MajklCZsk

Hey, Viktor! je velmi svérázný komediální mokument o herci malé dětské flashbackové role ve filmu Kouřové signály (1998), který je zároveň největším fanouškem tohoto díla, ale hlavně sám sebe. Tento človíček se pak rozhodne natočit svůj vlastní sequel, aniž by se někoho ptal. A z toho plyne veškerý humor, jenž se ale bortí po první třetině. Viktor má naprosto přestřelenou stopáž - nápad na půlhodinový kraťas je roztáhnutý na téměř dvě hodiny. Občasný herec a režisér filmu, Cody Lightning, se snaží, ovšem jeho komediální potenciál není nekonečný a podobá se svým stylem na Zacha Galifianakise z Wishe. Dvě hvězdy za dvě scény, kdy jsem se od srdce zasmál. Zbytek se utápí ve zbloudilé nastavované kaši, která často drhne. Práce s ,,dokumentárním štábem" je krásná. Celý film má krásné nápady. Ovšem to ani zdaleka nevystačí a Viktor tak nefunguje jako celek.

Noirový úvod byl super, ale jednalo se o nezvládnutý přenos jako celek. Začnu přerušením režisérky Darii Kascheevy režisérem Michaelem Čechem (jehož největším úspěchem je narození se Františku Ringu Čechovi). Často lidé na internetu obhajují postup režiséra. Ale takové okřiknutí a zásah ,,hlasu" režiséra v rámci živého přenosu i galavečera se nesluší - normálně by takový člověk dostal pokutu a padáka. Bohužel žijeme v Česku. Lidi říkají, že režisér udělal dobře svou práci. Udělal? Kameramansky se to nezvládlo. Často se stříhalo na kamery, které teprve došvenkovávali a připravovali záběr. Často byl zřetelný propad zvukové kvality, kdy někteří předávající anebo laureáti byli špatně slyšet. A scénář... to mělo scénář? Krom noirového úvodu zde ale není nic. Český lev dlouhodobě bojuje s krátkou stopáží. Ceny české filmové a televizní akademie mají zhruba stejný počet kategorií jako její americký protějšek. Jenže Oscaři mají stopáž 3-4 hodiny. Nikoliv dvě! Kvůli tomu se musí vymýšlet různé trapné způsoby, jak oceněným zabránit v delších proslovech. Dlouhodobě se tak lvům propadá dramaturgie a tím, že se doslova žene ostošest, abychom stihli se dobrat ke konci, než začne další programový slot. Takže se vlastně nic neděje. Jenom se předává, sem tam řekne Eben vtip - většinou blbej, sem tam má dobrou slovní hříčku. Kdybychom měli teda hodnotit 31.ČL jako televizní žánr živého přenosu, dojdeme k brutálnímu podprůměru.

Nejslabší Waititi. Fassbender přiletí na Americkou Samou a nudí se. A tak moc nehraje. A chlastá. A do toho poslouchá nahrávku své mrtvé dcery a neustále se dívá na fotku své bývalé ženy. A vy si nějak jako rukojmí filmu musíte poskládat, co se teda vlastně děje. Rámování příběhu za pomoci egoistického Waititiho kněze s asi nejdebilnějším šišlavým akcentem, který jsem kdy ve filmu slyšel. Výsledek je takový asi ok, ale ničím extrémně vás nepotěší, ani nenaštve. Film jenom tak pluje a snaží se dělat všechno nějak dobře, aby byl oddechovým indiečkem pod Searchlightem. Ale už není rok 2010 a od Waititiho bych čekal něco víc.