Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Animovaný

Recenzie (7 515)

plagát

Fantóm z Louvru (2001) 

Nikdy jsem si nemyslel, že Sophie Marceau umí nějak hodně nebo dobře hrát, všechno jela přes líbivý obličej a samozřejmě nahotu (tady z ní uvidíme zadek a trochu zezadu jedno prso), jenže v tomhle filmu se snaží hrát vnitřní běsy a to by snad i Geislerová zahrála líp, jak také není herečka. Vlastně jo, připomnělo mi to jeden díl ze seriálu To se vysvětlí, soudruzi, kde se podobně pokoušela „hrát“ vnitřní běsy Křenková. Ale tak ok, Sophie je tady kvůli oku diváka, ale co ten příběh? Vlastně jsme za celou dobu nezjistili, kde ta holka pracuje. Nebo jak se každou noc dostává přes podzemí plné dělníků - to by si dovolila jeden večer jednoho z nich praštit, příště by ji umlátili lopatou oni a bylo by po fantomovi. Á propos, proč vlastně fantom každý večer brouzdá po Louvru, to jsme se také nedozvěděli. Starý vyšetřovatel je tady jen, aby občas pronesl vtipnou repliku, častěji trapnou repliku. Triky jsou hodně mizerné. Gradace příběhu nulová - vlastně se tam nakonec nic neděje kromě smrti tří hlídačů, ale nějaká větší zápletka nehrozí. Ba naopak, když už dojde k dramatické situaci, že profesorka uvízne ve výtahu (a očividně trpí klaustrofobií), tak ani nezjistíme, jak ji z toho výtahu dostali - prostě druhý den je na svém place, jako by se nechumelilo a o výtahu už se nemluví. A že se většina postav chová nelogicky a jako po lobotomii, to snad ani nemá smysl víc zmiňovat.

plagát

Ve víně je vražda - Auftrag (2021) (epizóda) 

Neskutečně pomalé záběry, jak někdo někam jde nebo někam jede nebo se na někoho významně dívá, pak záběry zezadu na týl hlavy nějako člověka, který někam jde, naprosto stupidní poldové, naprosto podivné chování státní zástupkyně (Jak může říct, že se nedá dokázat, že byl v nemocnici útočník, když ho hnedle na to má polda na videu z bezpečnostní kamery?), celé se to bere strašně vážně, až je to směšné, hlavně ten dramatický konec tohoto dílu, navíc je to až děsivě předvídatelné. Ale aspoň jsme se dozvěděli nějaké zajímavosti o vínu.

plagát

Špecialisti - Sousedka (2024) (epizóda) odpad!

Tohle musela psát umělá inteligence, tenhle scénář, jak blbé to je. Abych na to mohl patřičně poukázat, bez SPOILERŮ se tentokrát fakt neobejdu. Bacha tedy, SPOILERY! Takže chlap vidí z okna přepadení nějaké Vietnamky na ulici, ale ke konci zjistíme, že je vlastně neviděl, ale to přepadení viděla jeho milenka, manželka nějakého starého boháče (ó, jaké klišé!), a nějakou dobu předtím je z protějšího baráku (!) natočila na kameru při milostných hrátkách právě ta Vietnamka, která vlastní restauraci, ale je zadlužená, takže ty dva nejspíš vydírala... Ale vrahem je nakonec stejně někdo úplně jiný... Závěrečná pěší honička po Karlíně pak už vůbec nedává smysl. Jo, a Sepéši si konečně našel holku, teda spíš ona jeho, takovou slovenskou stíhačku, která ho učí street dancovat. Dává to někomu celé smysl?

plagát

Dos monjes (1934) 

Formálně skvělý film, který mě zaujal svou výpravou i určitou hrou s černou a bílou (hlavně ta změna obleků u jednotlivých vyprávění u obou hlavních protagonistů) nebo dokonce dojde na „stínové divadlo“. Ale proč tak omšelý příběh, taková tragická červená knihovna? Vždyť se to dalo postavit i na něčem jiném, než že dva chlápci měli rádi jednu slečnu (mimochodem, nijak pěknou, jestli můžu mluvit za sebe). Tenhle cukrkandlový příběh tomu celému sympatickému počinu strašně podráží nohy. Příště se asi budu víc věnovat jen výtvarné stránce, ta je skutečně dokonalá.

plagát

Patrola (2012) 

Nějak nevím. Natočit kombinací jakože found footage a střílečky z pohledu první osoby osudy jedné policejní hlídky (včetně veškerého patosu k policejní práci, kdy jeden za všechny, všichni za jednoho) nebylo myslím nijak moc objevné ani před dvanácti lety. A jako fakt mám věřit, že čirou náhodou točí na home video polda i zločinci, jen tak? Navíc - kvůli zvolenému formátu - je často prd vidět, záběry jsou zmatené, rozházené, prostě se na to nedívá dobře. A konec se dá odhadnout hned po úvodním patetickém voice overu.

plagát

Súboj bojovníkov (2006) 

Pokud by se film soustředil víc na tu linii nesmyslnosti válek, potřeby míru a lásky a toho, že plody práce druhých lidí si přivlastní někdo jiný, a dokonce vás obviní z nepravostí, tak by se mi to líbilo víc. Ne že by tam tyhle myšlenky nebyly, ale jsou rozmělněny několika dalšími rovinami, kdy se autoři snaží říct kde co (sirotci, otroci, sjednocení, pýcha, když máš rád všechny, nedokážeš milovat jednoho apod.) plus samozřejmě nesmějí chybět opulentní bitvy (nejefektnější je asi ta s balóny). Ne že by nebyly profesionálně a efektně natočeny, ale někdy mohly být kratší (stejně jako celý film), časem už to hromadění mrtvol začalo být kontraproduktivní (autoři chtěli říct, že válka za sebou nechává mrtvé lidi, áno?, ale nebylo nutno tak tlačit na pilu). Vlastně i to téma lásky k jedné osobě nedostalo nakonec tolik prostoru a samozřejmě muselo skončit po asijském způsobu (teď mě napadá, jestli jsem kdy viděl asijský film s happy endem?). Prostě se nakouslo až moc témat, každé zajímavé, ale jen nakouslo a to dovedení myšlenky do konce nakonec přes délku filmu působí zkratkovitě a poněkud povrchně.

plagát

Ďáblice z Marsu (1954) 

SPOILERY Nevěřím tomu, že tohle nebylo směšné i ve své době. Ultra drsňačka z Marsu, která vypadá jak domina a potřebuje chlapy na obnovu mužské populace, si kdovíproč vybere nejdřív malého kluka, ale i jinak chodí pořád sem a tam, chvilku staví neviditelnou zeď, pak tam zase žádná zeď není, každému na potkání vysvětluje, o co jde a co se děje, sem tam někoho zhypnotizuje, ale dotyčný pak jen sedí a čumí a nemluví, létající talíř vypadá jak hračka z obchodního domu, robot jako pomalá krabice, které stačilo podtrhnout nohy, všichni se pořád tváří vyděšeně, i když se vlastně nic neděje, do toho zde máme dva páry zamilovaných, každou chvíli se chce obětovat někdo jiný... A na závěr ani nesplní hrozbu, že hned, jak se vznese, zničí je, a navíc máme věřit tomu, že nějakým zázrakem se Albertovi povedlo zničit zdroj energie, když předtím dominu nedostali ani kulkami, ani elektřinou. Mám pocit, že Georges Mélies měl 50 let před tím daleko uvěřitelnější triky. Líbilo se mi zasazení děje do skotského hostince v horách, ale hostinec tam jako hostinec nakonec má pramalou roli.

plagát

Výťah (1984) 

Tenhle film jsem viděl poprvé u nás na Jižní Moravě na ORF koncem 80. let takhle v noci, a přišlo mi tenkrát hodně napínavé, ačkoliv z rozhovorů jsem pobíral jen něco. Jakmile začaly v půlce 90. llet prorážet digitální média, snažil jsem se film sehnat, ale nedařilo se. A ejhle, on to Willy Kufault jen tak mírnix tírnix nasadí do Virtuálního kina. To mě dostalo. Musím s odstupem říct, že ten film je dokonalý. Třeba ze scenáristického hlediska jsem řičel blahem - dokonale dodržené veškeré postupy, poučené vedení děje, fázování informací o postavách, práce s divákem a jeho očekáváními, ale i s tím, co si musí domyslet za rámec filmu (a že k tomu veškerá a přesná vodítka dostal, ne jako v moderních opusech, kde sám autor netuší, jak to ukončit, tak nechá vyznění na divákovi samotném, ať si domyslí dle libosti). Pak se mi film líbil kamerou - jako bychom skutečně v té kabině výtahu byli, jako bychom sami lezli po těch lanech šachty, hereckými výkony a především realističností. Konec mne trochu zklamal, ale on nemohl být jiný, nedíval jsem se na pohádku. Ono ve filmu pár věcí zůstane jen naznačeno a nevyřčeno, ale hlavním tématem je skutečně nijak pozitivní přístup k lidem jako ke spotřebnímu zboží, bez ohledu na nějaké city. (Už proto nemohl film skončit jinak.) V tomto směru je dokonalé, jak ti čtyři přesně představují jednotlivé fáze vývoje - mladá nadějná, co půjde přes mrtvoly a různé postele, mladý a všeho schopný rebel, a pak starší verze takového dřívějšího rebela, a ještě starší verze toho na konci mladosti. Funguje zde velmi dobře psychologie postav, kdy nikdo není vyloženě hodný, ani zlý, každého dokážeme pochopit (a i to je scenáristický majstrštyk), ale i chvilkami nám může lézt na nervy - jako v životě. A když už to vypadá ve střední části, že nebude oč hrát, objeví se tzv. háčky (jak se tomu ve scenáristice říká), aby divák čekal, až se dozví konec jedné historky nebo řešení logické hádanky a tak. Fungují zde i druhé a třetí plány - když tak nad tím přemýšlím, samotná ta historka o chlapovi z mrazáku je vlastně symbolem toho, co se stane jednomu z hrdinů, aniž o tom má tušení. Možná časem ještě dopíšu edit s dalšími věcmi a přesahy, které jde ve filmu najít, ale je jich už teď mnoho. Podobně mnohovrstevný a ještě navíc profesionálně dokonale zpracovaný film jsem už dlouho neviděl.

plagát

Špecialisti - Šalali (2024) (epizóda) 

Popravdě, nebýt paní Švormové, asi bych tak vysoko nehodnotil. Ale překvapivě opět díl, který dával hlavu a patu, nikdo zde nikoho nehoní, nedojde k záchraně na poslední chvíli, vyšetřování probíhá uvěřitelně, dokonce i poldům včas docvakne, kde by mohl být zakopaný pes - vážně si myslím, že i tenhle díl psal někdo úplně jiný než všechny ty předchozí bláboly.

plagát

Špecialisti - Pod povrchem (2024) (epizóda) 

Překvapení. Zajímalo by mě, jestli začal psát scénáře někdo jiný? Konečně něco, co dávalo smysl, pachatel/ka se nedal/a odhadnout hned v úvodu, docela uvěřitelný příběh, ačkoliv chvílemi trochu zbytečně šponovaný. Dokonce mám pocit, že tam žádný podezřelý nezačal zdrhat a nemuseli ho honit, a že dokonce nedošlo k záchraně v poslední chvíli, protože si ten hlavní motiv tak nějak jenom vyříkali.