Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dokumentárny
  • Dobrodružný

Recenzie (4 346)

plagát

Manželia Stodolovci (2023) 

Tento film podpořila Česká televize. Jakožto platič koncesionářských poplatků jsem si u filmu kladl otázku proč. ČT neustále naříká na nízké příjmy, drahou tvorbu a z toho plynoucí nutnost poplatky zvednout. A já se ptám, to už bylo natočeno všechno co jakýmkoliv způsobem mohlo českého diváka mnohdy primitivního kultivovat a vzdělat? Příběhy z naší národní historie atd... Podivejme se na Poláky a také na ru SSy jak filmovou tvorbou budují pilně a pracně národní sebeuvědomnění, patriotismus, pýchu na činy svých dědů a pradědů. ruSSové tedy mnohdy za vydatného ohýbání historie a lží, oni to ani jinak neumí...  Ale i tak. No a  my se raději vydáme cestou natáčení životopisu úchylné dvojice masových vrahů. Tak jasně, je po tom zcela jistě poptávka. Lid byl vždy krvelačný, na lístky na popravy do předních řad se dokonce podplácelo aby to člověk měl tak říkajíc z prvního sedadla. Filmy o vrazích, masových zejména  jsou většinou sázkou na jistotu. Přiznám se, že jsem od filmu čekal nějaké rafinované vyšetřování při kterém se vraždy začnou rozplétat. Ne. Jedna vražda, druhá vražda, třetí vražda, čtvrtá vražda... Jak pohádka o liščatech. A tak jediné co člověka zaujalo byla snaha o vytvoření věrohodného prostředí devadesátek, což zase není až tak těžké a herectví Žáčkové a Hájka. Žáčkovou jsem nikdy moc nemusel, ale tady přiznám mne zaujala a chvilkami z ní šel vážně až strach :-). Tenhle film není ani tak detektivkou jako spíše psychologickým dramatem, kdy divák může sledovat postupné ztrácení zábran vyšinutých jedinců. Kdyby si na to někde někdo sehnal prachy s kalkulem přilákat na vraždy a tenhle povedený manželský páreček lidi do kina třebas jako na Kájínka, neřeknu ani - vkladní knížka. Ale jestli má toto podporovat veřejnoprávní TV, tím si fakt nejsem jist. Dávám tedy za 2 barevné přelivy. * *

plagát

Robin Hood (2010) 

Je to neuvěřitelné, ale já tohohle Robina viděl až nyní. Sám se tomu divím a nakonec mám jedno jediné vysvětlení. Nějak mi v té záplavě Robinů unikl. Leckdo si jistě vybaví osmdesátkový seroš  s Michaelem Praedem v hlavní roli. Pak ještě bylo jako seroš něco dalšího, kreslené Robiny nepočítám a nakonec to završil Reynoldsův Král zbojníků s Costnerem v hlavní roli a věrným Freemanem, který ztvárnil Maura se kterým uprchl z křížových válek. Všechny tyto ,,Robiny'' spojuje víceméně skoro stejná linie příběhu. Ač je příběh vlastně legendou, všichni se chopili toho základníhoo příběhu a tak jej zpracovali. Scott na to ale nešel ani od Sherwooodu, ani od Nottinghamu a dobře udělal. Hooda zasazuje do mnohem širšího dobového kontextu (Magna Charta, smrt Richarda I. Lvího srdce) atd... Při té příležitosti musím opět hluboce vzdát hold tehdejším králům. To byli jinačí chlapi. O pár století dále už vládci seděli módně opeření na koních kdesi na kopci nad bitevním polem a pozorovali  jak si ti jejich vojáci vedou. Ale v téhle době byl král roven rytíři a rytíř králi. A tak stáli v první linii a rubali nepřátele doslova a do písmene hlava nehlava. U Lvího srdce a jeho oblíbené pověstné bojové sekery to platí dvojnásob... Cate je ve filmu sexy, byť mi na středověk přijde poněkud hodně emancipovaná. Ale zase to v tom dělá to komično, bez té submisivnosti. Von Sydow tu byl opět v roli co mu sedla na tělo.  Crowe byl v té době pro tyhle role jako stvořený a celý film šlapal na jedničku. Jediné co bych vytkl byla délka, ke konci už se to malinko táhlo i přes tu epickou mlatu na pobřeží. Nechápu ale, proč je tady film jen v modrých číslech...  Tohle je velmi skvělá záležitost, těžce tady podhodnocená. Dávám do toulce 4 šípy. * * * *

plagát

Cimrmani zblízka (2024) (TV film) 

Cimrmani jsou geniální. Je neuvěřitelné, že se jim podařilo najít historické místo, které soudruhům nemohlo moc vadit a zároveň tím tak trochu mohli kritizovat poměry u nás za bolševika. Tím místem byl konec ,,zpuchřelého mocnářstvá Franty Pepy jedničky'' . V devadesátkách jsem uměl některé jejich hry nazpaměť a ještě dnes bych lecos dal. Kazety s jejich hrami jely v mém magneťáku během studií a nočních rýsovaček na pauzáky v mém JVC neustále.  Přátelům  vlastnící LED diodami blikající  kazetožrouty značek Fugison, Ponasonic či Mekosonic jsem  je zásadně nepůjčoval...  :-). Byl jsem tím fanouškem, který na Cimrmanech vyrostl, ale toliko na jejich mluveném slově. Představení jsem viděl až později a přiznávám, že mi nesedla už mnohdy jen tím, že role známé z desek a kazet v divadelních hrách alternoval někdo jiný. Zdeněk Svěrák o tom sám někde vyprávěl, že se před představením potkal s nějakým z divákem a ten mu řekl, že je na hru zvědav páč na živo to nezná. Jen z desek. Po hře ho Svěrák vyhledal a onen divák řekl, že desky jsou lepší. Zdeňka Svěráka to zaujalo a mne také, protože to mám úplně stejně. Chápu, že tu nikdo nejsme na věky. Chápu, že tahle parta chce tu káru táhnout dál už jen pro to, protože nejsou schopni uspokojit všechny co na představení chtějí jít. Zájem lidí je stále enormní! Ale pro mně tohle divadlo tak nějak skončilo s odchodem Ladislava Smoljaka. Nesmírně si vážím pana Táborského a je mi jako herec moc blízký, stejně tak Ondřej Vetchý a i Vojta Kotek.   Ale sorry, je to můj názor, tohle už není to divadlo co jsem znal. Já mám rád originály, tohle je už prostě někde jinde i když se pánové moc snaží a opakují notoricky známé texty z notoricky známých her.... Dokument byl zajímavý, ale spíše zachycoval ten dnešní stav, který mi moc nešmakuje. Navíc dosti amatérsky.  Odejít zavčasu na odpočinek se musí umět v tom nejlepším a mám dojem, že pánové by měli využít toho, že stále jsou na vrcholu...  Dávám tedy za 3 klečení u klavíru. * * *

plagát

Walker: Independence - Pilot (2022) (epizóda) 

Na první díl jsem koukl ze zájmu a také s chutí vidět zase po čase něco z amerického Wild Westu. Budu stručný. Lokace hezké, ale hrdinka nedobově emancipovaná a dějové zápletky jsou psány tak, aby je pochopil i slabší divák či spíše dítě.  Krom hrdinky a kombojů tam jsou i Indiáni a Tornádo Lu. Jestli se objeví i Oldštrhend, Tašunkasapa  nebo prodejce Kolaloky  v dalších dílech nevím, protože si je nechám s klidem ujít. Dávám za  dva ukradené prsteny. * *

plagát

Matka na úteku (2024) odpad!

U tohohle filmu by mělo být v úvodních titulcích tučně napsané upozornění jako bývá na krabičkách cigaret. ,,Film točený feministkami, o ženách, pro ženy.  -  Mužům hrozí namožení krčního svalstva od nevěřícného kroucení hlavou''. A měl by to doplnit výstražný obrázek standardního tupého hovada (tedy dnešního muže) s fixačním límcem na krku. Scénář jede podle současného často opakovaného a stereotypního klišé. Emancipace je naprosto skvělá věc a tak ženy dělají vše co dělají muži. Leckdy se je dokonce snaží předehnat. Do toho to jsou ale stále ženy, matky, manželky. Takže je toho na ně tak nějak kupodivu moc. A kdo za to může? Samozřejmě muži! Ta odporná líná hovada co jim s ničím nepomáhají, nemají nic na starost a navíc už je nemilují tak, jako před třiceti lety. A jak to nejlépe takhle po čtyřicítce vyřešit? Nezávislostí! Rázným opuštěním rodiny, které žena matka dělala celou dobu služku. Tak, a teď ať si to vyžerou! Haranti i mažel. Šak oni uvidí.  Ještě s prosíkem přilezou! Děcka začnou prát, žehlit, vařit a manžel náhle v rámci odloučení k ní znovu zahoří tou vášní jako tenkrát... ---- Ano. Tak takhle debilně uvažuje Uljana Iljič Donátová a Hana Hendrychová. A bohužel i některé z žen v reálu. Pro autorky filmu je tohle supr námět na komedii u které se celé kino bude popadat za břicho. Páč opuštěná rodina pochopitelně bez matky otroka neumí nic. A tak se po kolena brodí špinavým prádlem na zemi, hladově nahlíží do prázdné vyjedené ledničky, do které nikdo nedává nákupy a žije ve zmaru a skáze den za dnem hůř a hůř. Ve filmu jsme mohli vidět drobky posypaný gauč a na něm dokonce převrácený hrnek od kafe... hahahahahaha to je srandy kopec. A zatímco opuštěná rodina živoří aby jí došlo co ztratila, hrdinka vede filozofické debaty na téma proč už to není jako dřív s taxikářkou, která jí nabídne bydlení u sebe. To vše v pěkných lokacích obletovaných kolem dokola dronem a s plejádou neustále nasazovaných herců hrajících  stále stejné role. Bohužel při bližších záběrech na Hřebíčkovou je zjevné, že role sexy mamin už dlouho asi hrát nebude. Pitvořící se Vlasáková byl pro mne nepříjemný šok a až strašidelný zážitek. Účast Plesla, Pechláta a Němce mrzí, byť už jsem je v tomto typu hrůz občas viděl. Holt složenky musíme platit všichni... Co k tomu dodat víc? Asi nic. Paní tvůrkyně by svůj problém s muži měly řešit s odborníkem a možná by při tom neuškodilo, kdyby si nastudovaly základní pravidla komediálního žánru, aby to své dílo pak za komedii mohly vydávat. Za mně to byla hrůza a tak dávám bez milosti - ODPAD.

plagát

Údolí včel (1967) 

Na počest pana Kačera, velikého režiséra, herce, ale i skvělého člověka a morální ikony jsem dostal chuť po letech zase na tohle dílo. Ó jak moc mi to připomíná Bergmanovu Sedmou pečeť, nebo Pramen panny. Celý film je dokonalost sama. Dnes jsem si ale poprvé všilm jediné chybky, které jsem si dříve nevšiml a tou byl figurálně vyřezávaný včelín. Umění středověku se to lidové ztvárnění postav dost vymykalo. Jinak ale nemám výhrad. Čepek, Galatíkoví, Kačer... To byl koncert o kameře, hudbě a režii nemluvě. Dávám za 5 loveckých psů. * * * * *

plagát

Svatá (2024) (TV film) 

Věra Sosnarová, tak se jmenuje žena, která si svůj příběh o létech v gulagu vymyslela. Jezdila na besedy, vyprávěla o svých údajných utrpeních a čerpala z toho výhody, které jí jako neoběti stalinských a ruSSáckých poválečných zvěrstev nepříslušely. Ne, není to jméno filmové hrdinky, ale skutečné osoby. Věděl jsem o ní již dříve, protože mne to téma zajímá. Koneckonců, byl to i náš dům a dědečkův pekařský pomocník, kdo byl v roce 1946 odvelečen nad ránem jednkou SMĚRŽ do ruSSáckého sběrného tábora. Co udělal? Ve dvacátých letech si dovolil odejít do svobodného Československa, protože bolševismus se mu nelíbil. Byl to Rusín. Pro dědu to byl v podstatě člen rodiny. Marně národní výbor psal ruSSákům dopisy, že jde o českého občana, který zde žil bezúhonným životem. Všechno marné. Odvezli ho v dobytáčku kamsi na východ, kde zemřel v gulagu. Okupaci přežil, tzv. osvobození už ne. Mám k tomu dokumenty. Takto bylo z republiky po válce ,,osvoboditeli'' odvlečeno na východ na tisíce našich lidí s tichým souhlasem naší vlády. Nač dráždit Stalina kvůli pár duším... Zem měl ruSSák zpustošenou, města vypalená, ale seznamy si ty bestie vezli sebou... Na základě podobného příběhu se odvíjí i příběh Olgy. Martin Epstein s námětem asi moc práce neměl, psal ho sám život, ale šikovně upravil noty pro hlavní aktérku. Na Jiřinu Bohdalovou můžeme mít názor jakýkoliv. Někdo si vybaví její hlas v pohádkách či účinkování v mnoha filmech a slavném televarieté jako sekundantku panu Dvořákovi. Jiní si ji vybaví jako zdatnou převlékačku kabátů a řitní alpinistku pro což jasně hovoří fotky s našimi prezidenty. A že jich bylo. Bylo jí jedno jaký byl zrovna režim. Zápotocký, nebo Havel? Komunismus, nebo demokracie? Hlavně být včas u toho. O jejím angažmá v STB se dodnes vedou spory. Jedno jí však musím nechat. Hrát prostě umí a opět to potvrdila. V 93 letech zvládnout takovouto dramatickou roli, navíc po těžké nemoci, klobouk dolů. Zároveň mi přišlo, že ta role jí tak nějak zvláštně padla na tělo. Jako by i ona žila celý svůj život v určité přetvářce, kostýmu... Je zajímavé, že Věra Sosnarová nebyla sama. Válečný veterán Jan Horal ač měl svůj životopis už tak pestrý a dobrodružný že by sám vydal na knihu, rozhodl se také lhát. Tvrdil, že létal v RAF a i on měl mnohé přednášky, kde líčil barvitě souboje s nacistickou luftwaffe. I na něj se nakonec přišlo. --- Že se lhát nemá nás učili rodiče, učitelé ve škole, někomu to vštěpovali v kostele, nebo nám to vštěpovali moudří velikáni z knih. Co když však lež slouží dobré věci? Jsou různé lži. Sprostá lež, milosrdná lež, lež sloužící dobru... Lze ji pak akceptovat a nepoukazovat na ni? To je otázka, kterou si klade tento film a odpovědět si na ni musí každý sám. * * * *

plagát

Old Guard: Nesmrtelní (2020) 

Pro Charlize mám slabost už od naší Listopadové romanace a moštování jablek, kdy mi poprvé padla do oka. Hned jsem věděl, že tahle lady je prostě co se týče bodů na mé stupnici 100 ze 100. A tak mne docela zajímalo jak vypadá v akčním fantasz před padesátkou v roli nesmrtelné tety... Tak teď už vím, kdo byla a kde se vzala Xena princezna bojovnice :-). Musím říci, že je to pořád nádherná baba a ten klučičí účes ji sluší (kšá Verbale!) :-). První čtvrtka filmu v exotických lokacích byla docela zajímavá, než se divák dozví jak to celé vlastně je. No a pak už je to jen klasický netflixovský rasově vyvážený nastavovaný gulášek, který nemáte ani chuť dojíst. Samozřejmě plný mouder, drsných pohledů a gest. Nebojte, na líbačku dvou chlapů tam dojde, o tom žádná. To by pak ani nebyl pořádný film, protože tohle je tam strašně důležité, možná důležitější než scénář  !  Zkrátka a dobře komixová předloha, kterou jsem neznal je z toho docela cítit tím prapodivným příběhem, kterému se vám ani nechce moc věřit. Dávám za dva průstřely  a doufám, že se mi po pár dnech zacelí. * *

plagát

Tomb Raider (2018) 

Sorry jako, ale... Alicii mám rád a je to dobrá herečka a sakra pěkná ženská (může se to dneska ještě takto natvrdo psát?). Ale jako Lara Croft fakt ne. Když už, tak tedy raději ta Angelina, která proporčně z hlediska prostorové výraznosti má ke své počítačové hrdince sakra blíž. A já mám k somu právo sakra co říct, protože jsem Laru proháněl po monitoru v dobách prvních počítačů, kdy její ženské obliny (a že jich měla) měly ostré geometrické tvary s jasně rýsovanými hranami. A to se raději nebudu zmiňovat o hojně stahované záležitosti ,,nude patch'', která nám tehdy puberťákům tuhle hru sakra okořenila... Bylo to  v dobách, kdy nás starší varovali, že z těch internetů zblbneme. Nakonec se ukazuje, že dnes z nich zblbli spíše oni, ale to sem vlastně nepatří... Zkrátka a dobře Alicia ne. Počítačová Lara vznikla jako takový protipól Indianovi Jonesovi a zcela jistě se nepočítalo zprvu s tím, že by šlo o filmovou hrdinku. Vznikala v dobách, kdy její nástup těžko mohl katalyzovat feminismus dnešního typu a spíše se zkrátka a dobře jednalo o dobře promyšlený kalkul. Sexy hrdinka v kraťáskách a sakra těsném tílku, hledající poklady po všech koutech světa, to tenkrát ještě nikdo do her nešoupnul... tedy kromě fantastického dinosauřího Trespassera.  Pravda, nejeden mužský počítačový hráč tehdy trochu rozpačitě zapřemýšlel zda do hry jít, když se hraje za ženskou (mne nevyjímaje). Nakonec se ale při tom všem šplhání a skákání z pohledu třetí osoby ukázalo, že ty pohledy na hrdinku z různých stran i plnění dobrodružných úkolů nemusí být až taková nuda. A jak šla doba a zlepšovaly se výkony počítačů i kvalita grafických zpracování dalších dílů, bylo to vizuálně lepší a lepší. No a proč to tady já pamětník píšu ? Protože vlastně ze stejného zdroje těží i film. Pohled na vnadnou spoře oděnou prsatici houpající se na liáně, prostě Indy ve své postavě nabídnout nemůže i kdyby odhodil klobouk :-). Příběh sám se přiznám mně moc nebavil. To neustálé omílání a luštění rébusů nudilo a těch digitálních efektů tam bylo fakt moc. Méně je někdy více soudruzi! Ale nepopírám, že mně ta japonská G3M Nell v té řece nepotěšila. Konec jsem v poddstatě dozíval, protože tenhle kompot o hrobkách, pastech a úniku nám byl servírován už tolikrát, že člověka jen těžko překvapí ta chuť zavařovaných švestek. Dávám tedy za dva klíče do zámku, promiň Alicie, ale snad se znovu potkáme raději někdy jindy, někde jinde. * *

plagát

Als twee druppels water (1963) 

Velmi zajímavá záležitost už jen z hlediska lokace okupovaného Nizozemí. Bohužel v obsahu je vykecáno skoro vše, snad krom toho co měli herci ráno k snídani. Jedná se o klasický film se záměnami hlavních postav, kdy nad konáním obou hrdinů divák občas překvapeně nadzvedne obočí. U Duckera bych to snad pro jeho mládí a snahu se také zapojit do odboje snad i chápal, ale u Dorbecka je to trochu jiné. A moc nerozumím tomu, proč odbojář nešel vypátrat. Členové SOE byli cvičeni na pár místech v Anglii a jejich shozy a výsadky dělaly tuším jen dvě specializované perutě na tuto činnost vybavené Lysandery a Halifaxy. Mimochodem jeden takový vysazoval naše výsadky nad protektorátem v roce 1942. Je tedy divné, že po válce, kdy už se vědělo kdo přežil, že by o něm nikdo nevěděl. Na stranu byl i chaos a jestli se Dorbeck chvilku nehlásil velení a užíval si poválečných radovánek ve stylu závěrečných minut každého filmu s agentem 007, pak se nedivím, že měl Ducker velké trable. Dávám za 4 vyvolaná okénka filmu z fotoaparátu Leica. * * * *