Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Horor

Recenzie (6 621)

plagát

Michal Hrůza - Světozor (2014) (hudobný videoklip) 

Písnička je kolovrátkové opakování asi pěti slov, k tomu není co napsat. Video - no, že by to mělo nějaký promyšlený děj, to se říct nějak nedá, Khek je tady navíc taková nijaká (a zjistil jsem, že když se nesměje nebo neusmívá, ztrácí zcela své charisma), ale oceňuji, že se někdo v ČR pokusil zapracovat do videoklipu sci-fi, to není moc běžné. Na starší slovenský sci-fi videoklip Cigaretka na dva tahy to avšak nemá ani náhodou. Jdu si to raději pustit na spravení nálady. Divné, že tenhle videoklip na ČSFD není.

plagát

Tiene zabudnutých predkov (1964) 

Pravda, některé psychedelické výjevy mi přišly poněkud za hranou uměleckého hraného dokumentu s baladickým hraným příběhem (hned se mi připomněl Nikola Šuhaj a čarodějnice, a říkal jsem si, proč jen ti lidé jsou tam v těch horách pořád takoví tragičtí, že jsou to samé balady, a žádné romance? Četl jsem Haličské povídky od Stasiuka, ale pořád je to jen popis, nikoliv vhled do těch tragických duší.) Ale celkově se mi líbily všechny ty národní i místní zvyky (ačkoliv - i v českých zemích se rozhazovala mouka proti meluzíně), podané daleko živěji než od Plicky, dokonce i ten jemný, satirický tón vůči všem, kteří si myslí, jak si koupí Boha a že stačí na Vánoce zajít do kostela a rozhodit pár zlaťáků. Je to v jistých částech hodně poetické, to se mi líbilo rovněž, a také jisté zkrácené podání života pastevců v horách. A že je to zpěvné? Původní liturgie sv. Jana Zlatoústého, jak ji převzala a chrání pravoslavná církev, je zpívaná, bodejť by to ty lidi za těch x set let neměli v krvi. Ty folklorní věci jsou ale podané poněkud k divákovi nevstřícně - s tou magií se tam nepracuje od začátku, nebo ne alespoň v takové míře, aby to v určité chvíli nevyznělo jako pěst na oko. A ten konec měl znamenat, že se Ivanovi mohlo narodit šest dětí (nebo kolik jich tam za tím oknem koukalo), že jde o nenarozené děti? Každopádně jsem rád, že jsem to viděl a někdy se na to podívám docela rád znovu, jen si dostuduju magická lidová zaříkávadla huculského lidu, abych přesněji pochopil ten konec plný magie a zaříkávání. Jinak hluchoněmý blázen, který není blázen, mi přijde jako Ivanův anděl strážný, a jak tu ostatně někdo píše, ano, Ivan se vrátil k Bohu a je znovu vzkříšen a účastní se u Boha svatby (viz Nový zákon). Což se mi mimochodem také dost líbilo, to na víře postavené směrování filmu i života. A ještě jsem zapomněl na symboliku - některé obrazy sice jsou klišé (otázka zní, zda byly klišé v roce 1964), ale jiné jsou zase veskrze originální, třeba větvě stromu coby žíly lidského těla.

plagát

The Outfit (2022) 

Popravdě je to zajímavý nápad, to ano, ale od začátku se to tváří tak tajuplně, že jsem skutečně čekal daleko víc včetně vícero zvratů, třeba jako u Horovitze v Mind Games. Jinak formálně je to podle mne skutečně divadelní hra, konverzačka, která se snaží tvářit, že půjde o daleko víc, než jen dvě gangsterské party na jednom smetišti, ale fakt se tak jen snaží tvářit. Ani ten střihačův příběh není nijak zajímavý či objevný, spíše takové klišé béčkových filmů. Šlo si s těmi postavami víc pohrát, s jejich charakterem, aby jim člověk věřil. Některým jsem skutečně jejich role nevěřil, chovaly se podivně, podle vůle scenáristy, ne logiky věci. Víc k tomu nemám, co bych řekl, a vidět to znovu nechci.

plagát

Šepkajúca hviezda (2015) 

Problém s tímhle filmem je, že téma "sní androidi o robotických ovečkách?" už tak nějak zpracovali jiní před tímto snímkem, a řekl bych, že o dost líp. Takže příběh robotí/androidí doručovatelky balíků po hvězdách Mléčné dráhy mě zase tak nebral. (Zvlášť když si tempo jejího doručování nezadalo s tempem doručování u České pošty.) Takže dějově mne bavilo jen to, že - podobně jako já v mládí - dělala prostě pošťačku. Což na celý film tak nějak nevystačí. Jako ano, snaží se podobat lidem, sama neví, kolik jí zbývá času, ale to vše známe odjinud. Na druhou stranu to má slušnou atmosféru (i když ta její "kuchyňka" mi připomněla německý seriál o Ijonu Tichém, ale tam jde o vědomou parodii) na těch různých postapo planetách, kde člověk je vymírající druh, jen je to tak nějak na každé planetě pořád nemlich to samé - jako v postapo Japonsku. Potěšil mne záběr jejího "prozření" (ostatně šlo snad o její první misi, pokud jsem dobře sledoval výrobní čísla robotek během povídání na kotoučáku (!)), který jediný snad obsahuje hudbu a barevný obraz - to mělo jako přelom něco do sebe. Nepochopil jsem můru (jak se tam ostatně dostala?), kapající kohoutek (v hinduismu je to zkouška trpělivosti a naladění se na poklid vesmíru, sledovat pozorně kapku po kapce několik minut, ale v Japonsku hinduistické vzory nějak nečekám), proč se musí šeptat všude, ne jen na poslední planetě, ani proč si počítač pořád vymýšlel neexistující překážky a úhybné manévry (asi se nudil?). Ale jinak ano, je to podmanivé, ano, je to o tom, že i ta nejvšednější věc má v životě člověka velké a pevné místo a může nám časem sakra chybět, avšak přece jen bych ocenil poněkud větší tah na branku.

plagát

Krvavý román (1969) (TV film) 

Takhle - pro toho, kdo se motá okolo psaní a spisovatelství, je tam hodně zábavných a vtipných prvků, ostatně bych šacoval, že oba příběhy poněkud násilně pospojované do jednoho, zažil Hašek na vlastní kůži a trochu je přibarvil, ale ne moc. Juráček to prostě celé jen převedl, jak to stálo a leželo, protože šlo o možnost něco si přivydělat po komunisty nijak vroucně přijatém Katovi, tak holt nemohl provokovat a projevit se tady autorsky. V čemž je právě žel problém, protože to nějaký šmrnc navíc krapet chtělo.

plagát

Kde je dom môjho priateľa? (1987) 

Sice mě ze začátku trochu děsilo, že se děcka koukají do kamery, ale jakmile se rozjede mission impossible, tedy předat spolužákovi a kamarádovi omylem vyměněný sešit, už to jede ve velkém stylu. Scény z toho kopce nahoru do té druh vesnice mě budou strašit ještě dlouho. Kolikrát jsem si říkal, chudák kluk, zvlášť když běžel za tím oslem (nebo to byla mula?). Líbí se mi ta ironie ve filmu - škola po dětech něco chce, rodiče něco chtějí, běž tam, zařiď to, zouvej se, výprask dostaneš jen tak, a kde má člověk brát čas na úkoly a zvládnout vše dodržet? Nejlepší jsou ty pasáže, kde dospělí působí zcela odcizeně od těch dětí - neslyší, co říkají, jako by nebyly (ale podřídit se musejí), nedokážou pochopit jejich svět a problémy, ale chtějí z nich mít poslušné lidi, aby se jim nic nemuselo opakovat dvakrát. Pak se mi líbila ta pozitivní, přátelská nota filmu - kdy ten kluk vážně chce hrozně moc pomoct spolužákovi za každou cenu. A konečně je tu mj. i rovina modernizace - poctivé dřevěné proti kovovým dveřím (a člověk si hned vzpomene na ty obouchané kovové dveře školy hned na začátku, které nedoléhají a stojí za prd) nebo stěhování do měst, často zcela zbytečné. To zavření průhledu starcem - tesařem je hodně symbolické. Chybí mi tu jen jedna scéna - jak sehnal chleba? Že jej někde sehnal, to vidíme, neměl by jej k večeři, ale i tak jsem čekal od jeho rodičů nějakou bandurskou. Protože jinak má autor film promakaný do nejmenšího detailu (třeba jen taková ta banalitka s ušpiněnými kalhotami je využita dovedně pro rozvinutí děje; nebo dům s oslem pod schody z jiné strany pohledu po cestě se starcem; již zmíněné kovové dveře školy atd.). A musím říct, že procházení toho horního městečka mi přišlo až surrealistické. No a hlavní hrdina to zahrál skvěle - zvlášť ty vyděšené oči, výraz zoufalství ve tváři, všechno tam je.

plagát

Fantóm Paríža (2001) 

Až moc přebarvičkované, přestylizované, komiksově laděné a ty neustálé blízké detaily mi lezly co chvíli na nervy. A ne, nepůsobilo to ozvláštňujícím dojmem. Otylý Depardieu se v několika scénách pokouší působit jako rváč a jednou si střihne dokonce kung fu kop! Jak směšné. Nemít to takovou kadenci střihu, bude to vyloženě trapné. Jinak to temné ladění, v podstatě sci-fi příběh (ačkoliv tady na ČSFD ten žánr uveden není - správně by tam mělo být historická krimi se sci-fi prvkem) a pár drobností vzdáleně připomínajících Jeuneta, od kterého si nejspíš Pitof vzal mustr, to docela ušlo, ale jinak je to navoněná předražená bída. Včetně naprosto nelogického příběhu, který se závěrečným odhalením naprosto přestane dávat zpětně smysl, ale nechci spoilerovat. Vidět znovu to rozhodně nemusím.

plagát

Posledná večera (1995) 

Koukám mi tu chybí recenze, kterou jsem psal pro DiViDi kdysi, takže jen stručně. Černá komedie je to řádná a dnes by neprošla, protože je to o tom, jak lepšolidé zbavují svět übermenschen - tedy podle jejich názoru podlidí, protože oni jsou přece ta společenská a intelektuální (neboli yntelechtuální, jak píše verbal) smetánka. S tématem nemám problém, jen je to natočené ne zrovna záživně, poněkud pomalejším tempem, ne vždy s přímým úderem na komoru, kecy kolem občas jsou rovněž o ničem.

plagát

Amatér (1979) 

Škoda, že má film poněkud přepálenou stopáž a že Kieslowski v jednu chvíli honí hodně zajíců, rozuměj témat, takže se mu poněkud rozplizne to konečné řekněme prozření. Jinak jsem čekal spíš větší problémy hrdiny v závěru, než jen, že odejde manželka, ale tady je to geniálně podané, že za naše chyby, byť nevědomé, mohou platit i druzí. Film má pro mne vlastně dva vrcholy - jeden je na tom festivalu ("Takže ty vlastně točíš to, co je") a druhý je rozhovor s ředitelem v přírodě (Na téma, že každá věc má víc stran pohledu, a nelze vybrat správný, i když si myslíme, že máme pravdu a odhalujeme nějaký zlořád. No jo, ale kvůli vnitřní neopravené zdi se mohla postavit školka, a cihelna sice nevyrobila ani cihlu, ale lidi mají práci a mohou žít. A pak to suďte.) Potěšila mne účast Zanussiho, ale tohle už bylo právě to rozmělňování o tom, proč lidé vlastně točí filmy. Víc se mi líbilo to hlavní téma, že točí svět před sebou, ale zapomíná na ten kolem sebe a že točí prostá dramata, ale zapomíná i na to milé, příjemné a veselé. Než tedy začne točit sám sebe. Herecky je to naprosto dokonalé a všem těm hercům jsem jejich role naprosto věřil. Stuhr jako zapálený amatérský filmař je dokonalý, jak se o vše zajímá, chce o tom vědět co nejvíc, jak fungují kamery, střih, ano, takhle se chová někdo, koho jeho vášeň a koníček pohltí. Mimochodem, pobavila mě scéna, jak na festivalu v komunistickém Polsku v zákulisí popíjí Pepsi. jinak je pravda, že film nabízí spíš otazníky, které se nejspíš honily hlavou i samotnému Kieslowskému, než odpovědi, ale ono je to jak u Bergmana, kterého filmy mi to v jednu chvílu připomnělo - takové to hledání sebe sama skrze výpověď, zpověď, říkejme tomu jakkoliv.

plagát

Večerní Brno (1966) (relácia) 

V pořadu zazní na úvod písnička Jak se to rýmuje (hodně vtipná a politicky a protiválečně úderná, ale vskutku spíše satiricky), následuje mariášová symfonie (pleskání karet nebo zvuk jejich míchání do dané melodie, rovněž pobavilo včetně "zdravého" závěru), scénka Starý bača omládl si bere na paškál zneužívání folklorních tradic a jejich televizní přibarvování oproti skutečnosti, následují ilustrované zprávy, jež přejdou do písně o ostrovech havajských, krátce uvidíme Vlastu Fialovou, čtyři harmonikáři si zahrají ve školce, následuje cameo "Jana Pivce", lidová písnička procházející stěnami hotelového pokoje (jinak to nejde popsat), písničku si zazpívá i Jiřina Salačová, dojde i na podporu pití sodové vody místo alkoholu v lidové písni. Škoda, že chybí jak závěrečné, tak úvodní titulky, nějaký náznak propojení se skutečným divadlem Večerní Brno - takže takhle jde žel "jen" o pásmu scének absurdního humoru a písniček. Příjemné, milé, ale bez jakékoliv spojitosti.

Reklama

Reklama