Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Dokumentárny
  • Akčný

Recenzie (2 880)

plagát

Süskind (2012) 

„Proč? Co špatného udělali?“ - „Existují.“ - „Mám strach.“ - „Přesně to oni chtějí.“ - „Proč nás tak nenávidí? Kvůli tomu, jací jsme?“ A historie odpověděla…Chránit rodinu a snažit se zabránit větším zvěrstvům?  Za cenu kolaborace s netvory? A může tenhle křehký a nebezpečný pakt opravdu zachránit životy? A nebude to jen cesta do pekel? Walter Süskind má v hlavě celou řadu otázek a pochybností. Přesto riskuje a snaží se zachránit alespoň ty děti. Tato nizozemská obdoba Oskara Schindlera či Nicolase Wintona však brzy pochopí, že takhle riskantní akce si žádá oběti, protože „cifry musí sedět“. A že omotávání si osamělého nacisty (mimochodem výborný castingový tah v podobě obsazení Karla Markovicse) kolem prstu se může rychle zvrtnout, zvlášť, když mu je pomyslná smyčka kolem krku čím dál těsnější…hlavní představitel možná nemá tak silné charisma, aby s ním divák sympatizoval ještě více, přesto mu fandí, a to je klíčové. Konec mnou emocionálně zas až tolik nehnul, film si však (i za ten akcentovaný apel) slabší 4* zaslouží.

plagát

Krádež diamantov (2007) 

„Žijete nebezpečně, slečno Quinn?“ - „Bezohledně, Henry, bezohledně.“ Laura Quinn se snaží dosáhnout povýšení, vždy ji ale někdo přeskočí. Pak se ovšem dozví, že s ní chtějí nepěkně vyjeb…ehm, že už s ní tak úplně nepočítají. A když ji do toho osloví uklízeč se zdánlivě bláznivým návrhem, začne nad ním postupně uvažovat…Bavilo mě to. Dýchalo z toho staromilské, distingované, a přesto poutavé krimi (kombinace uhlazeného stylu s napětím). Možná začátek mohl být trochu prostříhaný, ale ve chvíli, kdy začne interakce dvojky Caine-Moore (zvláště představitel uklízeče tu byl naprosto přesný), film dostane šťávu. Divákovi je sice jasné, kdo je tím slabším článkem (nemluvě o dobrovolném nabídnutí svých služeb hlavnímu vyšetřovateli), přesto děj není úplně předvídatelný. Jen mě trošku zklamala trhlina brilantního plánu (až příliš nevyzpytatelný lidský element). Jinak spokojenost, dám solidní 4*. „Znáte to staré rčení, že zlo nelze odčinit zlem? Je to nesmysl. Když chcete něco napravit, musíte nejdřív udělat něco stejně zlého.“

plagát

Kraj (2020) 

„Proč tak jezdí? Protože nečtou knihy. Nemají žádnou představivost v povaze. Konec světa nebude kvůli válkám, ale protože nikdo nečte. A ti pitomci si neumí představit, co dělají.“ Podobnost s Divokými historkami čistě náhodná? V hlavních rolích vyhrocenost, absurdita, přepálenost a brutalita. U první povídky s policisty jsem sdílel znechucenost staršího z nich, dost mi mluvil z duše. Ztratit trpělivost a dát to nějakému hovadu sežrat…amen. Druhý příběh je o předsudcích. Jde o nebezpečného magora či otce opravdu zachraňujícího své dítě? Krvavé, napínavé. Třetí povídka je okořeněná humorem (dost infantilním), vyústění je ovšem úsměvné. Čtvrtý příběh je nejslabší. Herecky přehrávaný, vyhrocený a nepříliš zábavný. Předposlední povídka má jinou atmosféru, sází na nevšední romantiku, jejíž konec mě zarazil. Závěrečný příběh byl zvláštní povahou souseda. Souboj ohňostrojů jsem si užil a nenávist se může šířit dál…Dám 4*, Divoké historky jsou přece jen víc propracované a vypointované, přesto na polské poměry dost odvážné.

plagát

Dag och natt (2004) 

„Seš smutnej, tati?“ - „Ne, proč?“ - „Vypadáš smutně.“ - „Ne. To jen, že jedu pryč…asi.“ Podívána, která umí publikum lehce rozdělit na 2 tábory. Jednomu nemusí sednout už ten styl snímání aktérů, ale pravděpodobně bude rozčarován hlavně z toho, že nechápe Thomase, nesouhlasí s jeho chováním a tím, co chce udělat. To bude dáno především neschopnosti (čí možná spíš nechutí) se do něj třeba jen vzdáleně vcítit. Já se řadím k tomu druhému táboru. Měl jsem tu výhodu, že už při úvodním zdánlivě zbytečném destruktivním rozhovoru se synem jsem začal pomalu chápat, o co Thomasovi vlastně jde. A z části i důvody, které ho k tomu vedou, neb jen to, že má muž peníze, dítě a mladou přítelkyni, nemusí nutně znamenat, že je šťastný a necítí uvnitř prázdnotu či bolest. A že byly v Thomasově chování odklony? To se tak může přihodit, když člověka přemůžou emoce a začne cítit strach spojený s lítostí. Jako zkrat beru vlastně jen to „ponechání matky“. Já osobně tenhle v mnohém nedivácký snímek oceňuju slušnými 4*.

plagát

Byl jsem tady (2008) 

„Každý by měl jednou v mládí poznat, že přichází smrt. Jedině pak může počítat s tím, co se doopravdy může stát.“ A životní styl hlavního hrdiny Rasse má nakročeno ke smrti rozhodně více než slibně aneb kdo s čím zachází, tím také schází…Povzbuzen faktem, že mě doposud žádný estonský film vyloženě nezklamal, pustil jsem se do sledování Byl jsem tady. Už samotný začátek mi dal rychle najevo, že se režisér René Vilbre snaží o sebevědomou, svěží, moderní a „cool“ podívanou, která…ovšem začala po nějaké době poněkud kulhat a ukazovat také své občasné nedostatky. Že film neměl zase tak extra táhnoucí příběh mi příliš nevadilo, spíš jsem s postupným zklamáním sledoval vývoj hlavního hrdiny, ze kterého se v mých očích stával čím dál víc nesympatický pozér. Přišlo mi, že si tak trochu sám sobě něco nalhává a konkrétně jeho motivaci ohledně Olarovy nevlastní sestry jsem měl problém uvěřit. Hořký konec nebyl špatný, u filmu jsem se nenudil, ale výborný náběh mu nevydržel a já končím na slabším průměru.

plagát

Doba temna (2007) 

„Dvacet let manželství je pro prostatu jako dva balíčky cigaret denně pro plíce.“ Kdo by se nechtěl ve snech pravidelně setkávat s Dianou Kruger (a nejen s ní), zvlášť, když je to snění jistého velmi příjemného charakteru. Tím spíš, když žije se zcela ignorující manželkou, dcerami a navštěvuje matku, která ho už ani nepoznává. Horší ovšem je, když takhle sníte i za bílého dne. Na druhou stranu, jen pomocí tohohle snění a představování si stimulujících věcí se dá v tomhle nehostinném, sterilním, odosobněném, uspěchaném a neuspokojivém světě fungovat…Film z roku 2007 s rouškami vyznívá až trochu děsivě. Celkově je ale tahle satira v mnohých věcech až zoufale aktuální; film sice dané situace záměrně přehání a vyhrocuje, ovšem z dnešního pohledu už ne až tak moc. Doba temna je tak místy hořce zábavná stejně jako dost smutná. Konec mi přišel drobet utopický (myslím tím ohledně financí), ale jinak vlastně proč ne. Ve výsledku příjemné překvapení, mé první filmové setkání s režisérem Denysem Arcandem hodnotím solidními 4*.

plagát

Odhalený prístav (2012) 

„A čím chceš teda být? Celebritou? Modelkou?“ - „Já jen nechci být obyčejná. Chci, aby mé jméno vyzváněly zvony. Stát mimo dav.“ - „Takže se chceš stát hvězdou?“ - „Nechci být jen tak obyčejná. Chci, aby se o mně vědělo.“ Jenže to si Milla neuvědomila, že když si člověk něco přeje, může se mu to splnit, a to způsobem, který si tak úplně nepředstavoval…Po 2 filmech s válečnou tematikou (Rozkaz a Neznámý voják) jsem se rozhodl zkusit, jak se Aku Louhimies vypořádal s dramatem ze současnosti. Zpočátku není úplně jednoduché dostat se do příběhu, poněvadž těch dějových linek a postav je zde opravdu hodně. Ale postupně se člověk na postavy a jejich různorodé problémy naladí, s někým sympatizuje více, s jiným méně, ale každopádně zakusí nefalšovanou finskou depresi (ačkoliv u nejlepší pasáže filmu, pořádně hořké a upřímné večere, jsem se upřímně bavil). Anebo mají někteří hrdinové přece jen naději? Jistě to není snímek pro každého, a záležet bude také na náladě sledujícího, ale já mu ty slušné 4* rád přiklepnu.

plagát

Oliver Twist (2005) 

„Charlotte, dej tomu chlapci zbytky pro psa. Nevadí ti, že budeš spát mezi rakvemi, viď? A i kdyby, jinde spát nemůžeš.“ Oliver Twist. Sirotek, jehož jméno si náhodně vymyslel velký „literát“ s holí, toho nedostal do vínku příliš mnoho. Vlastně vůbec nic krom své dětské nevinnosti a důvěřivosti. Jenže s tím to ve světě, který ho obklopuje, daleko nedotáhne. Anebo ho čeká přece jen příjemnější osud? Dickensovu předlohu jsem nečetl a ani zhlédnutí tohoto snímku mě k tomu příliš nemotivuje. Tím ale nechci říct, že by se film nepovedl, jen mě až tolik nechytil původní příběh. Spíš mě bavilo sledovat všechno okolo, zejména povedené líčení tehdejšího Londýna s jeho hezčími či hlavně špinavějšími a prohnilejšími částmi obývanými spodinou (paradoxně natáčených v ČR). A také vnímat atmosféru filmu (od úvodní sirotčí beznaděje přes o něco veselejší zaučování u svérázného Fagina, nadějné působení u ctihodného Brownlowa až po temnější závěrečnou část). Líbil se mi i casting (kraluje Kingsley). Kvůli zmiňovanému příběhu dám „jen“ slabší 4*.

plagát

Čtyři k večeři (2022) 

„Poslyš, mám takový trochu indiskrétní dotaz. Nenudí tě to už?“ - „A co jako?“ - „Pošleš zprávu, já tobě zpět, dáš mi číslo, ale já tobě ne. Pošlu zprávu, ty mně zpět. A oba se snažíme být tak vtipní, roztomilí, ne moc vlezlí. Nebylo by snazší, když někoho potkáš, říct: Líbíš se mi, nevypadáš jako sériový vrah, pojďme šukat? Jestli se kvůli rande musíš naučit sněhový pusinky, asi je v systému chyba.“ Jenže v praxi to nebude tak jednoduché…Jak ze dvou mužů a žen udělat funkční páry? A koho přiřadit ke komu, aby si vzájemně sedli a objevili v sobě tu jejich spřízněnou duši? Jak by se to pak asi mezi nimi vyvíjelo? A existuje vůbec něco takového jako je spřízněná duše? Čtyři k večeři je vlastně celkem fajn vztahovka, navíc lehce ozvláštněná přepínáním mezi 2 variantami párů a jejich fázemi. Ale právě to neustálé přehazování občas docela likviduje atmosféru jednotlivých okamžiků. A když si k tomu člověk přidá i nejedno klišé a zároveň protagonisty, kteří (alespoň v mých očích) nemají moc charisma, vychází mi z toho lepší, ale „jen“ průměr.

plagát

Aurore (2005) 

„Jak říká Rousseau, ani chudoba, ani práce neomlouvá otce od krmení a vychovávání svých dětí.“ Problém ovšem nastane, když milovaný, zaneprázdněný tatínek přenechá stravování a výchovu potomků převážně jejich nevlastní matce…Film chvíli zdánlivě poklidně plyne, ale je prokládaný výstražnými signály. A divákovi je stále více jasné, že se to šťastně žijícím dětem už brzy pořádně zkomplikuje. A od chvíle, kdy si přiženěná sestřenice (která naprosto přesně víc co chce a jak toho dosáhnout) definitivně omotá kořist kolem prstu, začne peklo. V divákovi se stupňuje hněv vůči maceše, otci a zahořklému, apatickému knězi (stejně jako je mu na nic z alibistických obyvatel), stále víc se přitápí pod kotlem až k samotnému závěru…Při sledování se mi vybavil Americký zločin, ale přece jen je každý trochu jiný. Co však mají krom podobného tématu společné, jsou výborné herecké výkony obou trýzněných, zde Marianně Fortier věříte každé gesto, výraz v obličeji. Škoda trochu slabšího vizuálu a necitlivého střihu, ale celkově dám slušné 4*.

Ovládací panel
116. naj užívateľ Česko
184 bodov

Reklama

Reklama