Klose, ale jde o velice zdařilou dobovou výpověď s dobrým obsazením.                                                                                                                     "Tady jsem inventární číslo. Jedna lopata."                                                                                                                  Scénář: Vladimír Bor, spolupráce na scénáři Vladimír Čech (02.02.2015)

Tak depresivní začátek, když oko černobílé kamery klouže po potemnělé fádní až ošklivé industriální krajině. Pak zeď s nápisem Ať žije Stalin! proražená bránou s heslem Vítáme budovatele NHKG! nad níž mátožně pleskají prapory. To je podkresleno tak naléhavou, dramatickou a osudovou hudbou, že by jeden čekal, že nad tou branou stojí Arbeit macht frei či Kdo vchází mnou, nechť naděje se zhostí! V popředí záběru pak otlučený tlampač (s dobře viditelným inventárním číslem) z něj že posléze line skandované provolávání, potlesk a hrůzně optimistické budovatelské písně. A v těchto až apokalypticky působících kulisách prochází branou malá postavička hrdiny, deklasovaného příslušníka pracující inteligence, jak se posléze dovídáme. Tedy zde hovoří obraz více než jakákoliv slovní proklamace. --- Nabízí se srovnání se Skřivánky na niti, kteří popisují podobné prostředí, podobné vyděděnce. Oproti nim je tento film ještě syrovější. Ve Skřiváncích i ta skupina vyděděnců působí jako útočiště, to zde není. Taková postava usměvavého občasného hajzlíka (skvělý V. Menšík), který má ovšem trefné poznámky, je u Hrabala nepředstavitelná. Zrovna tak fanatická kádrovačka Růžena. I hospodské scény jsou drsnější, nepoetizované. Hospoda jako místo chvilkového úniku z nevábné současnosti, alkohol jako anestetikum i mazadlo chodu společnosti. A to, jak je ve filmu traktována postava Cikána Fera, to by si dnes koledovalo o žalobu aspoň tuctu nevládních organizací. Pozoruhodný je i výkon Peterkův, který nehraje svého obvyklého burana. Škoda jen toho utnutého a nepravděpodobného závěru. --- Inu ta zlatá šedesátá, kdy i tak prorežimní režisér natočil tak kvalitní a vlastně protirežimní film. (05.02.2015)