Big Bear

Musím se přiznat, že jsem od tohoto dokumentu čekal víc. Na veselý hlas Jirky Macháčka jsem si chvilku dokonce musel zvykat, přeci jen tenhle frontman Migu 21 (nejen) přírodopisné dokumenty nedabuje příliš často, vlastně vůbec. Ti co mají k Praze a Pražákům averzi by na film snad ani raději neměli koukat, protože se z něj v podstatě dozví, že pro přírodovědce je Praha tím, čím byly pro Darwina Galapágy :-). A zatímco za Prahou rostou jen lány řepky v níž žijí akorát tak hraboši, Praha kypí životem a divokou zvěří. Záběry jsou hezké, zejméne útok Amazonek mi připomněl skvělou Válku termitů, ale jinak to byl jen takový hezký dokument o zviřátkách ve městě. Holt my co jsme odchovaní Sirem Attenboroughem už hzned tak něco s otevřenými ústy údivem neschroupneme. Je to podobné jako kdyby fanda Top Gearu koukal na Auto Moto Revue. Dávám za tři bukvice a doporučuji na to koukat s dětmi, na to je to ideální!  * * *

Tak si tak čtu místní recenze a musím se usmívat. Jasně, každému se líbí něco jiného a na svůj názor a hodnocení má každý své právo. Konec konců, proto tu my co tu píšeme komenty jsme. Ale přeci jen se podivuji. To tam ti co se nudili měli málo výbuchů, mrtvých, střelby'? Okořenil by to třeba hořící cisternový vlak nebo divoké honičky Londýnem v autech? Ohnivý hřib nad  Londýnským Towerem? Pokud tohle čekáte, tak asi jděte na Netflixu o film dál. Ale pokud máte rádi starou školu, vytříbené dialogy a opravdu skvostné herecké výkony, pak si tuhle politicko špionážní lahůdku rozhodně nenechte ujít. Herecké obsazení je tu naprosto skvostné! Nighy, Weisz, Gambon, Fiennes... Bože to je prostě těžká kavalérie těch nejlepších jmen a mých osobních nejoblíbenějších britských herců.  A k tomu všemu ta nádherná british angličtina. Obsah tu nebudu moc rozebírat, to se musí vidět. Uvědomil jsem si, že zde je to snad poprvé co jsem Ewena Bremnera viděl hrát pěknou civilní roli a že nenalíčen a moderně oblečen vypadá jako solidní chlapík :-). Člověk ho zná většinou v rolích různých pošahanců... Musím říci, že ač nalákán na velká jména, moc jsem od filmu nečekal. Jen takovou večerní anglickou procházku než půjdu na kutě. Ale tohle mi zatraceně sedlo!  Dávám za 5 tajných zpráv for UK only!   * * * * *

Občas mne opravdu zaujme, jak dokáže nějaký režisér natočit fantastickou historickou záležitost o zemi, která je vším na míle vzdálena krajině jeho původu. Lanthimosovi se to opravdu podařilo a já jen musím uznale pokývat hlavou. Film nás přivádí na dvůr anglické královny Anny Stuartovny (1665 - 1714). Tato královna to opravdu neměla lehké.  Zřejmě díky tomu, že její manžel byl nakažen syfilisem, zemřelo jí všech jejích 17 dětí, do toho válčila se Španěli, tradičně s Francouzi a doma krotila nesváry mezi politickými frakcemi toryů a whighů. Je tedy nasnadě, že potřebovala spřízněnou duši. Historicky se ví, že jí byla Sarah Churchill vévodkyně z Marlborough (Rachel Weisz) a posléze Abigail Masham (Emma Stone).  Ta po svém příchodu ke dvoru záhy nahradila vlivnou vévodkyni a stala se důvěrnicí královny. Jestli byla Anna lesbička, o tom vedou historici dodnes spory. Jejich důvěrná korespondence se Sarah sdělující si vzájemnou náklonnost nijak nevybočuje z tehdejšího způsobu psaní takovýchto dopisů. Film nás uvádí do děje ve chvíli,  kdy Abigail bývalá lady, která přišla o šlechtický stav i čest díky otci, který prohrál majetek v hazardních hrách přichází na dvůr královny. Jako její sestřenka, žádá vlivnou vévodkyni o pomoc z její svízelné situace. Sarah ji přijme, ale na velmi podřadný post mezi chasu. Z pomocné v kuchyni se díky své inteligenci i sledování okolí a věcí co se na dvoře dějí dostává Abigail stále blíže královně. Vévodkyně Sarah to pozoruje, nicméně když si uvědomí skutečnou nebezpečnost sestřenky jež na první pohled budí dojem křehké dobrosrdečné dívky, je již v podstatě pozdě. Film rozhodně není komedií. Je to zcela jasné historické drama o mocenských intrikách na anglickém dvoře. Už dlouho jsem neviděl film s takhle skvostnou výpravou. Anglické baroko na vás z obrazovky doslova šlíchá. Ty exteriéry i interiéry byly naprosto úžasné o kostýmech nemluvě. Kamera mi zprvu štvala při těch panoramatických záběrech, kdy rohy obrazu byly zdeformovány, ale zvybkl jsem a posléze jsem ji naopak užíval při těch dlouhých průjezdech spojovacími chodbami zámku. Je pravdou, že od skvěle vystavěného napětí ke konci film lehounce ztrácí dech. I tak jsem si ho ale opravdu užil a stojí rozhodně za vidění. Pouštím z klece 4 ušáky! * * * *

Tak to bylo drsné. Starou dobrou Anglii, kolébku moderní demokracie mám rád. Tedy tu opravdu starou dobrou. Ne ten chalífát, ve který se ostrov rodí dnes. V příběhu sledujeme téměř dokonalou Hlavu 22 z reálného života. Danielem Blakem by se snadno mohl stát každý z nás. Zatímco některé skupiny obyvatelstva (u nás) celé dekády profitují z dávkového a podpůrného sociálního systému (a vyznají se v něm mnohdy více než samotní úředníci), běžný smrtelník může velmi snadno v nouzi narazit na neprůstřelnou byrokratickou mašinérii, kdy jeden úřad vám něco slíbí, ale až když přinesete potvrzení od jiného úřadu. Ten by vám ho vydal, ale potřebuje potvrzení od úřadu u kterého jste byli poprvé! Ten se s vámi ale bude bavit až když přinesete potvrzení od toho druhého. Pohádka o slepičce akohoutkovi tak získává až smutně hororový rozměr... To oč nejčastěji nešťastník žádá jsou samozřejmě peníze. A zatímco stát si z něj udělal ping pongový míček, dodavatel plynu, elektřiny a pronajímatel bytu či banka nemají zájem poslouchat něčí trable. Plať nebo se sbal. Takže začíná dotyčnému existenční peklo a to se ještě třeba léčí zrovna po infarktu a má lékařem nařízený klid a hlavně se nerozčilovat... Jsem si jist, že v Anglii je ten byrokratický aparát a systém dávek ještě rozrostlejší a ještě neúprosnější vůči těm, jimž by měl pomáhat, sloužit a pro něž byl vlastně zřízen. Jistě se najde kupa těch, co na systému parazitují a profitují z něj neoprávněně. Ty je samozřejmě nutno ihned identifikovat a odstřihnout už při podávání prvotní žádosti na úřad. Ale pak je zde spousta těch, kteří opravdu potřebují pomoc, ale stát se k nim chová jako ke zlodějům. Při tom dokud mohli a odváděli daně, stát si bral bez poděkování všemi deseti... Měl jsem takovou neblahou předtuchu jak film skončí a přiznávám, že titulky jsem sledoval se zachmuřelým výrazem a trochu i vztekem. Sice jsem se chlácholil, že to byl jen film, ale je mi jasné, že takových Danielů je tam venku hromada. A při tom mají ty neskutečné koule neskuhrat, hrdě nést své břímě se vztyčenou hlavou a ještě při tom pomáhat opuštěným Kate s dětmi. Ta postava Daniela Blake mi byla neskutečně sympatická a byla skvěle uvěřitelná. Dave Johns to sehrál skvěle. Navíc to celé bylo takové echt british jak mám rád, včetně angliny. Skvěle natočeno! Dávám za 4 páry bot dovezených z Číny. * * * *

Je smutné, že pomyslné spravení chuti mi musí prokázat až takováhle drsná záležitost. Už dlouho jsem z našich luhů a hájů neviděl co se týče stříbrného plátna vzejít něco kloudného. Tancuj Matyldo sice zprvu vypadalo jako pilot k Přišla v noci, ale já dobře věděl, že tady se půjde hlouběji a až na dřeň. Říkám to pořád, ať to byla Matka příroda či Bůh kdo nás stvořili, stáří se jim sakra nepovedlo. Z inteligentních soběstačných lidí se náhle stávají na cizí pomoc odkázané bytosti, mnohdy ještě prolezlé chorobami, s bolestmi atd... Prostě hrůza. A tak si někdy říkám, jetli by nebylo v nějakém rozumném věku, kdy člověk ještě o sobě ví dostat prostě tam od shora flakem na kabinu a mít to hned za sebou. Jestli mne něco opravdu děsí tak je to dlouhá a pomalá smrt někde ve špitále, kde člověka lékařská věda a přístroje dokáží udržovat v chodu prakticky jakkoliv dlouho, pokud to nezabalí jeho mozek. Jak skončili naše prababičky a pradědové nebo babičky a dědové si moc většinou nepamatujeme.  Ale konec svých rodičů zažije každý z nás. A každý se k jejich péči v jejich posledním čase bude muset postavit čelem. A být v tom vzorem a inspirací dětem. Náhle přibude další neočekávaná starost, podobně jako to poznal Karel. A momenty, které nikdy neřešil. Tenhle film úžasně zadrnkal na niterní strunu každéhoz nás, kdo ještě má rodiče a tiše v duchu sleduje jak mu zvolna ale nekompromisně  stárnou. Herecké výkony byly naprosto bezchybné, Karel Rodenpodal elitní výkon, stejně tak paní Rázlová a super byl Antonio Šoposki se kterým jsem ještě neměl tu čest - až dnes. Ze Zuzany Kanócz vyrostla nádherná ženská, zrovna nedávno jsem si říkal co tahle herečka vlastně dneska dělá. Vždyť od dob s Pažoutem uteklo už 20 let. Nejedna květinka za tu dobu odkvetla či nakypěla do zeppelínovských rozměrů, ale tahle půvabná kráska tedy ne. Scénář prakticky neměl chybu a i když divák tuší kam to celé spěje, jeho zájem o těžkou situaci u Karla v rodině neupadá. U filmu jsem si uvědomil také zajímavou skutečnost a to, že exekutoři jsou v podobné kůži jako byli dříve kati. I oni vykonávali soudem vynesené rozsudky, byli jen prodlouženou rukou zákona, vykonavatelé. Přesto to byli oni na koho se pohlíželo jako na nečisté a jakési lidské zrůdy z nichž šel strach. Jasně, exekutoři nikoho nečtvrtí, ani nelámou kolem, ale jejich práce je mnohdy stejně krutá a nemilosrdná. Leckdo tu napadá onu katarzi Karla, ale já sám už v životě zažil, že leckdo v mém okolí (a vlastně i já sám) po vážných životních otřesech pootočil kurz svého chování a myšlení mnohdy do směrů na které by dříve ani nepomyslel. Za mne to bylo uvěřitelné už jen kvůli tomu pejsánovi, byť jako milovník psů jsem trpěl.  Dávám za 5 starých fotek z Normandie. * * * * *

Když jsem slyšel Terezu Rambu (brrr já si na to její vdavkem získané příjmení nikdy nezvyknu) kdesi v nějaké talkshow vyprávět o tom, jak teď natáčela humornou sci-fi komedii odkudsi z Moravy o mimozemšťanovi, docela jsem se těšil. Krom skvělého Bodu obnovy jsem už dlouho u nás nic natočeného co by splňovalo žánr sci-fi neviděl. A přitom jsme to uměli skvěle a obzvláště u komedií. Návštěvníci, Zítra ráno vstanu a opařím se čajem atd... No jo, ale to byla jiná doba. Je smutné, že dnes, v době prakticky nekonečných filmařských možností nemůže vzniknout něco kloudného. No abych nechodil dlouho kolem horkých plazmových motorů létajícího talíře... Tohle sice žánr sci-fi splňovalo, tím to ale tak končí. Ani plejáda lidu oblíbených hereckých jmen nemohla nic udělat s tupým scénářem, kdy si divák několikrát povzdechne s útrpným výrazem a řekne si proč? Pár vtipných momentů tam sice je, ale jedná se převážně o hlášky mezi Kikinčukem, Fridrichem, Nohou a Navrátilem ve vesnické hospě u karet. A na to nebylo potřeba mít zápletku s mimozemšťanem...  Nad čím se podivuji, jsou neuvěřitelné možnosti pohybového aparátu Jakuba Prachaře. Protože jestli by na něco tenhle film mohl fungovat, tak jedině jako nějaká reklama na kloubní preparáty :-). Nechápu, jak dokázal ze svých kyčelních jamek při chůzi vytahovat a zase do nich vkládat své femury, a to ještě mimo nahodilé vyklubování horních končetin a vytáčení páteře ve 360 stupních... Tady jsem se jeho kreacím opravdu párkrát usmál a věřím, že u natáčení asi musela být ve štábu prča. Škoda, že se to neneslo v rovině my versus oni jako ve scénce kdy Tereza měla chuť na sex. Takových míst tam mohlo být více místo debilní zápletky s Langošem. Prostě pardon, ale scénář byl neskutečně tupý. Jako kdyby jej psalo děcko ze základky. Dávám za jeden kruh v obilí a nezastírám zklamání! *

Ani člověk, ani vlk... Ani komedie, ani horor... Jak tu může někdo něco psát o napětí? Pravda, když jsem poprvé vobludu spatřil, docela mne zaujala. Ale bylo to hlavně tím, že ji tvůrci ukázali prakticky hned u druhé vraždy, zatímco jindy si to filmaři dávkují až na samotný konce aby se divák také trochu pobavil. První vraždy nějakou potvorou u tohoto druhu filmů jsou většinou lekačky ze stínů, kdy prakticky nikdo nikdy neukáže. Tady šli s vlkodlačí kůží na trh docela rychle, respektive na parkoviště... Já pořád čekám na něco, u čehož bych se zase mohl jednou bát, ale tohle ten potenciál rozhodně nemělo. Aje trochu škoda, že filmová legenda Robert Forster jemuž má být tenhle film poctou si musel svoji předposlední životní i filmovou roli zahrát zrovna v tak (dle mého názoru) nepovedené záležitosti.  Dávám tedy za jedno tělo bez hlavy. *

Vždycky jsem všem říkal jakou já mám kliku, že moje tchýně je hodná. A že se tedy vtipům o tchýních smát nemohu a ani ani je nechci vyprávět. Ale dneska mi opravdu hýbla žlučí a tak jsem se rozhodl si blbou náladu zpříjemnit novou českou komedií. Barku Polákovou mám rád, Lukáše Příkazského také a roadmovie jsou žánrem, který mi baví. Jak zde již padl dávný slogan Mňágy i cesta může být cíl. A zděděný pořádný obytný křižník co chroupe kilometry jak nic je pro takovou cestu ideální. Tady je jím Ford Transit Campervan z konce šedesátek a vlastnit tohoto krasavce by se mi docela líbilo.  Že se na cestách dá zažít lecos nám už předvedl nejeden film na toto téma a pro mně vždycky takovým pratátou těchto komedií je Chevy Chase alias taťka Clark z rodiny Griswaldů. Prázdniny s Broučkem začaly docela slibně, ale s prvním zaskřípáním letitého stroje začal skřípat i scénář. A když jsem pak ve třetině filmu koukal na info, kolik že minut ty neodsejpající prázdniny ještě mají, tušil jsem, že je něco blbě. A že možná společně ani nedojedem do cíle. Ten film totiž ztratí děj a měl jsem dojem, že rejža Matoušek asi někam odjel, ale řekl kameramanovi ať natáčí cokoliv co vidí, že se to pak nějak sestříhají. ,,Toč hlavně děcka a ušáka'' ! No a tak nějak to dopadlo. Protrpět se to dá, ale člověk se nezasmějě a to je u komedie fakt poněkud blbé. Dávám tedy za jedno pesto z medvědího česneku. *

Velmi zajímavá záležitost. Opět jednohubka Martina Grofa, která asi nebude pro každého což se už ukázalo i u Sensation. Tentokráte tu máme sci-fi thriller o cestování časem z komunistických časů do soudobého Londýna. Film je nutno sledovat v bdělém stavu, protože je třeba se na něj soustředit. Pokud si jej pustíte k žehlení nebo večernímu klimbaní na gauči, pak asi obsah nepochopíte. Hned v úvodu mne zaujala snaha ve filmu cizího herce mluvit česky, posléze se ve filmu mluví rusky a ukrajinsky, byť většinově byl v anglické verzi. Jasně, je to nízkorozpočťák, mělo to i pár děr, ale tenhle typ filmů mne docela baví. Filmy o putování časem můžou být úplné debility, ale také mohou diváka naladit na frekveci - co kdyby a myslím si, že se to zde panu Grofovi docela povedlo. Dávám za 3 časové smyčky. * * *

Vejdělek si asi řekl, že natočit další díl taškařic o novodobých aristokratech by mu mohl získat nějaký ten vejdělek a tak vznikla Aristokratka ve varu. Zase tu máme tu známou skupinku již pevně etablovaného  osazenstva zámku Kostka a i když se tentokráte zámkem začnou prohánět lecjací návštěvníci, dokonce jedna práchnivějící serebrita, prozradím, že humor se kolem zdí s freskami a sgrafity neukázal ani jenou. Ten obešel Kostku obloukem a tak divák jen s jistou útrpností sleduje pitvoření se Čermáka jehož mi tu fakt bylo líto a zbytek snad až na skvěle tradičně hrajícího  Pechláta, který umí pobavit evidentně i v naprosté scénáristické nuzotě radši nebudu komentovat. Nehereckým hřebíčkem do rakve této aristokratky je komparz v podobě návštěvníků zámku... Prostě tupé, blbé a místy až trapné. A tak empatický divák v podstatě sleduje s napětím jen to, zda tloustnoucí Marie přijde s Piškulou v konírně o věneček nebo ne a zda si to napíše v zámecké kapli do deníčku.  Ne,  vyzrazovat to nebudu. To erotické dusno si musítě prožít sami.  Od téhle filmové záležitosti jsem moc nečekal, ale říkal jsem si co kdyby... No tak ne. Žádné kdyby nebyly a návštěvu Kostky lze klidně obejít obloukem. Kopu do sebe jednoho paňáka ořechovice, nebo radši celou flanděru. *