Tancuj Matylda

Přišlo mi to trochu jako vykrádání Anthony Hopkinsova Otce, ale tak co mají autoři pořád vymýšlet za novoty, že? Naštěstí jsou postavy pojaté ve své nejednoznačnosti a rozporuplnosti velmi slušně, dá se jim všem věřit, nejsou to jen šablony kapesníčkového filmu. Na druhou stranu se vlastně děje jen to, co čekáme, že se stane, a ono se stane. Naštěstí je to tu trochu napravené tím, že sice otec y syn v podstatě o všechno přijdou, včetně partnerek, ale našli cestu sami k sobě. Jinak ale je to natočené hrozně, televizně, interiérově, všechno v polocelcích nebo polodetailech, celky a exteriéry jsou tady asi jen dva, což u filmu pro kina velmi shazuje dojem. Navíc kameraman měl asi tentokrát Parkinsona, protože ruka se mu klepe neskutečně a v podstatě se skoro nedočkáme jediného solidního zarámování obrazu. Být to čistě televizní produkce, je to nadprůměrný televizní film, ale jako kinofilm jen mírný nadprůměr. (15.04.2024)

V nějaké profi recenzi jsem si přečetl, že dílo srovnatelných kvalit se v ČR natočí jednou za 10 let. Já je tomu filmu neupírám, některých jsem si i vědom. Zároveň jsem si ale vědom toho, že podobně laděných věcí už jsem viděl X, že to na mě působilo klišovitě, že jsem v tom nacházel lapsy (získat zpět byt darovaný mentálně nemocnou paní by pro doktora práv neměl být nejmenší problém, stejně tak by pro solventního člověka neměl být problém sehnat pro nemocnou matku ústavní péči), že mi to přišlo poměrně nezajímavý, málo uvěřitelný, zdlouhavý a celkem laciný. Navíc mám velice nerad exekutory a na poctivé NEVĚŘÍM (!!!). Zkrátka mě tenhle film se dvěma gramatickými chybami ve dvouslovném názvu (alespoň si myslím, že v něm jsou) nenadchnul. A hodně mě těší jediná věc: že nemusím chodit do kina s tím profi recenzentem, co si z Tancuj Matyldo cvrknul do kalhot. Jenom bychom se kvůli tomu navzájem rozčilovali. (01.04.2024)

„Tady zadáš adresu a ono tě to pak dovede, kam potřebuješ. Kdyby ses náhodou zase ztratila. Dáváš pozor?!“ - „Proč bych se měla zase ztrácet?! Ty se mnou mluvíš jako s malým děckem. Kájo, já jsem stará, ne blbá!“ Přestože Slavík není začátečník, po pár televizních filmech si troufl debutovat na celovečerním poli s dost těžkým tématem. Nutno dodat, že se ctí. Jednodušší to měl v tom, že se mohl plně opřít o ústřední hereckou dvojku. Právě Rázlová a Roden celý film táhnou do nadprůměru (a zvlášť v případě první jmenované se jen potvrdilo, jak moc záleží, čemu se herec upíše aneb pachuť z nedávných Žab bez jazyka přetrvává). Samotné téma mi přišlo zpracované solidně, ačkoliv největší kaňkou filmu (krom toho, že Kanócz musela kdoví proč mluvit česky) je závěr vyznívající asi hezky, ale na můj vkus až příliš idealisticky. Dávám slušné 4*. „Ona už za chvíli nebude ona. To, co jsi na ní měl rád i to, co tě štvalo, zmizí. Nebude nic vědět, nebude tě poznávat, nebude rozumět tomu, co říkáš!“ - „Ty seš zdravá a taky mi nerozumíš.“ (12.04.2024)

Tancuj Matyldo. Film o těžkostech spjatých s Alzheimerovou chorobou. O tom, jak se poklidný život ze dne na den změní.Ano, už jste to někde slyšeli? Film Otec s Anthony Hopkinsem. Češi to ale povýšili na vyšší úroveň. Tancuj Matyldo je film, který tady chyběl. Můžeme říci, že to je jednoduchý motiv pro film. Samozřejmě že je, ale proč by nemohl být. Tady v České republice se točí stále filmy, které nikoho nezajímají. To si někdo jako myslí, že nějaký film Bratři zajímá někoho v USA nebo ve světě? Fakt nezajímá. Co vyhrává Oscary? Jednoduché příběhy. Tancuj Matyldo má sice jednoduchý příběh, ale díky promyšlenému a perfektně napsanému scénáři je to film, který může pomýšlet na nejvyšší pozice. Letos jasný aspirant na výběr pro Ceny akademie!!!Sorry, já tomu nemám, co bych vytknul. Dobře, ten začátek s policisty na mě nepůsobil moc dobře - vysvětlím: myslím tím jejich hereckou akci. Přišlo mi to takové umělé. Ale hned na začátku perfektní expozice postavy (samozřejmě víme, že tady hraje Karel Roden, ale perfektně to funguje).Regina Rázlová - absolutně životní herecký výkon, který asi nebyl dost dobrý, aby ji vynesl Lva. Karel Roden? Nepamatuji si, kdy mě naposledy tak bavil. Hudba mého milovaného Pavlíčka je pěkná. Kamera je hbitá a perfektně mi sedí do stylu filmu.Tohle myslím naprosto vážně: jestli něco má získat konečně Oscara za cizojazyčný film pro Českou republiku, tak tento film si ho jednoznačně zaslouží. Je to opravdu těžké sledovat. Ale to musí být, protože to tak je. (30.03.2024)

Špindl, Špindl 2, Špindl 3 (zaplať pánbůh ještě ne), Muzzikanti, Jak přežít svého muže, Casting na lásku, Cirkus Maximum, Jak se moří revizoři, Decibely lásky, Muzikál aneb Cesty ke štěstí, LOVEní, Chlap na střídačku, Tři tygři ve filmu, Celebrity s.r.o., Ženská na vrcholu, Andílek na nervy, Šťastný nový rok, Ženská pomsta, dvojka „Dědictví, Román pro pokročilé, Věčně tvá nevěrná, pokračování Babovřesk, Cool Girl!, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci…..mám pokračovat?  Tyhle „skvosty“ a spousta dalších byly  natočeny v naší republice za posledních dejme tomu deset let. V tomhle kontextu je nové komediální drama scénáristy a režiséra Petra Slavíka něčím, jako po osmi rozvodech narazit na ženu, s kterou strávíte zbytek života. Netančící Matylda vás ve světě, kde nikdo není jenom černý nebo bílý, chytne za srdce, položí vám otázky, donutí vás zamyslet se i přijmout nepříjemné pravdy. Navíc Roden s Rázlovou (i Šoposki nezklamal)  hrají první housle a na to, že jde o celovečerní režisérský debut, tak ani Slavík nezůstal zavřený v kleci. Možná by někdo mohl namítnout, že se v pointě jednalo o prvoplánové citové vydírání, ale znova zopakuji: „Špindl, Špindl 2…………… (04.04.2024)