Modrý kaftan
Le Bleu du caftan
Den blå kaftan
The Blue Caftan
The Blue Caftan
Obsahy(1)
Mina a její manžel Halim provozují v Maroku obchod s tradičními oděvy – kaftany. Mina se stará o prodej, zatímco Halim kaftany s láskou k tradiční ruční výrobě šije. Manželství je šťastné navzdory Minině chatrnému zdraví a Halimově jiné sexuální orientaci, kterou Mina tiše toleruje. Trh ale tradičnímu řemeslu nepřeje, zákazníci na objednávky spěchají, a tak jsou Mina a Halim nuceni přijmout pomocníka. V okamžiku, kdy k nim nastoupí mladý, pohledný a učenlivý Youssef, se změní křehká rovnováha jejich vztahu, milostný trojúhelník se ale začne vyvíjet jinak, než by se na první pohled zdálo... Režisérka Maryam Touzani vypráví svůj příběh se stejnou pečlivostí, neuspěchaností a láskou, s jakou Halim šije svoje kaftany. Její druhý film po úspěšném debutu Adam (uvedeném v Cannes v sekci Un Certain Regard 2019) přináší empatický pohled na v Maroku tabuizované téma homosexuality, ale i svébytnou obhajobu instituce manželství. (Artcam Films)
(viac)Videá (4)
Recenzie (19)
Krásné a velice moc pocitově příjemné pohlazení po duši. Dokonalá citlivá kamera, která na plátně v kině vynikala, jemnost a postavy filmu si nešlo nezamilovat - je tady krásně vyjádřené, že mít rád a vážit si toho druhého je jen a pouze o tom, jak se k sobě ti dva (až tři:-) doopravdy chovají a ne o slovech. Musela jsem se v kině tím přeneseným příběhem tak trochu spokojeně tetelivě usmívat:-)). Určitě si někde najdu i předchozí film této šikovné režisérky (Adam). ()
Ja veľmi nemusím tieto homosexuálne filmy aj napriek tomu, že proti týmto ľuďom nič nemám. Každopádne ale tento snímok sa nesie na akejsi vlne melanchólie, monotónnosti a dejovej rozvláčnosti, ktorá až tak nenudí a ktorá neponúka nejaké explicitne sexuálne scény, z ktorých by mohol byť divák jemne pohoršený. Je to príbeh o láske a pokore, ktorá sa nesie celým filmom a nežným "kaftanovským" spôsobom pripomína, čo je pre človeka v živote dôležité. Keby to bolo o niečo živšie, pridám aj štvrtú hviezdu. 65 % ()
Krásně to plyne, ani pomalu, ani rychle. Všímavá kamera, delikátní detaily, vůně arabské ulice, útulné interiéry.. Ožehavé téma homosexuality v arabském světě je ztvárněno s citem, film je i poctou starým arabským krejčím šijícím sváteční oděvy ještě postaru, ručně, bez stroje (!). Ale ze všeho nejvíc je film holdem instituci manželství, tím nejkrásnějším filmovým holdem, jaký jsem kdy shlédl. A Halim s Mínou jeho nejčistšími a nejváženějšími ambasadory. ()
Druhý celovečerní snímek marocké režisérky Maryam Touzani se odehrává v její rodné zemi, kde manželé Mina a Halim provozují obchod s oděvy – kaftany. Halim šije komplikované vzorce vlastnoručně a k práci přistupuje s láskou a trpělivostí, jaké charakterizují i výpravu tohoto procítěného a emocionálně silného filmu. Svou ženu sice Halim hluboce miluje, ale sexuálně je odjakživa přitahován muži, což se snaží pro své a později i manželčino dobro skrývat. Film plyne pomalu a soustředěně a vazby mezi postavami posiluje tichými záběry na to, jak si vzájemně vyměňují pohledy nebo se letmo dotýkají. Mladému a pohlednému učňovi Youssefovi Halim imponuje a vzniká milostný trojúhelník, který ale nerozvíjí motiv nevěry, nýbrž různých podob lásky a náklonnosti. Maryam Touzani neznázorňuje otevřenou sexualitu a spoléhá se na to, že se plně vcítíme do kůží protagonistů a především Halima, jehož stoická a ryzí osobnost je rozpolcena mezi pracovní vášní, sexuálním chtíčem a láskou k Mině, která těžce onemocní. Modrý kaftan je výpověď o zanikání tradičních řemesel v době a v zemi, které stále nepřejí netradičním lidským svazkům. Jde o snímek, jemuž musíte naslouchat a přizpůsobit se švům jemné střihové skladby, a budete odměněni štědrou dávkou přirozených emocí. Osobně mě už dlouho žádný snímek takto důkladně „nevyždímal“. ()
Maryam Touzani je zástupce festivalového suckera, která vybrušuje na samou tresť ty svoje high concepty aktuálních trendů na poli právě festivalových filmů. Zatímco její čtyři roky starý Adam se věnoval problematice svobodných matek v arabském světě, Modrý kaftan to bere rovnou šmahem a přibaluje k zakázané queer romanci ještě tradiční dávku obligátní rakoviny. Tohle jsou také ty filmy, které zvládá psát umělá inteligence btw. Oproti svému předchůdci se však tentokrát může opřít skutečnou chemii mezi postavami, které již mají konečně více rozměrů (jakkoli je stále rozmělňují ve zdánlivě povinných festivalových klišé, tradičně korunovaných spontánním tancem) a hlavně velmi decentně a citlivě uchopenými postavami ústřední dvojice, čímž mám na mysli zejména koncentrovaný výkon Saleha Bakriho (který teda ale nějakou záhadou působí v druhé půli filmu zvláštně slizštěji než v první a dokonce jsem si vzpomněl i na lesklý knír Horsta Schimanskiho). Bohužel Touzani si ani tentokrát neodpouští potřebu natáčet 90% filmu v detailech, díky čemuž to působí, jakoby se celý film odehrával na patnácti čtverečních metrech a moc bych nedal za to, že celý ten obchod s látkami je jen předělaná pekárna z Adama. ()
Reklama