Úplně vyřízený chlap

Tento Uplne Vyrizeny Chlap a 105% alibi su podla mna najlepsie filmy rezisera Cecha. V roku 1953 sa kona pohreb jedneho brigadnika na Ostrave a o tom sa toci cely film. Rezisersky ma - okrem uz dvoch spominanych filmov - Cech ako reziser nikdy neoslovil, snad len tu. A to aj svojimi pomaly az apokalyptickymi kulisami -perfektn sa o tom rozpisal fragre, takze nebudem opakovat. Rajniaka mam na haku, videl som ale slusneho Mensika - snad aj kvoli nemu som film dal. Nechybaju veci ako -kazdy ma svoju pravdu, kadrovanie a obcas aj alkohol - jednak kto pije malo, alkohol je prospesny a jednak je to akysi "mazaci olej" tej doby. Prorezimny film, s ktorymi sudruhovia nemali problem, mne sa to videlo. Jo a Vizner poznal politiku KSC na vlastnej kozi -treba si lepsie zistit . 70 % (29.07.2018)

Myslím, že se tu jedná nepochybně o nejodvážnější kousek natočený o padesátých letech. Doba vzniku filmu už byla přístupnější kritice kultu osobnosti a byla schopna připustit, že se dělaly i chyby. A že osud člověka byl komunistům vždycky u prdele, i když hlásali, že dělník je vždy na prvním místě. František Peterka se zhostil své role mistrovsky a je to myslím jeho nejlepší výkon, co jsem viděl. Hodně hodně velké překvapení. Je to lidské a to je na tuto budovatelskou dobu velice nezvyklé. 85% (18.04.2015)

"Sotva mu dali frčku a už z něj mluví státotvornej doprdelista. Nicméně člověk má mít vlastní názor, ale nesmí to mít pošahaný v bedně."                                                                                                                                                                   Vždycky mě potěší, když má film atmosféru a vystihne dobu, o které pojednává. A ty postavičky takříkajíc na okraji lidské společnosti jsou vykresleny parádně. Z toho lidského hemžení vystupuje výrazně nejen sesazený Kratochvíl (Vízner) ale i Lexa Pírko (Menšík) a dělňas Žerávek (Vojta) či cikánisko Fero Beno (Ivan Rajniak). Pod vedením přesvědčené soudružky Kafkové (Eva Kubešová) je svolána rozhodující schůze, při které se má kádrovat Béďa Nevěřil. Nebo jde o vyřizování osobních účtů? Tak či onak je to po filmařské stránce dobře odvedená práce. Neznám novelu Ladislava Bublíka Páteř, ale nezdá se mi, že realizace byla povrchní. Precizností sice nedostihuje Obžalovaného od Kadára a Klose, ale jde o velice zdařilou dobovou výpověď s dobrým obsazením.                                                                                                                     "Tady jsem inventární číslo. Jedna lopata."                                                                                                                  Scénář: Vladimír Bor, spolupráce na scénáři Vladimír Čech (02.02.2015)

Z politicky filmového hlediska rozhodně Čechův vrchol. Specialista na kriminální příběhy zde rozehrává dobovou, režimní tragikomedii o vyřízenosti jedince, ale i společnosti...samozřejmě. Kdo je zde vlastně onen VYŘÍZENÝ? Kratochvíl? Béda? Či dokonce soudružka Kafková? Kterou lze považovat za ztělesnění kádrovací spravedlnosti a částečně i jakéhosi kamarádského postoje k vyděděným dělníkům? Straníci i nestraníci prožívající společnou mizérii na stavbě, jež by mohla představovat budující se republiku. Každý hájí svou pravdu, někdo jí skrývá a neodhaluje, někdo rezignoval, někdo se hrdě hlásí k odlišnému názoru. Morální souboj o své místo u lopaty se střetává s realitou nutného kádrování, které naráží a zašlapává lidskou upřímnost hodně hluboko do kunčického bahna. Naprosto skvostné herecké obsazení, které se projevuje ve 100% výkonech zúčastněných. Oldřich Nový, jakožto pan (rozhodně ne soudruh) holič a samozvaný zubař, je vynikající. Dokonalý kontrast k jeho nesčetným, prvorepublikovým milovníkům. Bezchybné herecké výkony a perfektní dialogy podtrhuje precizní režie pohrávající si s linií děje, a velmi trefný, i když minimální, hudební doprovod. Nebýt lehce jednoduchého závěru, dal bych s přehledem plný počet. Vše dokonale dolaďuje fakt, že Jaroslav Vízner poznal kádrovací politiku na vlastní kůži v reálném životě (20.03.2014)

Tak depresivní začátek, když oko černobílé kamery klouže po potemnělé fádní až ošklivé industriální krajině. Pak zeď s nápisem Ať žije Stalin! proražená bránou s heslem Vítáme budovatele NHKG! nad níž mátožně pleskají prapory. To je podkresleno tak naléhavou, dramatickou a osudovou hudbou, že by jeden čekal, že nad tou branou stojí Arbeit macht frei či Kdo vchází mnou, nechť naděje se zhostí! V popředí záběru pak otlučený tlampač (s dobře viditelným inventárním číslem) z něj že posléze line skandované provolávání, potlesk a hrůzně optimistické budovatelské písně. A v těchto až apokalypticky působících kulisách prochází branou malá postavička hrdiny, deklasovaného příslušníka pracující inteligence, jak se posléze dovídáme. Tedy zde hovoří obraz více než jakákoliv slovní proklamace. --- Nabízí se srovnání se Skřivánky na niti, kteří popisují podobné prostředí, podobné vyděděnce. Oproti nim je tento film ještě syrovější. Ve Skřiváncích i ta skupina vyděděnců působí jako útočiště, to zde není. Taková postava usměvavého občasného hajzlíka (skvělý V. Menšík), který má ovšem trefné poznámky, je u Hrabala nepředstavitelná. Zrovna tak fanatická kádrovačka Růžena. I hospodské scény jsou drsnější, nepoetizované. Hospoda jako místo chvilkového úniku z nevábné současnosti, alkohol jako anestetikum i mazadlo chodu společnosti. A to, jak je ve filmu traktována postava Cikána Fera, to by si dnes koledovalo o žalobu aspoň tuctu nevládních organizací. Pozoruhodný je i výkon Peterkův, který nehraje svého obvyklého burana. Škoda jen toho utnutého a nepravděpodobného závěru. --- Inu ta zlatá šedesátá, kdy i tak prorežimní režisér natočil tak kvalitní a vlastně protirežimní film. (05.02.2015)