Sarkastic

Moc příjemné překvapení. Po nepříliš záživném začátku se to slušně rozjelo a nastolený trend vydržel až do trochu zvláštního, ale rozhodně ne špatně udělaného závěru. Ondřej Malý si dával svého charismatického záporáka s neobvyklým přehledem a já kardinálnímu zmetkovi Antonínovi dost fandil a byl strašně moc zvědavý, jak dopadne jeho setkání s Klárou. Ale i další postavy byly zajímavé, třeba Kaiser si se svým "taťkou" Janečkem taky krásně vyhrál. K udělení plného hodnocení mi však brání jakýsi chlad, který celý film provázel a nedovolil mi do něho plně proniknout, vychutnat si ho, ale každopádně Pouta představují hodně kvalitní filmový kus, který můžu vřele doporučit.

Čekal jsem podivný, avšak atmosférický filmový zážitek, který sice pravděpodobně nepochopím, ale zaujme mě. Jenže to, co mi bylo předvedeno se dá shrnout jedním slovem:"NUDA". Dokázalo mě to na chvíli zaujmout pouze při "večeři u rodičů", ale to byla asi jediná, alespoň trochu zábavná chvilka (otázkou je, jestli mi to vůbec mělo přijít k smíchu). Jinak jsem u toho seděl, stál, pil, jedl (nechutné? ale kdeže, v tomhle ohledu znám mnohem větší filmové "lahůdky"), zkrátka všechno možné, jen abych se donutil Mazací hlavu dokoukat, což se mi sice podařilo, ale nepovažuju to za žádný přínos. Dávám 2* za technickou stránku filmu (hlavně za malou příšerku) a již zmiňovanou absurdní scénu.

Turks fruit je o vášnivém a bohémském vztahu 2 vzájemně se milujících lidí ozvláštněný erotickými, nechutnými a absurdními výjevy (na scény např. houpání kočárku při milování, prozkoumávání partnerčiny stolice či vylití vody na tchána v rouše Adamově, jen tak nezapomenu :-) ). Hlavní dvojice byla výborně zahraná a přestože mně jejich charaktery příliš sympatické nebyly, fandil jsem jim a také si oblíbil svérázného otce Olgy. Přiznám se, že ten konec mě docela dost překvapil a sám o sobě vrhl na film trochu jiné (z mého pohledu ještě zajímavější) světlo. Verhoevenovo úsilí hodnotím 4*, i když tento snímek zřejmě nebude pro širší divácké spektrum.

No, tak tenhle kousek mě bohužel docela minul. Po většinu děje mi film přišel jako drama o šikaně s několika nadpřirozenými prvky a konec mi (kromě jedné slušně udělané lekačky) taky horor moc nepřipomínal. Atmosféra téměř žádná, herecký výkon hlavní hrdinky nevyrovnaný, alespoň hudba a šílená matka (kterou bych těmi noži sám nejradši přišpendlil k pantům dveří) mě zaujali více. Logických nedostatků, počínaje zjištěním středoškolské dívky, že je "žena", přes pochybné chování Tommyho dívky až po "ukřižování" matky a následné zborcení základů domu, zde bylo taky dost. Asi nemám cit pro klasické horory, ale tenhle ode mě víc jak slabší 3* nedostane.

Černá kniha se mi líbila o něco víc, tím však nechci říct, že by byl Soldaat van Oranje horší, to určitě ne. Jen mi přišlo, že novější Verhoevenův počin, který měl jen o něco kratší stopáž, nabídl dynamičtější a napínavější podívanou. Možná je to tím, že u Oranžského vojáka se režisér teprve rozehříval a později už věděl, jak na to nebo tím, že Zwartboek měl více šťávy, hlavní hrdinka podstupovala větší nebezpečí a člověk jí o to více fandil, těžko říct. Každopádně tento snímek má divákovi, který se vyžívá ve válečných dramatech z II. světové, opravdu co nabídnout a já ho můžu jen vřele doporučit. Jenom mi přišlo trochu úsměvné, jak moc málo bylo holandské pobřeží hlídané, že si tam mohli agenti připlouvat a odplouvat, skoro jak se jim zachtělo, min. v porovnání s tím francouzským, ale to je pouze menší vada na kráse jinak realisticky vyznívajícího filmu :-).

Tak film stojí vyloženě na perfektním Firthovi, kterému zdatně sekundují Rush a Carter. Kromě nich však stojí za zmínku už jen hudba a neortodoxní praktiky Loguea. Příběh samotný mě moc nestrhl, opěvovaná a náležitě oceněná režie mě taky nijak zvlášť nedostala. Možná jsem jenom nebyl při sledování naladěný na tu správnou vlnu, ale takhle je pro mě Králova řeč "pouze" solidní 4*-ovka.

Moje první filmové setkání s panem Bondarčukem dopadlo dobře. Osud člověka mě zaujmul svoji syrovostí, uvěřitelností (i když uznávám, že to občas trochu skřípalo), zajímavým příběhem a výborně zahraným hlavním hrdinou. Dokonce se zde našlo místo i pro trochu sentimentu. Ještě s ohledem na rok výroby a technickou kvalitu snímku to budou poctivé 4*.

Příjemný film, kde převládá romantika, ale občas se zde najdou prvky hořké komedie a několik scén opravdu pobaví. Akorát je možná trošku škoda, že se ke konci hraje na vážnější notu, což mě docela překvapilo a zároveň lehce zklamalo. Ale jinak jsem si tuto pohodovou záležitost ve společnosti Granta, MacDowell, Atkinsona a spol. dost užil a dávám solidní 4*. "Jak se má tvá nádherná přítelkyně?" - "Už není moje přítelkyně." Aha, páni. Nebyl bych kvůli tomu tak sklíčený. Povídá se, že nikdy nepřestala spát s Toby de Lislem, pokud jsi na to nepřišel." - "Ona je teď moje manželka."

Tak já nevím. Skoro všude tu čtu oslavné komentáře a přitom mně osobně Manhattan přišel vlastně o ničem a zdaleka ho neberu jako jeden z vrcholů Woodyho tvorby. Tématicky to je sice hodně podobné Annie Hall, ale ta obsahovala mnohem více humoru. V této vztahové konverzačce je ho minimum. Ani těch spoustu odkazů na klasiky(?) umění u mě nepadlo na úrodnou půdu. Zklamání, od mého oblíbence Allena jsem zvyklý na jinší kvalitu. "Byl tak silný a romantický, jak město, které miloval. Za jeho brýlemi s černými obroučky se skrývala sexuální síla pralesní šelmy."

Jednoduché, svižné, úsměvné. Škoda krátké stopáže."Haloo...a je to opravdu vaše upřímné, toužebné a soukromé přání, abych si zul botičky?".