Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dokumentárny
  • Dobrodružný

Recenzie (3 938)

plagát

Co je vám, doktore? (1984) 

Tohle mělo všechno. Perfektní mix komedie a drama o nástupu krize středního věku ve víru čím dál více nastupující kybernetiky a snaze tomu všemu nějak uniknout. Když je splín, hlásí se navíc nostalgie, hlavně v časech kdy se Bohouš Burda čím dál více odcizuje emancipované manželce. A tak vzpomíná na dětství a na časy, kdy se sice žilo tvrdě, ale mnohem klidněji. Jak sám říká - moje máma prala v neckách, ale času na nás měla i tak mnohem více než dnes má na mně manželka co pere v pračce. Není naštěstí sám, kdo se v tom chaosu moderního světa, který jiným vyhovuje tak trochu ztratil... Ačkoliv obklopeni lidským pulzujícícm sídlištěm, cítí se tito ztracenci velmi osamělí. Naštěstí Bohouš najde spřízněnou duši, která má pochopení nejen pro jeho povahu, ale i nahlížení na čím dál zmatenější a jemu se vzdalující svět.  --- Musíme si uvědomit v jaké době se film natáčel. Staré, mnohdy několik set let vlhké roubené chaloupky ustupovaly novým chatám nebo šumperákům a jejich modernějším verzím , mnohde se bouraly celé historické čtvrti aby se udělalo místo panelákům. Průmysl vyrábějící často neupotřebitelné a nikde nechtěné věci nehleděl na ekologii a tak u každého závodu nebo i JZD tikala časovaná puma v podobě skládek či kontaminované půdy, nehledě na čmoudy se sírou a popílkem co chrlily na naše lesy komíny fabrik. Zdálo se, že nemůže být hůře a téma ekologie začalo být velmi často zmiňováno už i na stranických schůzích. Pád režimu, alespoň tohle zastavil nicméně nástup kapitalismu a čím dál rychlejší zavádění počítačů a internetu do našich životů nebylo nám myslím jen ku prospěchu. Národ začal hloupnout, konzumovat, bavit se až k smrti. Ačkoliv jsme všichni vzájemně propojeni sociálními sítěmi, e-maily atd... leckdo se cítí osamělejší než dřív. Ne každému totiž vyhovuje (zejména těm starším) místo návštěvy nebo zavolání krátká zpráva přes třeba whatsapp - jak se máš? A tak leckoho dnes včetně mne tak skutečně dokáže vrátit k normálu jen vypnutý mobil, šumící les bez wifiny s nějakou opuštěnou chatkou či jen s oblohou nad korunami smolou vonících borovic. To je ta jediná pravá nabíječka našich z civilizace vyhořelých baterií. Ten únik. Návrat někam zpátky kam jsme patřili, ale z čeho jsme vývojem vpřed vypadli... Nebudu tu lhát, i já se pak zase rád po čase vrátím, dám si horkou vanu a přečtu na mobilu zprávy. Přesto si říkám co by bylo tu možnost vypadnout do přírody nemít ?  Toto téma se ve filmech objevuje zas a znovu, vzpomeňme třeba na Vorlovu Cestu z města i s jejími pokračováními. Dávám za 5 řezů Orient z Vitany. * * * * *

plagát

Boží vojáci: Obléhání Malty (2020) (TV film) 

Velmi pěkný dokument. Trošku jej pravda sráží ty rekonstruované pasáže, kdy komentátor popisuje dle dobových pramenů lítou bitvu o tu a tu pevnost a na obrazovce proti sobě stojí dvě skupinky historických šermířů v dobovém oblečení a bojují spolu. Bohužel je jich v každé skupoince po deseti...  Samozřejmě pro jakousi představu to stačí. Ale působilo to dost lacině. Z hlediska historického tomu ale není co vytknout. Je trochu paradoxem, že rytíři, králové a nakonec i Habsburkové věnovali neskutečné úsilí a své životy k udržení Turka od bran Evropy a dnes je to náš spojenec v NATO. Spojenec s nevypočitatelným vůdcem, jehož spojenectvím si myslím nemůže být jist naprosto nikdo. * * * *

plagát

Bombardér Lancaster (2021) (TV film) 

Tak zase jednou první! :-) Tento dokument, který vznikl k osmdesátým narozeninám těžkého britského bombardéru Avro Lancaster by neměl vynechat žádný letecký fanda. Lancaster je legenda jako třeba Spitfire, Mosquito, nebo Hurricane. Dokumentů už o nich bylo natořeno bezpočet, přesto i zde se krom notoricky známých faktů a pevně daných dat slavných náletů divák občas dozví něco nového. Lancastery patří k mým nejoblíbenějším letounům a patří do té nevelké bratrské skupiny těžkých čtyřmotoráků jako byly Halifaxy, Stirlingy a americké Létající pevnosti  B-17 a Liberátory B24. Letounů, které zlomily nacistické říši a jejímu průmyslu strategickým bombardováním páteř. Já sám jsem společenský tvor a týmový hráč a snad proto mne právě vždy více přitahovalo to bratrství a pospolitost osádky uprostřed obrovského válečného stroje, oproti individuálnímu létání s odpovědností jen sám za sebe u veřejností více ctěnějších stíhačů.  Všichni ti kluci z bomber crew jsou neskuteční hrdinové a já naprosto odmítám přiblblé názory některých soudobých historiků, kteří tvrdí, že to byli vlastně vzdušní teroristé zabíjející ubohé nevinné Němce. Na druhou světovou válku je třeba se dívat optikou třicátých a čtyřicátých let. Ne růžovými brýlemi duhového dneška. Tehdy se bojovalo o přežití. Doslova. Válku vždy může vyhrát jen jeden. V tomto případě bohudík pro civilizovaný svět vyhrála napadená Evropa, která se spojila proti teroru, útlaku, vraždění a vyhlazování celých národů. Bohudíky ! A RAF s jejími Lancastery a statečnými osádkami mladých kluků za to nezbývá než sakra říci  - děkujeme, nikdy vám to nezapomeneme ! Dávám za 5 Tallboyů ! * * * * *

plagát

Čestné kolo (1973) (TV film) 

Velmi zvláštní film o nějž jsem opět čirou náhodou doslova zakopl díky Rudovi Jelínkovi. Tohohle herce mám rád a mé první setkání s ním bylo tuším v Majoru Zemanovi. Vždycky na mne působil uhlazeně ale jako taková skrytá síla. Ideální herec pro akčnější filmy. Ovšem zase se to nesmělo přepísknout jako třeba v Mravenci nesou smrt, kde si zahrál dávno před Brutální Nikitou českého Viktora čističe :-). Zde nahlédneme pod pokličku příprav na Závod míru a zůčastníme se i samotného závodu. Závod sám je jen jakousi omáčkou kolem nasazených jezdců, kteří zastupují na závodě ČSSR. Nejde tedy o klasický sportovní film, kde sledujeme  boj hrdiny ve snaze získat zlato. Na svojí dobu film ukazuje různé intriky a přístup k závodníkům od vedení teamu se stranický dohledem. Jde o to jediné. Vyhrát. Vyčerpání, nebo zdravotní íproblémy musí jít stranou. Prohra by se také dala vysvětlit jako nepřátelský postoj závodníka k idee závodu a to by mohlo mít dalekosáhlé důsledky! Film je vlastně o tom, že říci - já už opravdu nemůžu, je v tomto případě o velké osobní odvaze. Je to vzpoura proti ideové mašinerii, která absolutně nezohledňuje člověka a jde jí jen o jediné - zvítězit. Paradoxně se ale na člověka odvolává a bez něj by nemohla existovat. Sice se ke konci hodně mluvilo a méně hrálo, přesto to bylo opět docela zajímavé drama z časů o kterých se všeobecně míní, že v nich byly točeny jen samé hrůzy bez myšlenek. Jasně, závody jsou o tom vyhrát. Ale za jakou cenu? Zničení sportovce nejen zdravotně, ale i pak i doma společensky? Ve filmu mne zaujala docela povedená hudba Štěpána Koníčka, který je také matadorem československé filmové hudby.  Pěkný komentář napsal uživatel Saxos!  Dávám za 3 nové galusky. * * * --- Tak doplněno 27.6.2022. A zvedám na plný počet hvězd za tu odvahu tohle natočit. Film totiž vypráví o skutečné závodníkovi , který se jmenoval Jan Veselý. Klíčový závod se skutečně odehrál v roce 1957 a on ač byl několikanásobným vítězem dřívějších závodů tentokráte nechtěl jet. Ale funkcionáři jej donutili a ukecali. Už první část závodu měl problémy, ale vedení to okecalo technickými problémy s kolem což se objeví i ve filmu. Měl velké bolesti zad, ale souhlasil. Ze závodu nakonec s kolegou z mužstva, kterého trápily křečové žíly odstoupil. V tu chvíli se na něj vedení začalo dívat jako na póvl. Přestali mu říkat Honzo, byl to jen soudruh. Východoněmecký reprezentant Schur se jej zastával a nechápal postoje našeho vedení. I to ve filmu zazní! Nakonec po návratu dostal tento velký závodník dvouletý distanc a musel vrátit tituly. Buď rád, že tě neupálili, říkal mu prý Zátopek. --- V kontextu těchto znalostí získává film zcela jiný důraz. I tvůrčí tým získává náhle na vážnosti, když si dovolil jen 5 let po bratrské okupaci natočit cosi co kritizovalo vedení země se stranou v čele.  A samozřejmě nelze opomenout ani předlohu v podobě dvou  povídek  Oty Pavla, inspirované skutečnými osudy předních československých cyklistů, Jana Veselého a Jana Kubra. * * * * *

plagát

Rytíř (1975) (TV film) 

,,To jen v pohádkách si hrdina může vybrat mezi dobrem a zlem! ''   ---- Paní Poledňáková docela překvapila. Na tohle jsem narazil náhodou a nikdy by mne nenapadlo, že by režírovala protekrorátní drama. A byl jsem docela mile překvapen i zápletkou. Ráž s Cupákem vedou velmi zajímavé dialogy, které v příšeří protektorátu, kdy na Hradě vlála vlajka s hákovým křížem a nopvý protekor začal dělat v našem odboji pověstný skutečný německý ordung ve svých dojsmyslech získávají nebývalou vážnost. Byla tu vidět i jakási snaha o ztvárnění dobového prostředí, bohužel ale jen u exteriérů, kostýmů a ženských účesů. Chlapi mají klasické přehazovačky a účesy na pěšinku, dle mody sedmdesátek ve kterých se to točilo. Samozřejmě je film i lehounce tendenčně zabarvem. Odbojová buňka je komunistická a a očekává se příchod Rudé armády. Do toho ale pobavila epizodka s vyvrknutým kotníkem a Preissovou hláškou - oni jsou z jiného klubu! :-). Oni! :-). A taky že byli. Ale nespadli z Měsíce, ale vyskočili z Halifaxu. Mimochodem v reálu naopak komunisti tvrdě protestovali proti možnosti atentátu na Heydricha... Bohužel film je místy až moc dramatick. Tím myslím statické obrazy, třeba na popravčí zeď a Rážovi recitace podbarvené vážnou hudbou... Taková jakoby  hraná hodinu trvající Nedělní chvilka poesie. Nicméně jsem rád, že jsem to viděl. Je to další kamínek do mozaiky nermalizační kinematografie, která v tomto případě nepůsobila hloupě a nabízela hlubší myšlenku. Film hodně podržely herecké výkony našich herckých elit a mlaďounká Jana Preissová byla velmi roztomilá. Ta myšlenka filmu je aplikovatelná na jakoukoliv dobu nesvobody. Možná si páni komančové ani nevšimli, že pod rouškou protektorátního příběhu o odboji a pevných osobních morálních postojích hlavního hrdiny se divákovi podařilo propašovat jisté poselství týkající se však nikoliv nacismu, ale komunismu...  Těžko říci, ale pokud to tak bylo, tak za tu rafinovast tleskám. Ještě dodám, že film je v barvě, obrázky ve zdejší galerii matou. Dávám za 3 stránky rukopisu. * * *

plagát

Pí a jeho život (2012) 

Dlouho... Už hodně douhooooo mne žádný film tak nedostal jako tahle záležitost. Je to zvláštní, protože u řady příhod hlavního hrdiny jsem měl jakési  deja-vu. Samozřejmě přítomnost druhého pasažéra byla naprosto vyjímečná oproti jiným příběhům o trosečnících. Ale všechna ta úžasná setkání uprostřed Pacifiku jsem už prožil s jinými hrdiny mnohem dříve v knihách. Jednak to byla mimo jiné autobiografie Roberta Dougalsona - Přežili jsme v Pacifiku a pak nejedno vyprávění zachráněných amerických letců, kteří během druhé světové války nouzově přistáli se svými zmrzačenými letouny do tyrkysových vod tohoto oceánu. Většina z nich vyprávěla neuvěřitelné příběhy o setkáních s tamní faunou, příběhy plné strádání když došly zásoby nouzové výbavy člunu  i strachu v hurikánech a divokých mořských bouřích. Byly to ale i příběhy o setkání s Bohem v pásmu tišin, kdy moře rovné jako zrcadlo splynulo s oblohou v jeden celek. A uprostřed té Boží náruče malé nic, človíček v chatrné bárce spálený sluncem, žíznící, blouznící... V té chvíli dotyční většinou začali věřit v Boha a získali jakousi podivnou vůli přežít, bez níž by zmizeli beze stopy jako miliony jiných trosečníků... Jistě, chtělo to mít zcela určitě pořádnou dávku štěstí. Bez toho to nejde nikdy. O takovém setkání píše ve své knize ,,Nezlomný" letec L. Zamperini, který se zřítil se svým Liberatorem B24 do vln Pacifiku během války a který v záchranném člunu strávil 47 dní v záchranném člunu než byl vyloven Japonci. A byl o tom natočen i film Unbroken. Čekat tedy může divák ledacos, přesto vám ale vizuál tohohle skvostu vyrazí doslova dech. Kamera, zpracování, jednotlivé obrazy... Dokonalost. A k tomu  neuvěřitelně nádherný soundtrack z pera Mychaela Danny. Herecké výkony taktéž úžasné... A ten závěr s předložením alternativního vysvětlení příbehu po němž vám začne hučet v hlavě... Jako bych sledoval Faunův labyrint z druhé strany světa... Jen jedno doporučení bych si dovolil. nekoukejte na to s nejmenšími. Tohle opravdu není film pro ně. Nejen, že ho nepochopí, ale je tam i pár drsných momentů. Bohužel nezbytně nutných a je dobře, ža tam jsou. Tohle byl skvost, který doporučuji vidět! Dávám za 5 surikat. * * * * *

plagát

Top Gun: Maverick (2022) 

Možná si i přes záplavy hvězd nejste jisti zda na nový Topgun jít do kina nebo ne. Vypracoval jsem vám pro lepší rozhodování  jednoduchý test. Za každou odpověď - ano -  si dejte jeden bod. V závěru body sečtěte a já vám Váš výsledek vyhodnotím a návštěvu případně doporučím. Tak mužeme začít? Super! Jdeme na to! Topgun 2022 test právě začíná. 1) Máte rádi Toma Cruise? 2) Stíhačka je letadlo většinou špičaté, většinou vojenské? 3) Dojímají vás americké armádní funusy s čestnou salvou, večerkou na trubku a skládáním vlajky? 4) Ještě stále pláčete při náhodné vzpomínce na Maverickova parťáka, který zahynul při katapultáži? 5) Máte rádi letní americké západy slunce s oranžovou oblohou? 6) Sbírali jste céčka? 7) Měli jste doma jednoho či více mončičáků? A poslední otázka - 8) letadla se kterými Maverick bojoval v osmdesátkách byly ruské Migy? --- Tak máte to? Tak kolik máte? 8? Fakt jo? Tak to blahopřeji, a doporučuji návštěvu kina! Podle mně dáte filmu 100%! Ne, 148%! Tak moc je super! ----- Jen tak si lze asi vysvětlit k dnešku 91% a ty superlativy typu: Nejlepší film na světě! 10 Gé mně drželo celou dobu v sedadle, nebo celý film jsem dojetím proplakala... Eh... Podle mne je nový Maverick něco jako nabídka ,,retro" sortimentu v rámci retro týdne v Lidlu. Doslova. Koupíte si tam v socialistických obalech (a to často ještě ne zcela dle originálních předloh) třeba gulášovou polévku. A emoce jedou. Ty jo, ten obal, no jo, to je jak za socíku... Úplně zapomenete, že socík sám, byla celkem šílená kapitola sama pro sebe. To zlé je pryč a vy jen dojatě vzpomínáte třeba na nějaký čundr, výlet s dnes už nežijícími příbuznými či studentská léta na koleji. Tak to prostě jak člověk stárne je. I na obyčejné, průměrné věci, pokud si je později vybavuje  má docela hezké vzpomínky. Jenže je to jen ten rádoby starý obal, uvnitř je zcela nový výrobek, byť podobné chuti. Výrobek, který se ale lépe prodává v tom retro obalu. Maverick je taková socialistická gulášovka, ale samozřejmě s americkými klasickými ingrediencemi svého žánru. I u něj se tvůrci spoléhají na vaše vzpomínky. Já ho poprvé viděl u sousedů na videu a tenkrát jsem byl samozřejmě z filmu paf. Vidět tehdy něco u nás takového v ČST bylo naprosto nemožné. V devadesátkách jsem si díky tomu při první návštěvě kapitalistické ciziny koupil za opravdu moc a moc peněz plastikový model F-14 od Academy...  A na tuhle retro vlnu film hraje. Počítá s tím, že tehdy jste tu americkou gulášovku ochutnali, že si to pamatujete a dělá vše pro to aby diváka na původní film co nejvíce odkazoval. Hudbou, fotkami, starými jmény, Porschem 911... Z hlediska scénáře je příběh naprostou recyklací původního filmu bez jakéhokoliv nápadu jen s tím s rozdílem, že starej mazák Maverick teď školí mladé piloty. Žádná originální zápletka, nic. Už tam jen chybělo aby na starý kolena kempoval někde ve srubu na samotě v divočině a přiletěl tam k němu armádní vrtulník s nějakým generálem který by jej překecával,   že prezident USA potřebuje s něčím pomoci kapitáne Mavericku... Jste naše jediná naděje USA. - Však to známe z jiných kousků :-). Co je cílem školení elitních stíhačů ale zajíců? Samozřejmě letecký úder. Jedna nepřátelská země s jednou nepřátelskou aktivitou - jadernou pochopitelně. Film má sice rozpočet, který by ufinancoval celoroční chod nejedné africké zemičky, ale kucí scénáristé neměli koule té zemi dát jméno. Je to prostě jen něpřátelská země! :-). Asi by bylo náročné ustát diplomatickou roztržku třeba se Severní Koreou, nebo Turkmenistánem.... :-) Samozřejmě její vzdušné nepřátelské síly (jak jinak) mají na křídlech jako výsostné znaky podivná kolečka, zjevně nepřátelská. U nového Topgunu jsem se těšil na nová letadla v moderní akci, moderně natočená. Pořádnou mlatu na obloze. Doba pokročila, čas odvál krásné Tomcaty a americké námořnictvo dnes používá jako palubní stíhače převážně Hornety různých verzí. Už není doba studené války, nedostupné Migy nemusí hrát na černo natřené americké F5 s rudými hvězdami (Za Regana filmaři alespoň koule měli) . Letadel jsou dneska všude mraky a když chybí, jsou tu nadupaný písíčka a grafické orgie. Leckdy dnes nepoznáte už animaci od reálné mašiny. Pravda, letadel si ve filmu člověk užije dost, leč nesmí nad jejich létáním a tím co se na obloze děje, vůbec přemýšlet. Což je také hlavní myšlenka, kterou Maverick vštěpuje zajícům a podvědomě zřejmě i divákovi. Co se týče reálnosti a logiky a film plynule navazuje na pohádku o  Perníkové chaloupce... Tom Cruise hrál fajn, vypadá celkem dobře na svůj věk, jeden by až záviděl. Jennifer je pořád nádherná a i když je to ve svých 51 letech vlastně už taky taková F14, mohla ještě ve filmu předvést nejeden afterburner...  Mohla, ale nepředvedla. Nu co k této americké gulášovce dodat závěrem. Chuť to mělo lehce po té původní, to jo. První polovina docela ušla, ten test byl super i ten vtipnej příchod do hospůdky. Výcvik ještě dejme tomu, ale ta závěrečná mise proti nepřátelské zemi... Eh... Taky mi to rvalo kule a chtělo se mi brečet... . Ty roje protileteckých raket a ty F18 se tím proplétající jak létající pevnost B17 flakem někde nad Berlínem... Výbuchy raket těsně za prdelema stíhaček a nic, protě bytelný americký výrobky z kalený oceli!  No a ten závěr kdy všichni tleskali všem... Jeden knír nezůstal suchý!  Bože...  Jedno je jisté. Dokud mají USA Mavericka, Čína ani Rus na ně nezaútočí. Ten by jim sundal narušitele i na rogalu. --- Kdo mne zná, ví že mám moc rád letecké filmy. Válečné preferuji. Takže je jisto, že jsem se na tohle těšil. Bohužel po odchodu z kina převládá těžké zklamání a údiv nad zdejším hodnocením. To jsme fakt všichni viděli to samé? Ten stejný film ? Dal bych za 4 hvězdy, ale ať je to tu objektivně zprůměrováno, nakonec dávám jen za 3 otočky v oudolí při rychlosti jednoho Macha,  bez Šebestový. * * *

plagát

Oltre il guado (2013) 

Filmový žánr horor jsem u sebe považoval už za uzavřenou kapitolu. Bylo to něco, čemu jsem v rámci možností a dostupnosti filmů na VHS rád docela holdoval, ale co s mým přibývajícím věkem pro mne začalo ztrácet kouzlo. Prostě jsem se u toho nějak odnaučil bát a většina hororů mi dokonce přišla tupých a debilních. Vždycky jsem preferoval ty pocitové, kdy člověk má strach spíše utvářený vlastní rozdivočelou fantazií, než když po obrazovce běhá kostlivec se sekerou a skučí... Posledně jsem si dokonce řekl, že už na horory nebudu koukat. Je mraky filmů co stojí za vidění, tak proč koukat na něco kde třeba někdo běhá vyděšený v temným baráku a nenapadne si ho ani rozsvítit.. :-). Páč je to tak hustější asi..  Dneska jsem opravdu nazdařbůh sáhl do své databáze a netuše do čeho jdu si pustil tuhle italskou laskominu. Začátek vypadal na slušný survival, ta rozvodněná řeka nevěstila nic dobrého ani časný návrat... Ovšem to co se dělo pak... Už hoooodně dlouho jsem u filmu neměl tolik nepříjemných pocitů jako tady. Obdivuji odvahu hlavního hrdiny, protože já bych tam nepáchl a i kdybych měl karavan utopit nebo s ním sjet řeku, mazal bych odtamtud co by to šlo... Souhlasím s kamarádem Malarkeyem, byly chvíle, kdy jsem civěl na obraz a cítil regulérní strach... Konec to pravda krapátko shodil, ale i tak doporučuji tuhle vytuněnou taliánskou variaci na Blair witch  v nějaký sychravý den si pustit někde na samotě na chatě. Garantují vám, že na záchod ven do mokrého lesa nepůjdete. Buď to vydržíte do slunka východu a nebo nepohrdnete nejbližší prázdnou PET flaškou, ideálně tou na stole.  Výborná hudba, výborné lokace, slušná kamera... S radostí zvolávám! Horor žije! Dávám za 4 fotopasti. * * * *

plagát

Stáří není pro sraby (2022) 

Jo, Tomáš Magnusek. To je samostatný žánr. Těžko určit typ jedince, který tento žánr preferuje. Asi jsou to hlavně senioři, ale i já sám mu dávám občas šanci. Sleduji ten jeho urputný boj a snahu natočit alespoň jeden dobrý film. Jeho filmy jsou prostě jiné. Dává v nich prostor menšinám, seniorům, nejednou v nich hrály herecké hvězdy na něž se málem už skoro zapomnělo a které ostatní tvůrci již raději obchází obloukem. Jeho filmy jsou plné PP, ale kupodivu u něj jsem to ochoten překusovat, protože je mi jasné, že jinak by na tento typ filmů asi nesehnal peníze. Herecké výkony většinou zvláštně oscilují a dost často je tam velký kontrast mezi  herectvím herců - vceteránů a komparzu, který je často v křeči při říkání jediné věty. A vzhledem ke stáří některých herců i to jejich samotné hraní je někdy na hraně... Filmů s podobným námětem jako je tento už byla natočena hromada. Oprostěme se od opravdu leckdy ochotnických hereckých výkonů, jednoduchého humoru a místy šíleného scénáře. Sama osa příběhu o partě důchodců, přátel, kteří si chtějí ještě jednou naposledy vyrazit a splnit si své sny dříve než z nich budou ležáci nebo dokonce jen rozemletý popel v urnách byla docela ok. Během cesty samozřejmě vzpomínají na mládí, dávné veselé historky i křivdy. Bohužel zde zase Magnusek srážímyšlenku zpracováním. Ač se flasbacky odehrávají zřejmě mezi šedesátými a sedmdesátými lety, nepoznáte to. Herci mají soudobé účesy a ani oblečení nebylo ani náznakem dobové. Kdyby tam alespoň hodil nějaký vintage filtr... Flashbacky byly většinou děsivé a hned ten první ze skokanského můstku bych dokonce nedoporučil slabým povahám. Potěšila účast pana Freje, toho jsem měl jako herce vždy rád. Kdyby film skončil po rozhovoru Freje s Krampolem, mohlo to mít větší grády. Takhle to celé podivně vyšumnělo kamsi do trpana, obzvláště ten kinedryl mne dostal...  Takže Magnusku, zase ne. Ale abych nebyl pes, nějakou tu hvězdičku dán, protože tady alespoň vidím zuřivou neutuchající snahu točit o opomíjených tématech, byť za ideou to zpracování těžce pokulhává... Takže za dvě přání. * *

plagát

Prvá krava (2019) 

,,Tohle je země hojnosti, to vám říkám! V této zemi vidím něco , co jsem jinde neviděl. Všude je to dotčené, ale tady je to ještě nedotčené. Víc bezejmenných míst, než si dokážete představit.  Historie sem ještě nepřišla. Je na cestě, ale tentokráte jsme tu dřív. Možná na ni budeme tentokráte připraveni. Může se psát podle našich pravidel... ''. --- Tak s takovouto představou, pravda mnohdy asi mnohem primitivnější hledalo v Americe svůj sen miliony lidí. Tento příběh se odehrává v devatenáctém století v podzimním Oregonu pod britskou správou. Území kde se náš příběh odehrává spadá pod pravomoc pevnosti velitele Factora (Toby Jones). Lesy jsou plné zbytků původních domorodách obyvatel, lovců, zlatokopů a stopařů. Jeden si nemůže být při setkání s druhým uprostřed divočiny, která je drsná sama o sobě nikdy jist ničím. Dobrosrdečný Cookie má kliku a  spřátelí se s podnikavým a světem protřelým Číňanem. Jeden umí péci a druhý má talent pro obchod. A tak spolu se pustí do nebezpečného podniku, který jim má vydělat na cestu z divokých podzimních lesů někam blíže civilizaci, kde by mohli naplno uplatnit co umí. Já tyhle koloniální záležitosti miluju. Je neskutečné v jak drsných podmínkách ti první osadníci tam žili. Tu špinaví smradlaví chlapi tam začali psát dějiny...   I když Factor bydlí ve skutečném domě a ne nějaké kůče stlučené z pken jako sotatní, i on ač má na sobě luxusní šat jej má flekatý a brodí se před domem bahnem rozmoklého Oregonu. Trochu se divím, že kravku nechali uvázanou jen tak u stromu. Severoamerické lesy, to je co se týče predátorů několik druhů medvědů, vlci, rosomáci, kojoti, pumy... Zkrátka taková stračena uvázaná u stromu tam byla jak pozvánka do cukrárny. Moc se mi líbilo to kamarádství těch dvou, kteří jakoby do tohoto světa ani nepatřili. Obzvláčtě když byly momenty a někdy i pádné aby každý jendal sám za sebe. First Cow bych přirovnal k Deadmanovi. Pomalostí, způsobem vyprávění i závěrem, který chtě nechtě začnete tušit. Tohle bylo skvělé a dávám za 5 koblížků potřených medem! Ty jo umíte si představit co to tam muselo bejt? Když ti chlapi zvyklí jen na opečené veverky, vařené fazole a ryby sem tam s nějkou plackou najednou okusili dozlatova osmažený nadýchaný sladký koblížek? To musel být pro chuťové pohárky naprostý šok. Atomovka v hubě! :-). A přitom koblížky jsou opravdu na přípravu tak jednoduché! * * * * *

Reklama

Reklama