Kes
Kes
Réžia:
Ken LoachKamera:
Chris MengesHudba:
John CameronHrajú:
David Bradley, Laurence Bould, Agnes Drumgoon, Frank Norton, Martin Harley, Leslie Stringer, Brian Glover, Colin Welland, Lynne Perrie, Freddie Fletcher (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Päťnásťročný Billy Casper vyrastá v neľahkých podmienkach robotníckeho prostredia. Doma sa musí podriadiť šikane staršieho brata, v škole si neveľmi rozumie s rovesníkmi. Blíži sa čas, kedy má opustiť školskú lavicu, ale stále nevie, čo si počne so svojím životom. A práve vtedy nájde jastrabie mláďa, začne sa oňho starať, cvičiť ho a pomenuje ho Kes. Pre Billyho je Kes symbolickým stelesnením túžby po slobode, ktorú jeho vlastné prostredie neustále potláča v spoločenských i medziľudských vzťahoch. Kes mu pomôže získať si rešpekt spolužiakov a podporu profesora angličtiny. Zdá sa, že konečne našiel zmysel svojej dovtedy neradostnej existenicie. Jeho šťastie však netrvá dlho, pretože za túžbu po slobode sa tvrdo platí. Adaptácia románu Barryho Hinesa patrí medzi najpôsobivejšie rané diela britského režiséra Kena Loacha. Je to nielen hlboko ľudský príbeh o priateľstve chlapca a jastraba, ale aj trpký portrét britskej spoločenskej hierarchie, ktorá nedáva veľa priestoru pre slobodu symbolizovanú dravým vtákom. Snímka bola ocenená množstvom cien, medzi inými aj Kryštálovým glóbusom na festivale v Karlových Varoch roku 1969. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (78)
Některé filmy (ale nejen filmy, Kes je Loachovým zpracováním knihy Barryho Hinese, takže i texty, dramata, obrazy apod.) nestárnou, protože jejich témata jsou univerzální. Realita ukázaná ve filmu se navíc nijak v dohledné době měnit nebude, proto je triumfem autorů (kolektivu produkční skupiny Woodfall), že snímek starý dvě generace působí silně a čile dnes, stejně jako určitě zapůsobí za dvě, tři generace příští. Tato kinematografie si vždy s ohledem na humanismus svých motivů a raison d'être najde místo. K ocenění jsou též kromě režie (i hudební stránky) fascinující herecké výkony dětí i dospělých, i poštolky. ()
Zaujímavý príbeh jednoduchého chlapca, ktorý je síce čiastočný nespratník, ale s nástupom záujmu o živého tvora (sokol myšiar) sa u neho vytvárajú pozoruhodné danosti ako cieľavedomosť a vytrvalosť. Bez nich človek-sokoliar nemôže napredovať v úsilí aspoň o čiastočné podmanenie si divokého tvora. Scény, kde malý lapaj hovorí v pred spolužiakmi nielen o svojej záľube, ale aj svojich pocitoch pri dosahovaní cieľov, má svoju silu. Rovnako, keď privádza učiteľa na strietnutie so svojim divokým tvorom. Pochváliť treba vykreslenie rodinného či školského prostredia, veľmi dobre vykreslené charaktery učiteľov (telocvikár je teda riadne zakomplexovaný koreň), spolužiakov alebo rodinných príslušníkov, ktoré dokopy pôsobia veľmi autenticky a civilne - nemusia však každému vyhovovať. Zaujímavé tiež je, že hoci príbeh je vedený z pohľadu malého hrdinu a jeho všemožných peripetií v živote, film vôbec nie je rodinný a potrebuje citlivo vnímajúceho diváka. Cítiť z neho istú poetiku. ()
Prostredím a spôsobom vizuálneho opisovania, je to underground. Ale Loach s Mengesom dokázali z inak banálnych každodenností vštiepiť jednotlivým sekvenciám vysoko umelecký náhľad. Málokomu sa to podarí v takých inštanciách a odovzdávať plody poznania skrz cyklické, štylizované zábery vidieka - ako dáky magnetický vnem. Zaujímavé sú aj tie dynamickejšie, ťahané šoty, ktoré síce režisér tak často nepoužil, ale ak áno, väčšinou sa mu podarilo uzurpovať takú tú pocitovosť tunelového videnia nielen postavám, ktoré ním prechádzajú, ale aj bezprostrednému divákovi - pozorovateľovi. Čo sa týka dispozičnej výbavy, postavy sú rovnocenné v zmysle priestoru, rozhodne však komplikované a agresívne (so sklonmi k šikanii) a to jak medzi mladými, tak i v prostredí dospelých "intelektuálov". Opäť raz je teda názov diela symbolikou. Kes je jastrab, nevinný ako jeho priateľ Bill, oboch spája len vzájomný rešpekt, ktorý im okolitý svet inak neposkytne. Skrátka bezpátosný, ťaživý a bezprostredný zážitok, ktorého jedinou heroizáciou je schopnosť mladého chlapca vzdorovať v tomto pekle. Pekle, kde vás nečaká žiadna útecha, kde niet jediného náznaku prechodu zázračnej brány nádeje, do ktorej vo veľkej väčšine filmov tvorcovia hrdinom aspoň umožnia dotyk s touto hranou spásy. V Kesovi nič také neexistuje: http://www.9em.sk/britsky-film-kes/ ()
Syrové sociální drama natočené s chladným odstupem. 1) Konec filmu vypadá jako konec vyučovací hodiny ve škole. Zazvoní a všichni rychle prchají. Na rozdíl od dětí při vyučování se však tvůrci k filmu po závěrečné scéně už nevrátí. 2) Vynikající 16letý David Bradley (Billy) zde začal svou kariéru televizního herce stejně jako 18letý Freddie Fletcher (Billův bratr Jud). 3) Výstižný koment: liborek_. ()
Galéria (28)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer
Zaujímavosti (6)
- Oblíbený film Krzysztofa Kieslowskiho. (Kulmon)
- Režisér povedal, že pri tvorbe tejto snímky sa chcel vizuálne priblížiť štýlu českých filmov. (ash99)
- Fotka z filmu se objevila na titulce alba „The Smiths Is Dead“ (1996), na kterém známé kapely jako Placebo, Therapy? nebo Divine Comedy hrají písně z desky The Smiths „The Queen Is Dead“ (1986). (SovakSova)
Súvisiace novinky
52. MFF Karlovy Vary
52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlédnout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 a půl tisíce… (viac)
Obligátní pochvala na úvod: Kes (1969), jeden z deseti nejlepších britských filmů dvacátého století (zcela právem!) dle Britského filmového institutu a zde na čsfd k prosinci 2022 nejlépe hodnocený film nestora britského sociálního filmu Kena Loache, cením mimo jiné pro suverénní herecký výkon Davida Bradleyho v roli dospívajícího Billyho (blížence a soujmenovce dalšího velkého malého Billyho britského filmu – Billyho Elliota). Není to vůbec samozřejmost, že vám dítě (nic ve zlém – s přirozenými sklony k přehrávání a nedisciplinovanosti a nevyzrálým rozumem pro složitosti dospěláckého světa) zahraje tyhle těžké party spolehlivě, a když už se to povede, dotýkáte se filmového nebe, jelikož nic není tak obdivuhodné jako dítě hrající jako bůh! Jinak je pro mě Kes of course důležitým filmem pro svá bolavá témata, podána nevtíravě, bez patosu a (sebe)dojímání. A co že jsou ona témata a jaká že je podoba jejich podání? a) Dozrávání pro svět, který citlivému, vitálnímu jedinci skrze pražádnou podporu rodiny (absentující matka a sadistický starší bratr) a školy (viz níže) nenabízí budoucnost, kterou by si pro svůj zápal, pro nadšení, jež dokáže vyvinout, zasloužil (vychovat ho kupř. pro chovatelství, při troše štěstí třeba i pro veterinární lékařství), resp. tento svět tomuto jedinci nenabízí dokonce žádnou budoucnost (leda ubíjející práci v dole). Přesto však – (a)nebo možná právě – nelze tento předstupeň dospělosti brát za nešťastné období, vnímat ho apokalypticky (po jistém momentě už nezbude nic, než pohyb z práce do práce s občasnými přestávkami ke spánku a k utápěni žalu ve flašce, případně hospodské či domácí agresi), ba naopak, pro vztah k poštolce Kes se zdá, že se Billymu, onomu citlivému a energickému chlapci, podařilo najít místo, v němž se člověk plně stává člověkem, místo, skrze nějž člověk jakožto živočišná bytost nejen hovadsky přežívá, ale plně realizuje své lidství (i naprostý chudák či bezperspektivní jedinec může zakoušet všem otevřenou zázračnost – či méně religiózně – krásu stvoření/bytí). Kéž by to mohlo trvat věčně! b) Druhým tématem, které mě maximálně oslovilo je role vzdělávacích ústavů v životě lidském. Loach přichází s negativistickým pohledem (ne tak netypickému pro britský film, viz kupř. film L. Andersona If...), blížícímu se teoretickému náhledu francouzského marxisticky orientovaného filosofa Louise Althussera (Ideology and Ideological State Apparatuses). Jako by úkolem školy bylo vychovat poslušného, nemyslícího, nebouřícího se ovčana (sic!), hrdého, že svůj čas tráví v práci, která ho nebaví, pod bičem reprodukčního rozkazu přivést na svět další nešťastnou bytost, a hlavně vzorně platícího složenky a daně! Až na výjimky (Mr. Farthing) zde nenarazíte na pedagogy, které byste zajímali jakožto bytosti s individuálními vlohy a individuálními problémy, kteří by to s vámi mysleli skutečně dobře, naopak, většina z učitelů si na vás bude léčit své komplexy (tělocvikář Mr. Sugden; památná sekvence z hodiny tělesné výchovy a sprch; jak se říká – a v tomto filmu se to neoddiskutovatelně stává pravdou – kdo nic neumí, učí, kdo neumí učit, učí tělocvik) nebo vás budou předsudečně, ideologicky nenávidět (ředitel Mr. Gryce, který je schopen – v další památné scéně – SPOILER rákoskou potrestat dokonce chlapce, který mu pouze přinesl vzkaz SPOILER). Nelze se nedivit záškolákům aneb Všechno, co potřebuju znát, mě naučilo sokolnictví! [22.2.2022, 12.12.2022] () (menej) (viac)