honajz

Nebaví mne číst pohoršené komentáře na komentáře, s nimiž dotyčný nesouhlasí. Každý má právo na názor. Na jakýkoliv názor. Povyšovat svůj názor nad cizí je projev samolibosti a namyšlenosti. 

Spousta lidí radí hodnotit seriály, až když skončí. Což je neuvěřitelný logický nesmysl. Co třeba takové nekonečné seriály jako Ulice nebo Ordinace v růžovce? A co seriály, které mají vynikající první sezónu, ale každá další je mizernější a mizernější? Má se hodnotit za první sezónu, za druhou, za třetí, nebo to neustále průměrovat? Podle mne není problém seriály hodnotit z pilotního dílu a třeba toho následujícího či dvou tří následujících. Pilotní díl by měl být esencí toho, co tvůrci chtějí divákům nabídnout. Čím je upoutat. Měl by mít náladu, tempo a směřování, jaké by měly mít i díly následující. Pokud to chybí od samotného začátku, nechce se mi čekat, až možná časem to tam přibude. 

Jsou chvíle, kdy vám 6minutový němý film z roku 1927 dá víc námětů k přemýšlení, než současný dvouhodinový blockbuster. http://www.csfd.cz/film/178262-vormittagsspuk/

Protože se mi čím dál víc líbí filmy s Lukem Wilsonem, musel jsem někoho vyřadit z top ten deseti herců. Ale vyřazení Bohuše Záhorského mne mrzí a snad bude možné dát si časem více oblíbených herců, než jen deset.

Lidi by měli točit film, když chtějí něco říct, nebo když chtějí pobavit. V poslední době se ale snad už netočí ani pro jedno, ani pro druhé...

Typický J J - výbuchy, přehnané scény (jak s vlakem, tak zničením městečka), nedůvěryhodné chování postav (lítost, smutek, pud sebezáchovy vs. patetické dialogy na pozadí výbuchů, kdy by jiný zdrhal). Super 8 tochu násilím podstrčené. Děti jak ze Stand By Me - proč zas tlouštík, mankote? Dějově nuda jak u Jsem číslo 4, podobná vata, podobné dlouhé čekání na cokoliv, nějakou akci. Kousky z Predátora. Z E.T.ho. Dojákový konec, chyběla jen zmrtvýchvstalá maminka.

V poslední době se taky objevují filmy, co hrají na city, plus tzv. angažované filmy. Většinou obdrží nějakého toho Oscara. Přitom jde o povrchní a prázdné skořápky, zabalené jen do té anagžovanosti. Charaktery postav jsou scenáristy pokrouceny tak, aby odpovídaly předem dané thesi, tudíž nejsou životné. Pak i celý film působí neživotně. Ono je to možná tím, že se podobné filmy snaží dokázat něco, co v podstatě je jen uměle vytvořeným hypem v obráceném gardu.

Zjišťuju, že hodně populárními jsou v poslední době filmy o depresi. Nikoliv té nemoci, ale ty bezvýchodné, temné, všechno je na prd, všichni jsou zlí... Takhle jsem uvažoval taky. Když mi bylo 15. Soudě podle odezvy, současný svět je plný zastydlých puberťáků, kteří svá "moudra" šíří do světa, aniž by v životě přečetli jedinou zajímavější knížku než komiksy. Netuší nic o historii, Aristotelovi, Heródotovi, spisech středověkých mystiků, všechno viděli a žijí z rychlíku, skrze tučné titulky Blesku a velké obrázky na titulní stránce. ... Opravdu se bojím, že jednou vyhraje Oscara skutečně ten film, co vyhrál Oscara ve snímu Idiocracy,